Tak to byl tehdy u vody pořádný trapas

K téhle historce jsem přišel letos v létě při lovu sumců na jedné „nonstopce“. Jak to tak po půlnoci bývá, seděli jsme s kamarády kousek od prutů, popíjeli čerstvě uvařené kafíčko a vyprávěli si zážitky od vody. Kamarád David se vytasil právě s tímto příběhem.

Jedno brzké ráno, hodně na podzim, byla nejen nad vodou, ale i kolem ní příšerná mlha. Nebylo tehdy vidět málem ani na svůj nos, což bylo na lov candátů přesně to počasí, které by nějakého mohlo přinést. Na candáty, jak staří mazáci vědí, se chodí ještě za tmy, nejméně půlhodiny před rozedněním a nebo pak večer, chvíli před setměním. A tak tehdy u vody, menšího rybníku umístěného uprostřed polí, sedělo několik kamarádů s pruty nahozenými ve vodě, doufajíce, že jim nějaký ten zubatý bukanýr zabere. Mlha byla opravdu velká, nebylo vidět ani na krok a tak se jen tiše sedělo a čekalo na záběr.

Ticho prolomil řev mopedu, s kterým někdo v tom nečase uháněl po klikaté polní cestě. Spěchal, docela uháněl na to, že cesta byla samý výmol a mlha, že nebylo skoro vidět. Byl to nějaký opozdilec, který spěchal nahodit, aby také vyzkoušel kus toho rybářského štěstí a přemluvil k záběru nějakého toho candáta. Ostatní rybáři ho neviděli, ani nemohli, protože se teprve rozednívalo a mlha byla opravdu velká. Jen tipovali, díky znalosti místa, kde zastavil a kam se usadil. „Doufám, že nám nepřehodí pruty“ zaznělo z mlhy zprava, kde seděl Davidův kamarád Rosťa. „Doufejme, snad ne.“ odvětil tehdy David a kluci dál seděli bez záběru a snažili se přes mlhu očima najít místo, kam se usadil ten opozdilec. „Kdo to vlastně je?“ zeptal se Rosťa. „Nemám tušení, uvidíme, až se úplně rozední a padne mlha“.

Rozednilo se, mlha se začala postupně vytrácet a pak se objevil ten rybář. Ovšem co uviděli, je tak rozesmálo, že nemohli ani dech popadnout, jak se hihňali na celé kolo. Opozdilec byl neznámý rybář, nešťastník, který totiž seděl zády k vodě a měl nahozeno na pole! Ano, je to tak! V té tmě a mlze úplně ztratil orientaci a místo, aby nahodil nástrahu do vody, nějak se zamotal a měl nahozeno na poli.

Nemusím vám vykládat, že všichni z něho měli šílenou srandu. Uštěpačných poznámek tipu, „chytáš zajíce?“ a podobně bylo několik. Dodnes nevědí, kdo to vlastně byl. Každopádně rybář pruty rychle zabalil, sedl na svůj moped a s velkou ostudou odjel. Byl to pro něj opravdu velký trapas. Ovšem popravdě řečeno. Není divu, co se mu stalo. Skoro za tmy, sotva se začalo rozednívat a ta mlha. Já se mu ani nedivím, že si popletl směr a nahodil kam neměl. Mě se to ale naštěstí nikdy nestalo. Ovšem uznejte, jako historka pro zasmání je opravdu dost dobrá. Je neuvěřitelné, co občas sám život napíše. To bys prostě nevymyslel! 🙂