Rybí pásma, aneb je dobré vědět, co nám plave pod nohama

Definujme si tedy pojem rybí pásmo. Rybí pásmo je pásmo vodního toku charakteristické množstvím protečené vody, korytem toku, porosty rostoucími po březích, členitostí a druhem dna … Základní pásma jsou čtyři a jsou pojmenována podle druhů ryb, jejichž nároky jsou pro dané vodní stanoviště nejcharakterističtější. Poprvé je stanovil v roce 1871 Antonín Frič.

Základní seznam rybích pásem:

• Pstruhové pásmo – většinou vysokohorské toky a potoky, také toky v podhůří hor s minimální břehovou vegetací a mělkou vodou s tůněmi. Vyznačuje se chladnou vodou a velkým množstvím kyslíku ve všech obdobích. Vodní tok se neustále zahlubuje do podloží, čímž dochází ke vzniku údolí s typickými ostrými svahy do písmene V. Tok nemeandruje.

Charakteristické druhy ryb: pstruzi, vranky, mřenky a střevle

• Lipanové pásmo – přechodné pásmo mezi pstruhovým pásmem a pásmem parmovým, jde o pomalejší tok řeky než v pstruhovém pásmu, je zde i hlubší voda, vyšší teplota, ovšem teplotní rozdíly vody v letních obdobích jsou jen malé. Voda obsahuje dostatek kyslíku, opět žádné meandry, jako u pstruhového pásma. Typ V svahu přechází do typu svahu písmene U (erozivní síla, která vytvořila oblé tvary údolí – tzv. trog).

Charakteristické druhy ryb: lipan podhorní, mník jednovousý, hlavatka

• Parmové pásmo – podhůří a střední polohy, širší koryto typu U (erozivní síla, která vytvořila oblé tvary údolí – tzv. trog), pískovité a štěrkovité dno, pomalý proud, celkem velké teplotní rozdíly v průběhu celého roku, v zimě více kyslíku, v létě naopak.

Charakteristické druhy ryb: parmy, ostroretky, jeleci (proudník a tloušť), podoustve, oukleje, hrouzci a mřenky

• Cejnové pásmo – především pomalu tekoucí vodní toky a také stojaté vody, rybníky, jezera, údolní nádrže. Rozmanitá vegetace, meandrující řeky s písčitým dnem plným sedimentům, okolí řeky jsou nížiny. Voda je v letních měsících teplá, často kalná a obsahuje málo kyslíku, v zimě studená čistá s menším obsahem kyslíku díky zamrzající hladině.

Charakteristické druhy: cejni a cejnci, jelci jeseni, oukleje, boleni, štiky, candáti, sumci a kapři.

Ovšem kromě obecných znalostí o vodě, u které chytáme, je dobré si před samotnou výpravou k vodě prostudovat rybářský řád, kde kromě jiného najdete číslo revíru, u kterého je napsáno nejen co se smí a nesmí na daném místě z hlediska rybářského práva, ale právě také, jaké nejčastější druhy ryb tam žijí. Právě podle zarybnění revíru, ale také podle charakteristiky lovného místa si můžeme nejlépe vybrat způsob lovu. Tedy zda budeme chytat například na plavanou pomocí splávku, nebo naopak na položenou, na těžko.

Také délka prutu, zvolená nástraha, hloubka toku a další má velký vliv na úspěšnost lovu. Proto si jen zopakujme jednu zásadní radu. Není nad to na nový revír vyrazit s rybářem, který je znalý daného místa. Nejen že vám poradí na co tam nejčastěji ryby berou, ale také vám může ukázat lovná místa, které by jste sami těžko našli!