Rybářský rozcestník

Cílený lov candátů ze břehu klasickou přívlačí

Cílený lov jednotlivých druhů dravých ryb má svá úskalí, ale rozhodně se vyplatí zaměřit zájem na konkrétního dravce. Co predátor, to jiný způsob lovu a tak nejen zvolená technika lovu, ale především i správná volba montáže má velký vliv na úspěšnost našeho snažení. O dobré volbě místa snad ani nemusím mluvit, to je samozřejmostí, pokud jdeme cíleně po konkrétním vodním predátorovi, aby v daném místě vůbec zrovna byl. V tomto článku se zaměříme na lov candátů a to klasickou přívlačí ze břehu. Tedy nebudeme zde řešit vertikální přívlač, ale ani například drop shot.

Candát dokáže zaútočit i na větší nástrahu i kyž je malý ...

Asi bych začal vybavením, tedy prutem a vhodným navijákem. Nesmíme ale zapomenout ani na vlasec či šňůru a především pak na samotnou montáž. Velkou roli pak hraje i dobře zvolená nástraha a způsob, jakým návnadu taháme vodou.

Pruty a navijáky, šňůry a vlasce

Na candáty volíme pruty na lehkou a střední přívlač, s gramáží na špičku 10, 20 až 70 g. Já osobně jsem dříve volil pruty s větší gramáží, ale teprve, až jsem gramáž prutu snížil na 20 g, podařilo se mě občas zaseknout pěkného candáta. Volím pruty o délce kolem 2,7 metrů. Naviják musí mít cívku na kterou dostaneme tak 200 metrů kmenové pletené šňůry o průměru 0,05 až 0,15 mm. Já osobně na cílený lov candátů volím právě pletenku. Vlasec sice lépe létá a tak s ní dokážeme nahodit o něco dále, ale i speciální vláčecí vlasce mají přeci jen nějakou průtažnost. Šnůry prostě nepovolí ani o píď! Když používáme šňůru, při držení prstu na blanku a dobře natažené šňůře, je velice dobře cítit nejen každá vázka či překážka na dně, ale i útok ryby. Včasné seknutí je často rozhodujícím faktorem, zda candát skončí u nás na břehu, či nikoliv.

Montáž na candáty při vláčení

Dříve jsem se bál, že při cíleném lovu candátů přijdu o nějakou pěknou štiku. Ovšem i kdyby, jdu přeci po candátech! 🙂 Proto jsem používal volfanová lanka a podobné montáže, ale candát se mě prostě nikdy nespletl a neskončil na háčku nástrahy, nebo ano, ale já to nepoznal a nesekl včas. Později, po naštudování článků některých úspěšnějších kolegů rybářů, jsem si nechal poradit a začal využívat fluorocarbon. Jakmile jsem začal používat jednoduché návazce z fluorocarbonu, podařilo se mě občas přemluvit nějakého candáta, aby bral mé nástrahy ve vodě vážně!

Nazapomeňte na fluorocarbon na konci kmenové šňůry!

  1. používáme vláčecí speciály dlouhé kolem 2,70 m, s gramážemi na špičku od 10, 15 gramů až po 30 g, naviják s cívkou velkou 1500, 2500 i více
  2. síla kmenové pletené šňůry 0,05 až 0,15 mm, návazec z fluorocarbonu silný 0,25 až 0,35 mm, dlouhý 50 až 80 cm
  3. menší obratlík s karabinkou na rychlé přehození nástrahy

A na co chytat?

Je zajímavé, že pokud jsem používal menší nástrahy, candáty jsem neulovil. Začali mě chodit na gumové nástrahy o velikosti 6 až 8 cm. A to na kopyta bílé barvy, žlutá a světle zelané. Někdy i kombinace černé a jedné z jmenovaných barev. Občas zabodovala i gumová nymfa, ovšem zase větší. A woblery? Ty používám mírně potápivé, tedy do hloubky 1,5 metru. Barva snad ani nehraje roli, spíše jde o způsob jejich vedení.

Kopyta patří mezi nejúspěšnější gumové nástrahy …

Další možností je použít mrtvé rybky, nejlépe chycené v revíru, co hodláme chytat i candáty. Mají velkou výhodu, že jsou přirozenou nástrahou. Ovšem je s nimi práce je nychytat, také jejich přechovávání je složitější. Asi nejlepší je zamrazit je. Při chytání na mtrvé rybky však počítejte s tím, že dlouho na háčku nevydrží, trhají se a je s nimi rozhodně větší práce, než s gumovýma napodobeninama.

Způsob lovu

S gumovými nástrahami jsem nejčastěji dostal záběr v momentě, kdy mě nástraha dopadla na dno, v ten moment candáti rádi útočí. Proto s gumami tzv. razítkuji dno, tedy nahodím, nechám nástrahu dopadnout, přitom se snažím držet šňůru co nejvíce napnutou, aby byl záběr cítit, prut mám podle hodin na 10 až 11 hodině, mírně cukrnu, jdenou, dvakrát, pak více nahoru, abych dostal nástrahu více odedena a pak ji nechám opět dopadnout až na dno. Kličkou pozvolna otáčím, občas o něco rychleji, občas pomaleji. Někdy se vyplatí chvíli nechat nástrahu na dně ležet a pak opět začít s oťukáváním dna. A že se při tomto způsobu lovu často trhá? Někdy ano, ale to k vláčení patří. Když se budete držet při zdi a hlídat si, aby se vám nástraha neutrhla, nebudete riskovat vázku, záběrů budete mít minimálně. Je třeba se nebát a nástrahy dostat právě do různých děr a skulin, kde často právě nějaký ten dravec leží.

Kopyta na candáty platí!

Při chytání na woblery je to podobné. Je třeba je dostat až na dno, klidně mohou rozvýřit písek na dně, což může právě candáta zaujmout. Woblery je třeba tahat těsně u zlomů, překážek a vydržet poctivě s nimi pracovat až ke břehu, protože nedůvěřivý candát často plave za, nebo vedle nástrahy a sleduje ji až do chvíle, kdy ji máme pod nohama. Někdy zaútočí právě těsně pod hladinou, u břehu, kdy taháme nástrahu z vody.

Často se mluví o rychlosti tahání nástrahy vodou. Při lovu candátů je třeba tahat nástrahu hodně pomalu, líně, žádný kvapík. Candát nemá tolik energie, co jiní dravci, brzy se unaví a ztratí zájem o případnou kořist. Zda zaútočí, o tom rozhoduje také ten správný pohyb nástrahy po dně, jde o neustálé jemné cukavé poskakování, ale také o mikro pauzy. Spíše, než o rychlosti je to o rytmu a změně tempa pohybu nástrahy, ale také rybář musí umět nástrahu uklidnit a na malou chvíli ji nechat jen tak, po opětovném pocuknutí pak může a často přichází záběr.  Obecně se dá říci, že pokud candát nezaútočí při dopadu nástrahy na dno, pak útočí prvávě ve chvíli, kdy se nástraha opět rozpohybuje z klidové fáze.

Při chytání na mrtvé rybky máme několik možností, jak nástražky zajistit na háčky. Většinou chytáme ne jednoháček nebo na menší dvoj, trojháčky. Montíž buď prošijeme celou rybkou pomocí jehly, nebo háček jen propíchneme přes hlavu. Menší olůvko dáváme buď přímo k háčku, nebo tak 10 až 15 cm od háčku. S nástrahou pak jemně poskakujeme pod ně. A kdy zaseknout? Ucítíme-li drobné škubnutí či nějaký jiný odpor, sklopíme špičku prutu, povolíme šňůru a po pár sekundách zasekneme.

Gumy na candáty platí …

Chování candátů v revíru

Candát je hejnovitá ryba, tedy do doby, než z malého candáta vyroste přerostlý trofejní kus, který bývá spíše samotářem. Právě ty největší ryby se často chovají proti zvyklostem těch mladých. Proto se může stát, že trofejní kus candáta chytneme například v pravé poledne za horkého slunečného dne, kdy by candáti měli, podle rybářské moudrosti, odpočívat v nějaké skrýši hluboko na dně.

Obecně candáti milují kamenité a pískové dno z mnoha překážkami a zlomy. Právě na hraně zlomu často číhají na svou potencionální oběť. Tedy pokud zrovna nevyjíždí jako celé hejno z hlubších vod na mělčiny, kde ve velkém masakrují menší rybky. Jako všichno dravci, také candáti milijí stanoviště u spadlých stromů, v zatopených zříceninách, v úpatí skal apod. Na upravených tocích je můžeme nalézt také mezi kameny, které zpevňují břehy, na starých zatopených cestách … Asi nejčastěji candáty nalezneme kosek pod jezem a v těsném okolí přítoků. Tedy na proudných řekách. Na stojatých vodách pak platí, že zlomy na hloubkách a opět různé zatopené zdi, kusy skal apod. jsou jejich oblíbeným místem přes den, kdy odpočívají a připravují se na noční výpravy do okolí.

Narozdíl od štik, které se po celý rok zdržují ne jednom místě, candáti v hejnech migrují někdy i několi kilometrů. Asi po 10 až 14 dnech, kdy „vyčistí“ určitou část revíru, se prostě přesunou jinam, kde je více potravy a tam se zdrží další zhruba dva týdny, než dojdou zásoby, pak opět mění stanoviště. Proto je někdy tak těžké je najít, kde zrovna loví!

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Nejčtenější články

Sumec kanibal, aneb čím vším sumci nepohrdnou. Mohou napadnout i člověka?

Kanibalismus u sumců je přirozeným jevem a setkáme se s ním všude, nejen tam, kde je moc přemnožený a má málo potravy. Pokud hájí své teritorium, klidně vystartuje po stejně velkém jedinci, který nepatří mezi jeho nejbližší rodinu. Jde o teritoriální chování. Ovšem cizí jedinci svého druhu nejsou jeho hlavní potravou. Kromě menších ryb nepohrdne ani hlodavci, menšími ptáky apod. Může si ale sumec udělat zálusk i na člověka?

Způsoby uzení ryb

Známe různé způsoby uzení ryb, liší se teplotou kouře, dobou uzení a také trvanlivostí výsledného produktu.

Koule z DECATHLONU jsou trnem v oku některým českým výrobcům

Boilies z DECATHLONU se stále probírá na diskuzních fórech na různých rybářských webech a také na Facebooku. Jde o to, že zásadně konkuruje cenou běžným výrobcům a tak někteří testeři renomovaných značek začali koule z DECATHLONU ve svých článcích hanit. My jsme byli donedávna zcela neutrální, ale po sérií negativních článků na Facebooku jsme se naštvali a zašli do obchodu a „dekatloňácké“ koule koupili. Boilies jsme pak testovali na stojaté svazové vodě, také na jednom soukromém revíru a nakonec i na proudné vodě na Labi. A jak jsme s koulemi dopadli?

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím