I přes stálé legislativní komplikace se v Česku najdou revíry, kde si lze legálně zachytat ve vyvrtaných dírách v ledu. Je to rybolovná technika, kterou každým rokem podlehne stále více rybářů, kteří se nechtějí smířit s tím, že jim mráz a ledová krusta brání využívat jiné, běžné techniky lovu ryb. Prostě někdo to doma u televize a krbu nevydrží ani v zimě! 🙂
Všude tam, kde se může chytat na ledě, platí jistá pravidla. Většinou se nesmí lovit na ledě, který je tlustý méně, jak 10 cm. Ovšem až o síle ledu 15 cm a více lze na led vjet například se skútrem. Auto pak udrží led silný 25 cm a více, ale stejně bych ho v našich podmínkách raději nechal na břehu. 🙂 Také vzdálenost jednotlivých děr v ledu musí být minimálně 5 metrů jedna od druhé. Na každé se pak chytá pouze na jeden prut. Také je důležitý průměr vyvrtaných dírek, díra v ledu nesmí mít více jak 25 cm v průměru. Tak to je takový souhrn těch nejdůležitějších pravidel pro tento způsob rybolovu.
V Česku lze pod ledem chytnout například pstruhy duhové, siveny, okouny, ale i větší ryby jako štiky, na soukromých revírech pak i jesetery. Ovšem na dírkách lze při správném vnadění a nástraze chytnout i bílou rybu a to včetně kapra.
Asi nejdůležitějším nástrojem je vrták do ledu, případně sekera či kladivo. Pak se také hodí děrovaná naběračka na vybírání ledové krusty a samozřejmě prut s vlascem a navijákem. Ty se dají koupit již od 200 ,- krátké speciály na ice fishing. Měkčí, ty se hodí na lov menších ryb. Pokud pak půjdete cíleně po štice, kupte si proutek odolnější, méně měkký, který dokáže zdolat i metrovou štiku. Podle toho, co chceme chytit, volíme i sílu vlasce. Na menší ryby nám postačí ten o průměru 0,12 mm, na štiky pak 0,20 mm i více. Důležité jsou také návazce. Tradičně nám postačí vlasce o síle 0,06 až 0,10 mm (na štiky použijeme fluorocarbon, nebo i jiné návazce, co se běžně používají na štiky).
Židlička se také hodí, rozhodně nějaká lehká, která se dá složit a přehodit přes rameno. Také kvalitní teplé oblečení a termoska s horkým čajem by asi na ledě neměla chybět. Na delší pobyt na led se pak používají různé přenosné stany, ty pomohou hlavně proti větru, ale u nás jsem je snad ještě na ledě neviděl, zato ve světě patří k běžné výbavě rybáře chytajícího na ledě.
Snad nejoblíbenější nástrahou jsou různě velké marmyšky, na které se napichují hnojáčci, patentky nebo masní červi, či také jejich umělé napodobeniny. Výhoda marmyšek je, že se na ně dá úspěšně lovit jak dravce, tak bílou rybu. Záleží právě na zvolené nástraze. Stačí z toustového chleba uválená malá kulička a už lze k záběru přemluvit nějakého toho cejna či plotici. A jak pracujeme s marmyškami na konci montáže? Na marmyšky lovíme tak, že je neustále spouštíme a zdviháme, podobně, jako při vertikální přívlači. Vhodné je také nechat je chvíli nehnutě ležet na dně, pak opět cuknout, to stále opakovat. Měníme délku zdvihu a pokud nic nezabere, vyměníme nástrahu na háčku, případně celou marmyšku za jinou velikost a barvu.
Další oblíbenou nástrahou jsou jigové hlavičky s umělou nástrahou, nejlépe bílé, červené … Chytáme podobně, jako s marmyškou, ale pročesáváme celý vodní sloupec. Provádíme tedy tzv. vertikální přívlač. Opět zde se vyplatí, pokud jsme déle bez záběru, měnit tvar nástrahy, velikost i bravu. Pak se snad dočkáme ryby. Ovšem na vertikální přívlač používáme také různé tvary a velikosti pilkrů, což není nic jiného, než závaží s háčkem, kterými se pročesává vodní sloupec.
Ovšem na dírkách se také běžně chytá se splávkem, tedy tzv. plavaná. Používáme raději menší, kapkovité splávky, které před tím vyvážíme na návazci vhodnými bročky. Platí jedno pravidlo, že chytáme na hloubkách, ne větších, než je výška naší postavy. Splávek nám totiž brání navinout celý kmenový vlasec i s montáží! Jinak nástrahu volíme stejnou, jako u jiných metod lovu.
Ovšem ještě jsem zde nezmínil jednu metodu lovu na dírkách, a to tzv. na oko (někdo tomu říká na cit) podobně jako při chytání s feederovým prutem. Prut položíme tak, aby jeho špička byla jen kousek od hladiny, tak 3 až 5 cm. Na jeho konec umístíme z tenkého drátu očko, které nám signalizuje záběr podobně, jako špička feederového prutu. Jakmile se mírně ohne, sekáme. Takto se dá chytat jak s háčkem a nástrahou na dně, tak ve vodním sloupci. Návazec zajistíme menším olůvkem, nebo dvěma bročky tak do váhy 0,5 až 3 g. Ty dáváme tak 10 až 20 cm od háčku.
V zahraničí se používají i různá speciální udělátka, která téměř nepřipomínají klasické udice. Jde většinou o poklop, který chrání díru před zamrznutím, dále o naviják podobný tomu muškařskému a signalizátor s vlaječkou a očkem, ta se postaví v případě záběru a tak lovec vidí již na dálku, že měl záběr. Většinou ale již nejde o sportovní rybaření, ale o lov ryb pro maso.
V Česku existuje již několik míst, kde se i na svazové vodě smí chytat ryby pod ledem. Ovšem daleko více je zatím možností na soukromých revírech. Stačí zadat dotaz na Google a on vám aktuální revíry ukáže. Na soukromých revírech by vám pak správce měl poradit, kde se ryby přes zimu zdržují. Na svazovce je to o něco těžší. Chce to znát místní vodu, protože ryby se v zimě zdržují většinou v těch nejhlubších místech. Indikací výskytu ryb může být také spadlý, zamrzlý strom ve vodě, kde se ryby často také schovávají. Jinak je dobré na neznámém revíru začít tak 30 m od břehu, vyvrtat první díru a pokud se hodinu nedočkáme ryby, pokračujeme dále od břehu, tak 10 metrů od první díry vyvrtáme další a opět to zkusíme. Pokud nic nechytneme ani další hodinu, má smysl změnit místo na rybníku a přejít jinam, třeba i úplně na druhou stranu revíru. Někdy to pomůže, jindy vyjdeme stejně na prázdno, ale to k rybařině patří.
Opravdu nepodceňujte sílu ledu! Proveďte kontrolní vrt, ale i dobře prozkoumejte okraje ledu při břehu. Praskliny, voda v krajích, lupání ledu … to vše většinou ukazuje, že led nemá tu správnou nosnost. Podobně jako při chytání sumců i zde platí, že rybáři by měli chodit na led vždy ve dvou. Také mít ve výbavě v autě dlouhé pevné lano, by se mohlo ukázat, jako dobrý nápad. O oblečení na převlečení nemluvě!