Pytláctví je prastará instituce, která přežívá i do dnešní doby. V historických dobách však neměli pytláci na růžích ustláno a trest smrti je čekal doslova na každém kroku. Již tehdy se dělili pytláci na lesní a vodní. Ve středověku bylo důvodem pytláctví spíše hlad než lovecká vášeň …
Rybařím pomalu 50 let a k Labi i sumcům mám velmi kladný vztah, i když není rybařina na Labi, to co bývávala koncem minulého století v 80-90. letech. Sumce tehdy chytal cíleně málokdo, většinou vlastníci loděk, nebo šlo o náhodné úlovky při klasické položené na kačenu a živou rybičku, nebo přívlač.
Většina lidí si myslí, že aktivita ryb pod zamrzlou hladinou ustává, ryby celou zimu prospí, nebo leží netečně u dna. Je pravda, že i když není voda zamrzlá, přesto se na hladině do +4 °C nedělají kolečka a ve vodě moc živočichů neuvidíme. Ani ryby nejsou zrovna moc aktivní a vůbec jim nechutná. Pokles teploty vody znamená přirozeně snížení úrovně látkové výměny, proto většina druhů ryb v našich vodách omezí v ledové vodě příjem potravy na minimum nebo úplně. Ale rozhodně nespí, jen se udržují v klidu. Ovšem to neplatí pro všechny ryby!
Počátkem 80. let minulého století se začaly v ČSSR (tedy ještě před rozdělením Čechů a Slováků), objevovat marmyšky, rybářská nástraha ze SSSR, která se v tehdejším Sovětském svazu používala běžně v zimě při lovu na dírkách. Tento způsob lovu však byl u nás úplně všude zakázán a tak čeští rybáři marmyšky moc nepoužívali i když se s nimi dalo chytat i v létě, například vertikální přívlačí z lodi. A co to marmyšky vlastně byly? Šlo o různě těžké a velké nástrahy většinou z olova, nejčastěji kulatého tvaru nebo kapky s očkem nebo s dírkou. Princip lovu spočíval v tom, že se marmyška spouštěla na vlasci do díry v ledu a to až na dno a zdvíháním a poskakováním se rybář snažil vydráždit ryby u dna k záběru. Pro větší účinnost se na špičku háčku dával například hnojáček. Úlovky nemívali ruští rybáři velké, většinou chytali jen menší okouny, ti však na uvaření slavné ruské polévky Ucha stačili.
Způsobů, jak udělat pěkný rybí preparát, je mnoho. Preparují se nejvíce hlavy, požerákové kosti, hřbetní ploutve, radliční kosti (nepárová kost umístěná ve středním patře trofej třeba u úhoře, lipana, pstruha obecného), ale i celé ryby. Preparáty mají nejen význam jako trofej lovce, ale i jako muzejní doklad, který tak dobře vystihne preparovanou rybu.
Tomáš Rozsypal: Troufám si tvrdit, že ať už lovím na stojatých či tekoucích vodách, je mou současnou bolenovou nástrahou No.1 -wobbler!Zbývá jenom vybrat takový model, aby dokázal tvarem i pohybem perfektně napodobit prchající rybičku, nejlépe přímo ouklej. Když navíc správně …
Kvalita ulovených ryb, které chceme zpracovat v kuchyni, zajímá pomalu každého rybáře, který ryby co nachytá, také konzumuje nebo podaruje známým. Ovšem i zastánci chytání „Chyť a pusť“ se raději vyfotí s pěknou zdravou rybou, než s nějakým nemocným kusem. Dobrý rybářský hospodář dbá na to, aby měl v revíru ryby zdravé. Ovšem ne vždy se to daří a to jak na svazových vodách, tak i na soukromých revírech. Pak je třeba jednat!
Můj praděda i děda tuto dobu pamatovali, byla to tehdy nejslavnější a nejpopulárnější ryba českých řek, labský losos. Každoroční tah lososů upoutal pozornost rybářů již v dávných dobách a možná i proto bylo ve starých spisech a listinách lososům věnováno více pozornosti, než jiným rybám. Ovšem to je bohužel dávná minulost a dnešním rybářům se může o lososech chytaných v našich vodách jen zdát.
Uzené ryby jsou velmi oblíbené, ale chce to trochu fortelu a zkušeností vykouzlit z úlovku vyuzenou delikatesu pro členy rodiny a přátele. Základem je mít dobrou udírnu. Někdo doporučuje plechovou, jiný zděnou, další dřevenou, liší se i názory na délku kouřovodu, na dobu uzení, použití dřeva na uzení …
Každý zkušený rybář má své vyzkoušené a osvědčené nástrahy, mezi kterými nesmí chybět alespoň jedno těsto. Alespoň to platí pro nás, starší ročníky. Dříve rybáři své recepty na to své ,,zaručeně nejlepší těsto,“ tajili, dnes tomu není jinak, jen nástrahy, na které chytí rybář nejvíce ryb, nebo nějaký ten trofejní kousek, horlivě propagují v médiích. Jde spíše o reklamní tah výrobců :-), aby jeho zaručeně nejlepší bowlies šlo dobře na odbyt, ale je pravda, že některé nástrahy fungují lépa, než ty druhé, ovšem pokud vůbec ryby mají náladu žrát.
Copyright 2018 ©Rybářský rozcestník. Všechna práva vyhrazena.
Kopírování jakékoliv části webu není povoleno bez souhlasu autora.
