Na co se chytalo v dobách minulých

Ryba byla vždy významnou komoditou i v dobách minulých. Svědčí o tom i značný počet rybníků založených už za Karla IV. České rybnikářství rozšířil a proslavil v 16. století Jakub Krčín z Jelčan a Štěpánek Netolický. A na co se chytalo kromě sítí profesionály?

Na rousnice, hnojáčky, žížaly, masné a moučné červy, tyto nástrahy patřily k nejoblíbenějším přírodním nástrahám před 100 lety, ovšem většinou se na ně s oblibou chytá dodnes.

žížaly ,,kamenáče“Dnes již málo známá přírodní nástraha jsou larvy chrostíků, kteří vytváří schránky. Vzpomeňte si na knihu z dětství O. Sekory – Ferda mravenec, kde je zmínka o Ferdových larvičkách … Kromě larev chrostíků byly oblíbené také larvy jepic, pošvatek a další hmyz.

Dále se chytalo na pijavice, oblíbená to pochoutka sumců. I dnes je někteří sumcaři používají a je po nich celkem poptávka.

Z rousnic se připravovalo i těsto. Rousnice se rozdrtily, smíchaly se sýrem, žloutkem, utvořily se kuličky, které se napichovaly na háček.

Rozsáhlou živou i mrtvou živočišnou nástrahou byly a stále jsou nástražní rybky, jako třeba hrouzci, oukleje, karasi, plotice, okouni, líni a dnes už pomalu vyhynulé i chráněné slunky, piskoři, hořavky atd. Dnes je asi mezi lovci dravců nejpoužívanější živou nástrahou karas. Snáší dobře přepravu, dá se ulovit pomalu na každém vesnickém rybníčku, dlouho vydrží živý na háčku a sumcům chutná. Lahůdka pro sumce je ale také lín. Chceme-li nastražit lína, používáme mírové ryby, abychom neporušovali rybářský řád.

V minulosti oblíbenou živočišnou nástrahou byla také drůbeží střívka, hovězí mícha, játra, slezina …. Z vlastní zkušenosti vím, že se osvědčila i hovězí mícha z jara na lov podouství.

Z rostlinných nástrah byly ve velké oblibě brambory. Brambory se vařily den předem, než se šlo k vodě. Nejlepší byly žlutomasé odrůdy, které se při vaření nerozpadaly, voda se nesolila. U vody se oloupaly, tvarovali nožem nebo kulatým vypichovátkem. Na jaře se lovilo na malé kostičky nebo kuličky, v létě a na podzim na kostky až 1,5- 2 cm veliké.

Velmi oblíbené byly také luštěniny, Nejčastěji se používal hrách. Dobrý rybář však hrách na háček nenastražoval, spíše se používal dobře uvařený k vnadění. Špatně uvařený hrách na háčku nedrží a také způsobuje u ryb katary trávicího ústrojí. Ovšem dobře uvařený byl výbornou surovinou na výrobu různých rybářských těst. Méně často se pak používaly fazole a bob. Dnes někteří rybáři na hrách chytají, oblíbený je sterilovaný, který nemusíme vařit.

Před 100 lety byly v kurzu i mlýnské produkty, z kterých se připravovala různá těsta a samotné obilí. Rybám se vařila pšenice, žito ječmen a nesmíme zapomenout na kukuřici dnes stále používanou, velmi oblíbenou, prodávanou v různých formách, jak extrudovanou, tak sterilovanou, či kvašenou, ochucenou o nejrůznější příchutě.

Uvařená obilná zrna se napichovala na háček, aby vyčnívala jen špička, někdy se obilná zrna máčela do medu.

Dnes je na lov bílých ryb oblíbená foukaná pšenice, buď přírodní, nebo ochucená, různými přísadami. Z mlýnských produktů se na lov cejnů a jiných kaprovitých ryb používaly uvařené kroupy, byly výborné i na vnadění.

K mlýnským výrobkům patří i ječný nebo kukuřičný šrot, který se používal na vnadění nebo na přípravu těsta. Na vnadění se rovněž používaly otruby a ovesné vločky.

Také těstoviny se začaly používat k lovu ryb již v minulém století. K nejoblíbenějším patřila kolínka. Ta se uvařila ve vodě s přidáním vanilkového cukru, potom se scedily, propláchly studenou vodou a promíchaly se strouhankou, byla to jednoduchá a účinná nástraha na kapry a kaprovité ryby, dodnes používaná hlavně starší generací rybářů.

Chytalo se a chytá se dodnes na také pekařské výrobky, na chléb, bílé pečivo, perníky atd. Na chléb se chytalo, různými způsoby, například na chléb, který byl 2-3 dny starý, na položenou, bez zátěže na takzvanou polykačku, nejčastěji v létě, kdy kapři sbírají potravu z povrchu hladiny. Aby se daleko dohodilo do patřičných míst, na vlasec se dávalo kus provrtané dřevěné násady od koštěte (šteft), zajištěné zarážkou. Dřevěný šteft nadnášel kostku chleba, která byla na hladině, prut se dal do jedné vidličky pomalu na stojato. Záběry byly razantní, rybář musel mít dobrý postřeh nebo prut letěl do vody.

Pro daleké odhozy se pak používala železná matice přibližně velikost M 24, skrz ní se provlékl vlasec, ten se zajistil kostkou cukru, dohodili jsme s ní dost daleko, cukr se ve vodě rozpustil, matice vypadla a chléb zůstal plavat na hladině. Uměli jsme si poradit i bez novodobých udělátek!

Z oblibou se napařovaly a lisovaly rohlíky nebo housky. Den starý rohlík nebo housku dáme do hrnce, na dno nalijeme 2 cm vody, můžeme přidat do vody vanilku, anýz, libeček atd., na vložku položíme housku nebo rohlík přiklopíme poklicí, propaříme až je houska vláčná. Napařenou housku položíme na prkénko, stlačíme druhým prkénkem na tloušťku 1 cm, a necháme vychladnout. Ostrým nožem nařežeme na kostky o hraně 1-2 cm uzavřeme do skleničky se šroubovacím uzávěrem a máme výborné chytání na kapry, kaprovité ryby, které, když nespotřebujeme, vydrží v lednici v uzavřené skleničce měsíc, v mrazáku třeba rok.

Dobrý fígl je dát do skleničky pár zrnek anýzu, kousek vanilky nebo snítku libečku, kostky housky nebo rohlíku jsou krásně aromatizované a pro ryby lákavé. Na pařenou kostku housky aromatizovanou libečkem jsem vytáhl svého největšího amura 114 cm, 11 kilo!

Tak to bude asi dnes vše. Příště si povíme něco o tom, jak jsme si v minulosti vyráběli těsta.

Autor: dědek Wassermann