Zahájená lovu dravců 2020

Naše parta obsadila jedno z nejúžasnějších míst na Labi poblíž Hradce Králové, které známe na lov větších sumců. Na místo jsme postupně dorazili již o týden dříve, protože přetlak rybářů na této části Labe je veliký. Před zahájenou jsme chytali bílou rybu, tedy především kapry a pak také nástražky, tedy rybky určené jako nástraha pro vousáče sumce.

Jelikož naše místo je součásti revíru, kde je i letos tzv. „nonstopka“, tedy povolení chytat ryby od 16 června 24 hodin denně, přesně o půlnoci jsme se rozjeli na lodích zavěsit ty nejkrásnější kousky nástražek na háček a nechat je v řece dělat svoji práci, tedy lákat sumce na naše háčky.

Po ránu našemu kamarádovi Filipovi přišla pěkná mírová štika. Nebyla jedna z největších, ale míru měla, přesto byla vrácena vodě a zapita paňáky rumu. To se musí! 🙂 Přes den pak byl klid, čekání na vousáče pokračovalo.

Po půlnoci přišel Davidovi, našemu dalšímu parťákovi, poctivý záběr, prut se ohnul, rolničky zvonili jak o vánocích a připoslech ječel o sto šest. Dal o sobě znát první sumec letošní dravcové sezóny.

Měl pěkných 115 cm a vážil skoro 7 kg. Proběhlo focení a pak také nezbytné zapíjení úlovku. Tak co, přijde i další vousáč?

Musím vás zklamat, přišlo, ale burácení větru, bouřky, zvednutá voda z přívalových lijáků. V Labi se nadalo téměř chytat a tak všechny partie sumcařů odjeli od vody, jen my vydržely čekat dál na záběr a to i přes valící se klády po hladině řeky. Bylo těžké vůbec nějak vymyslet a nastražit ryby na sumce tak, aby je během chvíle nestrhl nějaký ten bordýlek, co plaval v řece. Občas se tam objevily i třímetrové stromy, ostrůvky keřů, také různé sáčky, PET láhve… co vám mám povídat, bylo toho určitě na pěkných pár kontejnerů nepořádku a dřeva tak na dvě topné sezóny. Možná ještě více.

Já s jedním prutem jsem zvolil trochu netradiční taktiku, na můj heavy feeder na dravce jsem dal malou kačenku, pod ní olovo, lanko na dravce a trojháček, na který jsem zavěsil nejprve menšího cejna. Ten nám pod nohama dováděl dva dny, pak byl vyměněn za karáska. Byla to darovaná rybka, což je důležitý fakt, protože my rybáři máme mnoho pověr. Jedna z nich říká, že právě na darovanou nástrahu většinou přijde záběr. A přišel!

Po několika šílených dnech, kdy se na obloze čerti ženili, z nebe padal provazy vody a splav nedaleko nás burácel, až to bylo občas i nepříjemné, se nakonec přeci jen trochu vyčasilo. Voda mírně opadla, přestalo v řece plavat tolik nečistot. I klády se již na hladině neobjevovali tak často. Já ale nechal jeden prut nastražený stále přímo pod nohama, co kdyby právě tam něco zabralo.

Bylo pravé poledne, zrovna jsem cosi datloval na mém počítači, když se prut ohnul, hlásič záběru, který jsem měl pro jistotu zapnutý, i když jsem chytal na feeder, začal ječet. Myš od počítače mě spadla na zem, notebook jsem rychle odložil na stůl a mazal k prutu. Mezi tím něco uhánělo proti proudu řeky směrem do vázek kousek od nás. Kdo neví, co jsou vázky, tak to jsou například větve stromů částečně potopené ve vodě. Právě tam směřovala moje šňůra.

Mírně jsem přisekl, držíce naviják, abych zpomalil cívku, něco na druhé straně tam bylo. Nejprve silný odpor, pak škubanec, feeder pracoval jak měl, mě adrenalin vylítl na maximum, stejně tak asi i můj krevní tlak, na prutu jsem měl prvního dravce sezóny a rozhodně to nebyl prcek. Boj netrval tak dlouho, jak by se dalo čekat, přesto že výpady ryby na konci mé šňůry byly silné. Několikrát se rozjela proti proudu, ale naštěstí směrem do koryta a né do té vázky vedle mě. Stále jsem nevěděl, co mám vlastně na prutu. Ryba byla na hloubce u dna a nechtěla vůbec nahoru. Vedle mě stál David a také si to užíval. Pak se to stalo, objevila se na hladině velká zubatá kráska. Ty vole, to je kus! Rychle dones velký podběrák, ten můj na ni stačit nebude. Poprosil jsem Davida, ten se rozběhl pro ten svůj a po chvíli byla již štika ve vaničce. Bylo jí rovných 90 cm. Ručička na váze ji přisoudila pěkných 5 kg. Já si zvedl osobáček, protože největší má chycená štika měla doposud 82 cm a rozhodně byla hubenější, než tato.

Povím vám, že občas se sám ptám, proč pořád po nocích, ale i přes den v nečase, za deště, ale i v těch největších pařácích trávím svůj čas u vody a čekám na nějakou tu krásku štiku, či například parádníka vousáče sumce. Právě pro ty chvíle boje s větší rybou to má smyl. Adrenalin, souboj dvou zarputilých protivníků, někdy na život a na smrt, ryba proti dovednostem rybáře, tak to mě fakt baví! Ovšem těch výhod vidím u našeho koníčku daleko více. Pobyt v lůně přírody, daleko od stresu civilizace. Posezení s kamarády, nějaké to pivko a sklenička, ale hlavně pohoda a klídek, který se ale během chvíle může stát nejkrásnějším zážitkem život rybáře.

Když tyto řádky píši, stále ještě máme před sebou pár dní zahájené dravců 2020, ale já jsem spokojený, ta letošní nám opět vyšla na jedničku.

Petrův zdar přeji jak vám nerybářům, tak všem nadšencům Petrova cechu.

Text: Jiří Langer, foto: Jiří Langer, David Vajsar a Filip Šmída