Rybářský rozcestník

Vrubozobí ptáci (Anseriformes)

Vrubozobí jsou řádem středně velkých až velkých ptáků, dobře přizpůsobených životu na vodní hladině. I když většina je nedílně spjata s vodou, několik z nich jsou suchozemci a vodu, kromě pití, ke svému životu zase tak moc nepotřebují. Jsou rozšířeni téměř po celém světě. Někteří pak žijí i u nás.

LabuťPolákPolákKachnaKachnaLžičákLabuťKachna

Rozpoznávací znaky

Vrubozobí jsou velcí, zavalití ptáci s dlouhým krkem a krátkým zobákem. Společným znakem všech vrubozobých jsou vroubkované okraje zobáku, lamely, které původně umožňovaly vrubozobým filtrovat drobné částečky z vody nebo bahna. Husy a bernešky se pasou na vegetaci, mořčáci, kteří jsou rybožraví, mají zobák hákovitý, podobný zobáku kormorána, také je vroubkovaný. Dalším znakem vrubozobých jsou krátké, poměrně vzadu postavené končetiny a všechny prsty kromě zadního spojené plovací blánou. Většina vrubozobých jsou dobří plavci, někteří se za potravou potápí. Na zemi jsou vrubozobí neobratní. K životu ve vodě je přizpůsobeno i jejich opeření, mají husté prachové peří a velkou kostrční žlázu, jejímž mastným sekretem si peří potírají. Díky tomu se jim přes peří nedostane voda. Samci bývají pestře a nápadně zbarveni, samice jsou většinou jen hnědé.

Výskyt

Najdeme je na všek kontinentech, některé z nich i u nás.

Obecně

Celý řád vrubozobí se skládá asi ze 152 druhů, přičemž většina z nich jsou vodní ptáci. Často žijí monogamně. Samci jsou pestří, samice nenápadně zbarvené. Vrubozobí hnízdí většinou na zemi, ovšem opět jsou mezi nimi výjimky, jako například morčáci a hoholi, ti hnízdí na stromech. Někteří naopak hnízdí na plovoucích hnízdech, jako labutě. Husice pak mají hnízda zahrabaná v norách v zemi.

Samice snáší až 13 vajec, někdy i do hnízd jiných samic. Rodiče mláďata nekrmí, krmí se sami, ale vzorně se o ně starají, mláďata jsou poslušná a hned od narození následují své rodiče všude kam se hnou. Ti je učí vše, co budou potřebovat k samostatnému životu.

Labuť velká (Cygnus olor)

Labuť velká (Cygnus olor)

Někteří zástupci vrubozobých hnízdící u nás

Asi nejznámějším je labuť velká (Cygnus olor). Vyhledává prostorově rozlehlé stojaté, nebo mírně tekoucí vodní plochy, bohaté na vodní rostliny, při březích s rákosem. Celý „vláček“ plující na vodě zahajuje samice, pak veslují pěkně za sebou seřazené mladé kusy, na konci celou rodinku pyšně hlídá samec. Mimo období rozmnožování, kdy žije labuť velká spolu se svým partnerem, se zdržují samostatně nebo v menších hejnech, která se během tahů seskupují. Labutě jsou původně tažní ptáci, schopní v zimě táhnout do vzdálenosti více jak 1000 km. V mírných polohách Evropy však často přezimují, hlavně ve velkoměstech, kde se vždy najdou lidé, kteří je nakrmí. Jejich hlavní potravou jsou vodní rostliny i když ani nepohrdnou rohlíkem hozeným do vody. Hnízdí v květnu a v červnu, hnízdění většinou trvá cca 35 dnů. Samice většinou klade až 7 vajec. Na vajíčkách sedí jen samice, samec se ale pohybuje vždy v blízkosti hnízda a hnízdo i samici hlídá.

Polák velký (Aythina fuligula)

Polák velký (Aythina fuligula)

Další početnou skupinou tohoto řádu jsou kachny, které můžeme dále rozdělit na dvě skupiny, na kachny potápivé a kachny plovavé. Kachny potápivé mají nohy posunuté více dozadu a kožní lem mají vytvořený i na zadním volném prstu. Při plavání na hladině mají zadní část potopenou ve vodě. K těmto patří například polák chocholačka (Aythia fuligula), polák velký (Aythia ferina) nebo zrzohlávka rudozobá (Netta rufina).

Polák chocholačka (Aythia fuligula)

Polák chocholačka (Aythia fuligula)

Plovavé kachny mají nohy umístěné téměř ve středu osy těla, jejich zadní volný prst nemá kožovitý lem a když plavou, mají ocas nahoře, ne potopený, jako kachny potápivé. Do této skupiny řadíme například kachnu divokou (Anas platyrhynchos), kterou pozná snad každý. Je to naše největší plovavá kachna, která hledá potravu jak ve vodě, tak i na souši. Potravu přijímá jak rostlinnou, tak i živočišnou. V Česku žije téměř na celém území, samozřejmě u vody.

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) - samec

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) – samec

Hnízdí na nejrůznějších místech, nejčastěji na březích vod, ostrůvcích, v rákosinách, ale i ve větší vzdálenosti od vody například v dutinách stromů. Hnízdo staví jen samice. Hnízdění začíná od počátku března, ale většinou pokračuje až do července. Samice snáší nejčastěji 10 až 13 vajec. Občas se stává, že do hnízd kachny divoké nakladou vejce i jiné druhy kachen.

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) - samice s mladýma káčátkama

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) – samice s mladýma káčátkama

Na vejcích sedí pouze samice a to až  29 dní, někdy o něco méně. Káčata se líhnou dokonale vyvinutá, nejprve pojídají žloutek z vajíček, ze kterých se vylíhli, asi po 3 dnech se krmí sami, matka je nekrmí. Mláďata téměř ihned velmi dobře běhají, plavou a potápějí se. Asi 50 dnech jsou zcela opeřená a učí se létat. Pohlavně dospělí jsou následujícím rokem.

Lžičák pestrý - (Anas clypeata)

Lžičák pestrý – (Anas clypeata)

Mezi naše nejbarevnější kachny patří lžičák pestrý (Anas clypeata). Poznáme ho podle nápadně rozšířeného zobáku, tmavě kovově zelné hlavy (zbarvení samce), bílého břicha s velkou, rezavě červenou skvrnou.

Nejčtenější články

Jarní chytání kaprů, aneb lov ve studené jarní vodě

Časně z jara je lov ryb o něco náročnější, než v prohřátých letních měsících. Je to logické, protože po roztátí ledu je voda, díky jarnímu tání sněhu na horách, pořád ledová. A proto jen díky znalosti chování ryb na přelomu zimy a jara lze ulovit nějakého pěkného kapříka, ale i jinou kaprovitou rybu. O všem při určité nástraze se vám na prutu může náhodou objevit i pěkný úhoř nebo okoun …

Chytání kaprů ve vodním sloupci

Cílený lov kaprů i v dalších vrstvách vody, nejen u dna a na hladině, je vlastně poměrně mladé odvětví kaprařiny, ale hlavně v letních měsících, takto chytat kapry, stojí za to vyzkoušet. Když jsem před 35 lety začínal s rybařinou, nikdy mě nenapadlo, že někdy na kapry půjdu s umělými plovoucími muškami a dalšími nástrahami, které by jste spíše čekali u rybářů chytajících s muškařským náčiním. A chytat je na dipovanou umělou hmotu? Tak to by rybářům z minulého století asi propadla spodní čelist. 🙂

Lov línů, víte, jak na ně?

Lín je krásná ryba zdržující se nejčastěji v zarostlých a bahnitých částech řek, ale i na stojatých vodách, v rybnících, na mělčinách větších vodních nádrží … prostě všude tam, kde je teplá voda a hodně zarostlé dno, ale i vodní sloupec. Miluje místa, kde se rostliny pnou vodním sloupcem ze dna až na hladinu. Kdo nemá moc rád lov v zarostlých vodách, pro toho cílený lov línů moc není. Líny lovíme spíše na jemné náčiní, slabší, ale kvalitní vlasce, které zvládnou i nějakou tu vázku. Vytáhlý lín na břehu určitě udělá radost snad každému rybáři i když to nebude zrovna obr. Ale pozor, líni mohou dorůst úctyhodných rozměrů, ale o tom až v samotném článku.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím