Rybářský rozcestník

Ploštice klešťanky (Corixidae)

Klešťanky jsou vodní živočichové, kteří jsou velcí od 7 mm do 25 mm. Všechny patří do čeledi klešťanek, latinsky Corixidae. Na první pohled mohou připomínat znakoplavky nebo člunovky, ale po pečlivějším prozkoumání jsou to velmi těžko zaměnitelní vodní bezobratlí. Většina Klešťanek má pouze latinský název, české označení je známé jen u několika málo druhů.

Ploštice klešťanky (Corixidae)

Název latinsky

Corixidae

Rozpoznávací znaky

Dle druhu dorůstají do délky od 0,7 cm do 2,5 cm. Na první pohled mohou připomínat znakoplavky nebo člunovky.

Výskyt

Klešťanky můžeme najít hlavně v rybnících, jezírkách, ve vesnických nádržích, ale i v mírně tekoucích vodách, všude u břehu v zarostlém porostu. V Česku je jejich výskyt hojný, od nížin až po podhůří hor.

Obecně

Klešťanka nejmenší (Micronecta minutissima)

Tato klesťanka je velká do 2,5 cm. Je to rozšířený druh klešťanky, který najdeme především v mělkých, pomalu tekoucích vodách nebo na dně rybníků a jezírek. |Dají se najít při páření z jara, kdy samco slabě cvrkají.

Klešťanka velká (Corixa punctata III.) je nejznámější z rodu Corixa. Je to ale malá klešťanka dorůstající maximálně do 1,1 cm délky. Opět ji najdeme ve stojatých a mírně tekoucích vodách, kde se buď přichytává na rostliny nebo žije přisedlá na dně. Na podzim se shlukují do velkých skupin v kterých pak přečkávají zimu.

Cymatia coleoptrata je jedna ze zástupců klašťanek, které nemají český název. Dosahuje velikosti os 3,5 do 4,5 cm. Žije v mělkých, pomalu tekoucích vodách či v rybnících a jezírkách, kde vyhledává úkryty mezi kořeny vodních rostlin.

Callicorixa praeusta patří úplně k nejmenším klešťankám, jelikož dosahuje délky pouhých 0,75 cm, tedy necelý 1 centimetr. Její výskyt je hojný, najdeme ji opět ve stojatých, nebo mírně tekoucích vodách a to převážně v nížinách, středních polohách, ale i v podhůří vysokých hor.

Video:

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím