Losos obecný (Salmo salar)

Rozpoznávací znaky

Losos obecná má dlouhé, po bocích zploštělé tělo, spíše vyšší. Hlavu má kuželovitého tvaru, do špice, ústa má umístěná až k pomyslené svislici, přední části oka. To je umístěno více k horní části hlavy, ale z boku. Losos obecný má tukovou ploutvičku, ocas mírně vykrojený, ale po celé jeho šířce. Zbarvení lososa je velmi proměnlivé. malý jedinci mají olivově zelené zbarvení s černými skvrnami, většinou do délky 10-12 cm, od 12 cm se jim pak na těle objevují červené tečky, břicho mají více do stříbrna, od 15-20 cm se jejich hřbet zbarvuje do hněda, na hřbetě se tvoří několik skvrn, po bocích pak zůstávají tmavomodré skvrny a červené tečky. Jedinců,, co táhnou do moře se pak úplně mění zabarvení. Tzv. strdlice se mění do stříbrna a ploutve se jim zbarví do tmavých odstínů. Tento proces se nazývá smoltifikace, a úplně stříbrným jedincům se říká smolt. Losos v moři je stříbrný, má tmavý hřbet, černé tečky, které někdy vypadají jak písmeno x nebo hvězdičky. Jakmile se dostanou do řek, opět mění barvu, tmavnou, jejich tělo dostane bronzový až mosazný odstín. Před třením se opět losos mění, jikrnačky se zbarvují do tmavo-hněda s oranžovými, až červenými skvrnami, které jsou nepravidelné a často tvoří na tele ryb celé mapy. Tyto často ještě olemované bílou barvou jsou u mlíčňáků podstatně výraznější. Další zajímavou změnou u mlíčňáků při tření je jejich dolní čelist, která se hákovitě zahýbá směrem vzhůru k hornímu patru úst. Je to vazivo pokryté pokožkou, které se při zavřených ústech vtlačuje mezi předčelistní kosti. Mlíčňáci mají při tření okraje ocasní, řitní ploutve a břišní ploutve zbarvené do červena.

Výskyt

Dospělí jedinci žijí v moři, před vytíráním ale táhnou do řek se sladkou vodou. Většinou to jsou kusy 2 až 3 roky žijící v moři. Do poloviny minulého století lososi táhly i do našich řek, ale v důsledků přehrad a dalších vodních staveb toto skončilo. V současné době probíhá snaha o obnovu těchto přirozených tahů lososa, tedy vytváří se rybí přechody, které by měli napomoci rybám dostat se z moří do svým přirozených trdlišť. Stejně tak se uměle vysazuje a je snaha tuto krásnou rybu vrátit i do našich vod.

Obecně

Tento dravec se v mládí živí hlavně vodním hmyzem, také měkkýši, korýši, větší jedinci pak loví převážně ryby, v moři pak také hlavonožce. Díky tahům z moře na trdliště do koryt sladkovodních řek, se dá říci, že lososi jsou velcí „turisti“. Po vytření staří jedinci často umírají vyčerpáním, nebo na plísňové onemocnění, některé silné ryby se ale dokáží vrátit zpět do moře a jsou schopné se vytřít i tři sezóny po sobě. Mladí lososi žijí v řekách 1-5 let, pak odplouvají do moře.

Lososi dorůstají délky do 1,5 metru, ale i více, největší kusy pak váží i přes 40 kg! Běžně se dožívají 8 let, ale někteří jsou schopni dožít se i 13 let.

Zpracování lososího masa v kuchyni:

Úlovky lososů se obvykle mírně nasolují, zchlazují nebo zamrazují a v této podobě se s nimi na trhu setkáváme nejčastěji. Maso je výborné, narůžovělé, s vyšším obsahem tuku (v létě 16 až 17 %, na podzim až 24 %). I když je u nás losos obecný raritou a nesmí se lovit, díky dovozu ze zahraničí není problém si ho koupit v supermarketech. Maso lososa nejlépe grilujeme nebo pečeme. Taky je pověstný tatarský biftek z lososa, tedy lososí maso tepelně nezpracované. Losos je díky své tučnosti skvělý i uzený.

Způsob lovu

U nás je chráněný a lovit se nesmí. Ale díky rybářské turistice si lze udělat výlet do zahraničí a tam si lososi zachytat. Většinou se loví přívlačí nebo muškařením. Na velkých řekách je pak oblíbený také tzv. trolling, což je vláčení umělé návnady ve vodním sloupci za člunem. Ale dá se chytit i na žížaly nebo živé rybky. V minulosti se také chytal do sítí, rybích pastí, či vrší umístěných pod jezy.