Rybářský rozcestník

Veslonozí ptáci (Pelecaniformes)

Veslonozí ptáci je řád vodních ptáků, kteří mají charakteristickým způsobem nohy uzpůsobené k veslování. Všechny prsty mají otočeny dopředu a spojeny plovací blánou. Jsou to ptáci trvale spojeni s vodou, kde jak loví, tak hnízdí. U nás však z tohoto rodu hnízdí jen Kormorán velký (Phalacrocorax carbo), další dva zástupci přes nás alespoň táhnou, takže je během roku můžeme zastihnout, jak odpočívají, aby nabrali sílu na další let.

Kormorán, typický jeho posed, když si suší křídla po lovu.
KormoránVeslonozíKormoránikormoran2

Název latinsky

Pelecaniformes

Rozpoznávací znaky

Mají charakteristickým způsobem nohy uzpůsobené k veslování. Všechny prsty mají otočeny dopředu a spojeny plovací blánou.

Výskyt

Ve světě žije asi 170 druhů a to na všech kontinentech. U nás však hnízdí jen jeden. Kormorán velký, kterého najdeme v koloniích ve hnízdech umístěných buť ve skalách poblíž vody, nebo na stromech u vody.

Obecně

Všichni zástupci tohoto řádu vodních ptáků se živí rybami. Jejich život je neodmyslitelně spjatý s vodou, protože v ní loví a také u ní hnízdí. Většinou tito ptáci hnízdí v koloniích na skalnatých, nebo i plochých ostrovech, u pobřeží na stromech a v rákosinách. Ve světě žije asi 170 druhů u nás pak lze vidět jen tři z nich. Dva tažné, které je možno zahlédnout jen v době jejich tahu, jak odpočívají a nabírají síly na další let a jednoho, co u nás žije celoročně, tedy i hnízdí. Jedná se o kormorána velkého.

Kormorán - detail hlavy

Kormorán – detail hlavy

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo)

Kormorány rybáři neradi vidí, protože dokáží zkonzumovat denně až 500 g ryb. A jsou vybíravý, takže slupnou z ryby jen co jim chutná, zbytek pak nechávají povalovat po břehu. Život kormoránů a jejich chování se přizpůsobuje ročním obdobím, ale i rozdílným oblastem, v nichž žijí. Na některých územích se kormorán vyskytuje celoročně, přezimuje zde i hnízdí. Jinde je však tažný a z vnitrozemí například přelétá na hnízdiště u pobřežních vod.

Nejčtenější články

Chytáme štiky – vhodné rybolovné techniky

Jak asi každý rybář ví, štika je v českých vodách hned po sumci druhá největší ryba dorůstající délky hodně přes 1 metr. Vážit pak může až ke 35 kg. Ovšem průměrná lovná délka v Česku je jen někde kolem 40 až 70 cm, o váze ryb sotva několika kilogramů. Je to predátor a zdravotní policie v jednom. Ráda totiž loví zraněné a nemocné ryby, nepohrdne ale ani mrtvou rybkou, drobnými hlodavci či mláďaty ptáků. A jak tedy na štiky? Využít můžeme hned několik metod. Chytáme je na plavanou, položenou, nebo také vláčením. Ovšem jde to i na mušku s muškařským náčiním!

Rybí pásma, aneb je dobré vědět, co nám plave pod nohama

Vodní toky jsou poměrně dost charakteristické v mnoha aspektech. Pokud je zkoumáme, sledujeme u nich různé, například to, zda protékají přirozenou krajinou, nebo regulovaným korytem, také hodnotíme jejich šíři, či členitost … Další důležitou roli hraje hloubka toku, síla proudu, typ dna, od toho všeho se právě odvíjí okysličení vody, teplota vody apod. A podobné je to i u vod stojatých. Ty mají také své charakteristické rysy. A právě charakteristika toku nebo nádrže má vliv na druhy živočichů a také ryb, které v daném pásmu žijí.

Tyrolské dřívko, jeho použití

Tyrolské dřívko se používá především při vláčení, kdy má za úkol nadzvedávat nástrahu ode dna, díky čemuž se méně vázne. Dřívko při pohybu rozviřuje dno, což často také vyprovokuje dravce k útoku. Metodou vláčení s tyrolským dřívkem cíleně lovíme štiky, candáty, sumce, jelce tlouště a okouny. Podle velikosti nástražní rybky, hloubky lovného místa a síly toku pak volíme velikost tyrolského dřívka a také samotnou montáž.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím