Rybářský rozcestník

Pstruh obecný (Salmo trutta)

Vytváří několik poddruhů podle oblastí, kde žije. Tak známe pstruha obecného baltského (Salmo trutta trutta), pstruha obecného černomořského (Salmo truta labrax) a pstruha obecného kaspického (Salmo trutta caspius). Ve vodách naší vlasti žijí oba první druhy. Hospodářsky a sportovně je nejvýznamnějším druhem pstruhových vod, vyhledává úkryty, je velmi plachý. Průměrná váha lovných ryb mezi 0,2-0,3 kg. Pokud je vysazen do údolních nádrží postupně přechází na formu jezerní.

doba hájení od 1. září do 15. dubna
zákonná míra Minimální lovná delka 25 cm, v některých krajích 27 cm
Pstruh obecný - forma potoční
PstruhPstruhPstruhPstruhPstruhPstruhPstruh

Název latinsky

Salmo trutta

Jiný název

Forelle, Trout, Bachforelle

Rozpoznávací znaky

Pstruh obecný má tělo podlouhlé, drobnější než pstruh duhový, s tukovou ploutvičkou umístěnou mezi hřbetní a ocasní ploutví, která je mírně vykrojená u mladších jedinců, u starších kusů je rovná, nebo dokonce mírně vyklenutá. Ústa mají spodní čelist delší, než vrchní. Oko je umístěno výše na hlavě, ale z boku hlavy. Jezerní forma pstruha obecného je méně zabarvená, než forma potoční. "Potočáci" bývají na hřbetě a bocích šedo-hnědí, zlato-hnědí, někdy až modro-zeleno-hnědí, břicho pak mají bílé, bílo-nažloutlé, někdy až našedlé. Černé a červeno-oranžové tečky mají jak na hřbetě, tak po bocích, bývají často lemované jiným odstínem. Na slunci se tělo pstruha potočního leskne modrozeleně, či zlato-měděně. Jezerní forma pstruha obecného má hřbet zbavený do modro-šeda až zeleno-modro-šeda, boky do stříbrna, břicho do stříbřito-bíla. Má také černé skvrny na hřbetu a bocích, někdy jsou některé mírně zbarvené do oranžova, oranžovo-červena. Od sivena amerického a pstruha duhového se liší žlutým pruhem, táhnoucím se ve spodní části boků. Ocas je bez teček. Pstruh duhový má silně nafialovělý pruh na boku těla a ocas posázený černými pigmenty, siven americký pak nemá žádný pruh a ocas má také posetý černými tečkami, jako pstruh duhový.

Výskyt

Pstruh obecný, forma potoční, má rád chladnější, rychleji tekoucí vody s dostatkem kyslíku a pevným dnem. Tyto místa nazýváme odborně pstruhovým pásmem. Ovšem pstruzi obecní jsou vysazování i do rybníků a jezer, což je tzv. forma jezerní.

Obecně

Pstruh obecný není velký cestovatel, většinou se zdržuje celý život na jednom úseku řeky, kde v malých hejnech tvoří takovou malou rybí kolonii. Menší jedinci se pohybují spíše na mělčině, kde je možné je vidět stát za kameny v klidnější části proudu, větší ryby vyhledávají spíše hlubší tůně, kde se ukrývají na vhodných místech, například mezi kořeny, někdy i hluboko ve vykotlaných březích toku. Je zajímavé, že pstruzi jsou nejaktivnější na večer, kdy se vydávají hledat potravu i dále od svého denního stanoviště. Menší jedinci se živí do vody spadlými bezobratlými, větší pstruzi pak i malými rybkami či mihulemi.

Potoční forma pstruha obecného dorůstá do průměrné délky 25-40 cm o váze do 0,6 kg, jezerní forma pstruha obecného je větší, dorůstá do délky 90 cm a váhy do 8 kg. Je dokázáno, že pstruzi jsou schopni se dožít skoro 50 let.

Pstruzi se vytírají na podzim, někdy i v zimě, pokud je teplejší počasí. Právě jen v době tření dospělí pstruzi táhnou proti proudu na svá trdliště, kde jikrnačky ocasem vytloukají třecí místo, nad kterým pak probíhá samotný výtěr. Při výtěru mlíčňáci i jikrnačky tělem rozviřují dno a schovávají tak své jikry. Ty se vylíhnou až za 100, někdy až 150 dnů!

Využití pstruhů v kuchyni:

Maso pstruha je výborné bílé a růžové barvy. Hodí se na veškeré kuchyňské úpravy. Pstruh je především skvělý pečený, uzený a grilovaný, dá se však také samozřejmě smažit, dusit i vařit.

Způsob lovu

Většinou se chytá na přívlač s umělou nástrahou (mrtvé rybky, žížaly apod. jsou v pstruhových revírech zakázány!), nebo na mušky, pomocí muškařského náčiní.

Nejčtenější články

Chytáme štiky – vhodné rybolovné techniky

Jak asi každý rybář ví, štika je v českých vodách hned po sumci druhá největší ryba dorůstající délky hodně přes 1 metr. Vážit pak může až ke 35 kg. Ovšem průměrná lovná délka v Česku je jen někde kolem 40 až 70 cm, o váze ryb sotva několika kilogramů. Je to predátor a zdravotní policie v jednom. Ráda totiž loví zraněné a nemocné ryby, nepohrdne ale ani mrtvou rybkou, drobnými hlodavci či mláďaty ptáků. A jak tedy na štiky? Využít můžeme hned několik metod. Chytáme je na plavanou, položenou, nebo také vláčením. Ovšem jde to i na mušku s muškařským náčiním!

Rybí pásma, aneb je dobré vědět, co nám plave pod nohama

Vodní toky jsou poměrně dost charakteristické v mnoha aspektech. Pokud je zkoumáme, sledujeme u nich různé, například to, zda protékají přirozenou krajinou, nebo regulovaným korytem, také hodnotíme jejich šíři, či členitost … Další důležitou roli hraje hloubka toku, síla proudu, typ dna, od toho všeho se právě odvíjí okysličení vody, teplota vody apod. A podobné je to i u vod stojatých. Ty mají také své charakteristické rysy. A právě charakteristika toku nebo nádrže má vliv na druhy živočichů a také ryb, které v daném pásmu žijí.

Tyrolské dřívko, jeho použití

Tyrolské dřívko se používá především při vláčení, kdy má za úkol nadzvedávat nástrahu ode dna, díky čemuž se méně vázne. Dřívko při pohybu rozviřuje dno, což často také vyprovokuje dravce k útoku. Metodou vláčení s tyrolským dřívkem cíleně lovíme štiky, candáty, sumce, jelce tlouště a okouny. Podle velikosti nástražní rybky, hloubky lovného místa a síly toku pak volíme velikost tyrolského dřívka a také samotnou montáž.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím