Slangově truman, tedy správně sumeček americký (Ameiurus nebulosus), pochází z východních států USA z Indiany a Floridy. Ve své domovině dorůstá přes 50 cm a váhy 2 kg. Do Evropy byl dovezen v 18. století a na některých místech se v ČR vyskytuje dodnes.
Každý zkušený rybář má své vyzkoušené a osvědčené nástrahy, mezi kterými nesmí chybět nejméně jedno těsto. Alespoň to platí pro nás, starší ročníky. Dříve rybáři své recepty na to své ,,zaručeně nejlepší těsto,“ tajili, dnes tomu není jinak.
Počátkem 80. let minulého století se začaly v ČSSR (tedy ještě před rozdělením Čechů a Slováků), objevovat marmyšky, rybářská nástraha ze SSSR, která se v tehdejším Sovětském svazu používala běžně v zimě při lovu na dírkách. Tento způsob lovu však byl u nás úplně všude zakázán a tak čeští rybáři marmyšky moc nepoužívali i když se s nimi dalo chytat i v létě, například vertikální přívlačí z lodi. A co to marmyšky vlastně byly?
Registrovaní rybáři, ale i pytláci na rybnících i řekách také v minulosti přemýšleli, co dát na háček, aby měli při rybolovu úspěch. Nejen, že se tehdy za nástrahy využívaly mlékárenské kaly, škrkavky, sražená krev a masní červi, ale i některé způsoby lovu, které jsou dnes již zakázané, jako chytání na šňůry, vrše, samoseky atd.
Způsobů, jak udělat pěkný rybí preparát, je mnoho. Preparují se nejvíce hlavy, požerákové kosti, hřbetní ploutve, radliční kosti (nepárová kost umístěná ve středním patře trofej třeba u úhoře, lipana, pstruha obecného), ale i celé ryby. Preparáty mají nejen význam jako trofej lovce, ale i jako muzejní doklad, který tak dobře vystihne preparovanou rybu.
Pytláctví je prastará instituce, která přežívá i do dnešní doby. V historických dobách však neměli pytláci na růžích ustláno a trest smrti je čekal doslova na každém kroku. Již tehdy se dělili pytláci na lesní a vodní. Ve středověku bylo důvodem pytláctví spíše hlad než lovecká vášeň …
Rybařím pomalu 50 let a k Labi i sumcům mám velmi kladný vztah, i když není rybařina na Labi, to co bývávala koncem minulého století v 80-90. letech. Sumce tehdy chytal cíleně málokdo, většinou vlastníci loděk, nebo šlo o náhodné úlovky při klasické položené na kačenu a živou rybičku, nebo přívlač.
Většina lidí si myslí, že aktivita ryb pod zamrzlou hladinou ustává, ryby celou zimu prospí, nebo leží netečně u dna. Je pravda, že i když není voda zamrzlá, přesto se na hladině do +4 °C nedělají kolečka a ve vodě moc živočichů neuvidíme. Ani ryby nejsou zrovna moc aktivní a vůbec jim nechutná. Pokles teploty vody znamená přirozeně snížení úrovně látkové výměny, proto většina druhů ryb v našich vodách omezí v ledové vodě příjem potravy na minimum nebo úplně. Ale rozhodně nespí, jen se udržují v klidu. Ovšem to neplatí pro všechny ryby!
Tomáš Rozsypal: Troufám si tvrdit, že ať už lovím na stojatých či tekoucích vodách, je mou současnou bolenovou nástrahou No.1 -wobbler!Zbývá jenom vybrat takový model, aby dokázal tvarem i pohybem perfektně napodobit prchající rybičku, nejlépe přímo ouklej. Když navíc správně …
Kvalita ulovených ryb, které chceme zpracovat v kuchyni, zajímá pomalu každého rybáře, který ryby co nachytá, také konzumuje nebo podaruje známým. Ovšem i zastánci chytání „Chyť a pusť“ se raději vyfotí s pěknou zdravou rybou, než s nějakým nemocným kusem. Dobrý rybářský hospodář dbá na to, aby měl v revíru ryby zdravé. Ovšem ne vždy se to daří a to jak na svazových vodách, tak i na soukromých revírech. Pak je třeba jednat!
Copyright 2019 ©Rybářský rozcestník. Všechna práva vyhrazena.
Kopírování jakékoliv části webu není povoleno bez souhlasu autora.
