Rybářský rozcestník

Mořský ďas (ďábel)

Mořský ďas se většinou vyskytuje v severním Atlantickém oceánu a ve Středozemním moři. Hlavní rybářskou oblastí pro lov ďasů nabízených na německém trhu je severovýchodní Atlantik. Maso mořského ďasa má znamenitou chuť. Kromě páteře je úplně bez kostí a jeho konzumace je tak velmi jednoduchá.

Mořský ďas na bílém podkladě

Název latinsky

Lophius spp.

Rozpoznávací znaky

Vzhledem je to jedna z nejošklivějších dravých mořských ryb. Má krátké, zavalitě připloštělé tělo s menším, zůženým ocasem. Tvar těla se podobá tvaru hrušky. Vpředu na širší straně je umístěna nepřirozeně veliká hlava, s velkikou, širokou tlamou. Spodní čelist je osázena několika řadami špičatých zubů. Hlava váží skoro dvě třetiny celkové váhy ryby. Na vrchní straně je mořská ďábel hnědého až černého zbarvení, břicho má bílé. Páteř mořského ďasa je zakončena pružným, vysouvatelným útvarem, utvořeným z paprsků hřbetní ploutve a zakončeným zvláštním světélkujícím útvarem. Ten je používán jako návnada k přivábení ryb. Jakmile se kořist přiblíží na dosah ďas po ní chňapne svými obrovskými ústy a svým typickým způsobem ji celou spolkne. Protože ústa ďasa jsou extrémně široká, může tato ryba pozřít kořist téměř tak velkou jako sama. Jakmile je jednou kořist chycena, ostré zuby zahnuté dovnitř jí zabraňují v úniku.

Výskyt

Žije v severním Atlantickém oceánu a ve Středozemním moři.

Obecně

Přestože přední část těla se zdá obrovská, oči mořského ďasa jsou velmi malé, což mu dodává ještě podivnějšího vzezření. Bezprostředně za hlavou se nachází hřbetní ploutev s ostny a za ní další hřbetní ploutev, která sahá téměř k ocasu. Kůže ďasa je velmi hebká, bez šupin, ale s mnohými pahrbky, což mořskému ďasu na atraktivitě nepřidává.

Mořský ďas může dorůst do délky až dvou metrů, ale průměrná délka zástupců tohoto druhu prodávaných v Německu je kolem jednoho metru. Období tření mořského ďasa nastává mezi dubnem a červnem. Samičky nakladou přibližně milion jiker, které jsou potom volně unášeny mořskými proudy. Larvy zpočátku dávají přednost volnému moři jako přirozenému prostředí a teprve později migrují do mělčích vod.

Kuchyňské zpracování:

Mořský ďas má maso sněhobílé, pevné a trvanlivé, velmi chutné. Na trh přichází pouze zužující se část těla bez hlavy, beboť hlava se hned po výlovu oddělí. Maso mořského ďasa je nechutnější pečené nebo uzené. Dá se však upravit i jinými, pro ryby obvyklými způsoby. Před tepelnou úpravou se kůže stahuje.

Poznámka:

Zejména štikozubec, vlkouš obecný nebo pilobřich trnitý (John Dory) jsou vhodnou náhradou mořského ďasa.

Zdroj: Tepelná kuchyně II. – Vilém Vrabec a www.nordsee.com

Způsob lovu

Žije u dna, dá se chytit pilkrováním s kusy rybího masa na konci. Skvělé jsou kusy masa z mastnější ryby, například z kelera nebo tresky jednoskvrné.

Nejčtenější články

Jarní chytání kaprů, aneb lov ve studené jarní vodě

Časně z jara je lov ryb o něco náročnější, než v prohřátých letních měsících. Je to logické, protože po roztátí ledu je voda, díky jarnímu tání sněhu na horách, pořád ledová. A proto jen díky znalosti chování ryb na přelomu zimy a jara lze ulovit nějakého pěkného kapříka, ale i jinou kaprovitou rybu. O všem při určité nástraze se vám na prutu může náhodou objevit i pěkný úhoř nebo okoun …

Chytání kaprů ve vodním sloupci

Cílený lov kaprů i v dalších vrstvách vody, nejen u dna a na hladině, je vlastně poměrně mladé odvětví kaprařiny, ale hlavně v letních měsících, takto chytat kapry, stojí za to vyzkoušet. Když jsem před 35 lety začínal s rybařinou, nikdy mě nenapadlo, že někdy na kapry půjdu s umělými plovoucími muškami a dalšími nástrahami, které by jste spíše čekali u rybářů chytajících s muškařským náčiním. A chytat je na dipovanou umělou hmotu? Tak to by rybářům z minulého století asi propadla spodní čelist. 🙂

Chytat dravce na živou či mrtvou rybičku nebo jen na umělé nástrahy? Je lov na živou nástrahu přežitek?

V daleké minulosti to měli sportovní rybáři jednoduché, většinou chytali dravce na přirozenou nástrahu a to buď živou, nebo mrtvou, jinou volbu neměli. Časem se začali pro lov některých dravých ryb využívat i nástrahy umělé, což umožnil rozkvět sportovního rybolovu ruku v ruce s technickým vývojem, ten totiž dovolil výrobcům vláčecích nástrah nahradit dřevo umělými hmotami a dalšími materiály, z kterých se dnes vyrábí dokonalé napodobeniny rybek, ale i jiných vodních živočichů. Nejmodernější „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se velice rychle rozšířili jak do Evropy, tak i do Skandinávie. V severských zemích se tak s nastraženou živou rybkou již dnes téměř nesetkáte. V některých státech je pak chytání na živou nástrahu zakázané úplně!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím