Různé příběhy, historky a pěkné povídání o výpravách na ryby, ale i o taktice lovu, chycených rybách … nebojte se nám poslat vaše články, rádi je zveřejníme!
Kdo jednou ochutnal maso z okouna, dá mi za pravdu, že okoun je nedoceněná ryba. Maso se skládá z lupínků a obsahuje málo svalových kůstek, velmi se podobá masu candáta. Bohužel jich z našich vod ubývá. Na Labi zdecimoval jejich stav, v některých úsecích, přemnožený sumec a samozřejmě i rybáři.
Perfektní pro výrobu čabajek maďarského typu, nebo schwarzwaldských šunek.
Každý, kdo alespoň pár let chytá ryby, zažil u vody řadu příhod. Jako jistě řada dalších jsem třeba opakovaně vytáhnul na dvou háčcích dvě ryby najednou, dvakrát jsem vylovil na háčku přicvaknutou škebli atd. Je zima, čas to většině z nás rybářů protivný, a tak dám k lepšímu nějaké příhody od vody. Ať je v tom čase pošmourném a covidovém co číst.
Jednou jsem šel s otcem po náměstí. Je to již hrozně dávno. On se náhle zastavil a povídá: „Tady bývalo provaznictví a támhle v průjezdu ve dvoře povoznictví. Na rohu byla výborná cukrárna a nad ní se z prvního patra z okna často vykláněla hezká mladá paní. Vždy jsem jí zamával a ona mi decentně pokynula ručkou.“ Tehdy jsem si poprvé v duchu řekl, že otec stárne, vrací se do mládí a ztrácí se ve světě vzpomínek. Nedávno jsem si však uvědomil, že jsem v tomto stádiu života i já. Nepamatuji si proč jsem vyrazil z obýváku do kuchyně, ale z dětství a mládí vzpomínky a obrazy naskakují jako živé, jako by to bylo včera. A ty nejhezčí jsou spojené s rybařinou.
I v této nelehké době okořeněné epidemií covid – 19, si 18. 12. 2020 na rožmitálské radnici řekli své ano Jakub Pazderník z Rožmitálu pod Třemšínem, student Fakulty životního prostředí ČZU v Praze obor územní plánování a Nikola Vácová z Dlouhé Lhoty u Příbrami, studentka 2. Lékařské Fakulty Univerzity Karlovy. Byla to tak trochu rybářská svatba…
Mnoho rybářů se dalo na lov trofejních ryb. Po nocích ve snech tahají sumce 100 kg +, kapry 25 kg + a štiky 20 kg +. Někdo může ve snovém rauši bojovat i s arapaimou v povodí Amazonky nebo s velkou vyzou někde v Rusku. Rybáři chtějí chytit největší rybu v ČR, v Evropě a nebo na celém tom našem světě kulatém. Možná i s šancí proniknout do Guinnesovy knihy rekordů. Je to nikdy nekončící olympiáda, i když heslo Pierra de Coubertina „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ tady moc neplatí. Vyhrát je důležité.
Snažím se být klidný, nezaujatý a racionální. Neprovokovat, nedráždit, brát věci s nadhledem a spíše s úsměvem. Lidé se i tak hádají dost a dost, včetně rybářů. Ne vždy se mi to daří a tak si asi teď pár nepřátel vytvořím. Jsem totiž centralista. A to i v rybařině.
Rybáře dělím a kategorizuji v podstatě jen do tří skupin: na extrémisty, klasiky a svoloč…
Na fotografii vidíte opuštěné rybářské stanoviště na břehu řeky Otavy. Kdepak je rybář ? No, nachází se momentálně v tom hustém houští, které je vidět v pozadí. A prožívá tam své čtyři strachy Jaké to jsou?
Asi téměř každý rybář má tendenci předat své zkušenosti mladší, nastupující generaci. Mám dvě dcery a s těmi to moc nepřicházelo v úvahu. I když dnes řada dívek a žen již ryby chytá a v rybolovné technice vyniká. Osud mé touhy školitele ovšem vyslyšel, mám dva vnuky. Od útlého mládí jsem se tedy snažil navést je k rybařině.
Copyright 2021 ©Rybářský rozcestník. Všechna práva vyhrazena.
Kopírování jakékoliv části webu není povoleno bez souhlasu autora.
