V tomto posledním dílu našeho seriálu se budeme věnovat mořským rybám, které se na českém stole konzumovaly již od středověku viz. třeba první díl seriálu svatba Viléma z Rožmberku, kde se zkonzumovalo 2309 mořských ryb uzených a 350 tresek a oblíbených sudových slanečků prostým lidem. O masovější uvedení mořských ryb na český stůl se ve 30-40 letech 20. století se zasloužil podnikatel Jindřich Vaňha. Jeho proslulé rybárny (viz. minulý díl), které po znárodnění v roce 1948 přešly do socialistického sektoru, byly na tehdejší dobu reálného socialismu celkem slušně zásobované.
Číst článek
Jedno staré čínské přísloví praví, chceš-li být šťastný jeden rok, ožeň se, chceš-li být šťastný celý život, staň se rybářem. Rybářství bylo kdysi jen řemeslo, byla to tvrdá práce a staré rybáře by nikdy nenapadlo, že někdo bude chytat ryby pro potěšení a házet je zpět do vody, v tehdejších dobách byl by považován opravdu za blázna. Až koncem 19. století, v dobách Rakousko-Uherské monarchie, se začaly v Čechách organizovat rybářské spolky. Tato móda přišla z Anglie, šlo o chytání ryb nejen pro maso, ale také pro zábavu, na pruty vyrobené většinou z bambusu.
Číst článek
Kapr na vánoce, jak jsme psali v minulém díle, se objevil na stole v průběhu 19. století, všude však oblíbený nebyl. V některých místech, například výše postavení úředníci, statkáři na Šumavě, ryby nejedli vůbec, považovali je za stravu chudých a dávali přednost zvěřině a houbám. Židům zakazovalo náboženství jíst šupinaté ryby, tak přicházel v úvahu jen kapr lysec. Romové jedli ryby velmi málo nebo vůbec. I dnes už na vánočním stole kapr nemá takovou oblibu jako dříve. Ceny za kapra jsou vysoké (loni se pohybovaly za 1 kg od 130-150 Kč i více), když pak přineseme domů kapra živého, zpracujeme ho, odečteme odpad (hlavu, ploutve, vnitřnosti, šupiny) rybí polévku nevaříme, vyjde nás 1 kilogram kapra přes 200 Kč a za tu cenu dnes koupíme v obchodech kvalitnější filety mořských ryb, které navíc obsahuje tělu prospěšné mastné kyseliny omega 3. A tak kapra na vánočním stole v současnosti nahrazují filety z tresky, lososa, tuňáka.
Číst článek
Během 18 století začínají některé rybníky mizet, majitelé je začali přeměňovat na louky, pastviny a pole. Příčinou byla především produkce sena, potom brambor a dalších plodin. Ve velkém se začínal chovat skot, seno bylo rovněž potřeba pro koně. Nezanedbatelná byla i produkce hnoje, která chovaná zvířata produkovala, používal se na hnojení polí. V roce 1791 na Českokrumlovsku vyšlo nařízení, že na každém panství se má vypustit několik rybníků a přeměnit v louky a pole…
Číst článek
Zhruba před 150 lety bylo možno ulovit na jediné české řece Labi ryby, které se v jiných řekách v Čechách nevyskytovaly. Bylo to dané tím, že Labe v helgolandském zálivu v Německu ústí do Severního moře. Mnoho mořských ryb se dostalo z moře do Labe a proto se zde náhodně lovily, viz minulý díl, lososi. Ale nejen oni! Jsou zaznamenány úlovky například labských jeseterů. Šlo o jesetera obecného – Acipenser sturio, dnes nazýván jeseter velký. Že šlo o mohutné ryby, dokládají kroniky a staré zápisy.
Číst článek
V minulém díle jsme se seznámili s říčními rybáři na Vltavě a jejich úlovky, kterými většinou zásobovali pražský rybí trh. Nejvíce však bylo rozvinuto říční rybářství na jiné řece a to na naší největší řece Labi. Labe je, na české podmínky, opravdu mohutná řeka a rybami v tehdejší době opravdu oplývala. U Mělníka, kde se do Labe vlévá Vltava u obce Dolní Beřkovice je její šířka 240 metrů, nejširší je ovšem pod Lovosicemi u obce Libochovany, kde je široká úctyhodných 340 metrů.
Číst článek
Minulé díly tohoto vyprávění pojednávaly většinou o rybnikářství a rybách z rybníku a jejich zpracování pro kuchyňské účely ve středověku a později. Ovšem na našem území se už od pradávna lovily ryby i v řekách, potocích, jezerech, přirozených rybnících. Nejstarší nálezy, související s říčním rybářstvím na našem území, pochází z Velké Moravy z okolí Mikulčic. Tyto nálezy zahrnují prvky říčního rybářství jako vrše, sítě, udice včetně železných háčků, a osti, velké dvojzubé vidlice na nabodávání ryb, které měly i zpětné hroty a sloužily k nabodávání i větších ryb.
Číst článek
Jak bylo uvedeno v minulých dílech, ryby se ve středověku objevovaly na stolech především šlechty, měšťanů a bohatších sedláků, ovšem postupem času si je mohl dopřát i chudý lid. Zakoupit se daly třeba na trzích, kde tehdy fungoval také barterový systém (směnný obchod), takže chudší vrstvy obyvatel mohly zakoupit nebo častěji směnit ryby od říčních rybářů, kteří je na trh dodávali. Rybáři občas ryby směnili za jiné zboží, za maso od řezníků, zeleninu, ale také košíky, či jiné potřeby do domácnosti, ale i pro práci.
Číst článek
Jak bylo napsáno v 1.dílu, kapr a jiné ryby byly v 15.-16. století u šlechty a měšťanstva velmi oblíbené. Už tehdy patřilo rybnikářství k jednomu z nejvýnosnějších oborů zemědělské výroby a panství Rožmberků na něm nesmírně zbohatlo. Ryby si oblíbila i církev. Ryba se totiž nepočítala mezi maso a proto si mniši dopřávaly ryby i v době půstu. Asi i to byl důvod, proč se budovaly vedle klášterů rybníky, v nichž se chovaly ryby určené ke konzumaci. Mnichům pak také vděčíme za mnoho receptů z ryb, některé pokrmy se vaří dodnes.
Číst článek
Ryby se v Čechách konzumují po staletí. Dříve hlavně sladkovodní, nyní si oblibu získaly i ryby mořské. Asi nejvýznamnější rybou u nás byl odedávna kapr. Kapr se začal konzumovat již ve středověku a to díky rozmachu rybnikářství, kdy rybníky patřily k běžné součásti feudálních panství, ale i klášterů. Do výstavby rybníků se pak zapojily později i města.
Číst článek
