Soukromé revíry versus svazová voda

Některé soukromé vody jsou dnes opravdovou konkurencí svazovým revírům. Ovšem neplatí to pro všechny soukromé revíry. Hlavní roli většinou hraje lidský faktor, myslím tím přístup majitelů soukromých revírů ke svým klientům a také k tomu, jak moc se o svoji vodu starají. Ovšem ani na všech svazových revírech nemá často rybář na růžích ustláno, spíše naopak.

Zkušení rybáři, co občas navštíví nějaký ten „soukromák“, moc dobře vědí, že i na soukromé vodě plné ryb může rybář vyjít na prázdno a moc si nezachytat. Naopak, při dobrém dnu i na svazové vodě lze udělat nějaký ten svůj „osobáček“ a to nejen co se týče velikosti ryby, ale i počtu chycených kusů. Je to tak a internetové hlášky některých rádoby rybářů, že na soukromáku nachytá každý a že tam jezdí jen neumětelové, co neumějí chytat ryby, je naprostý nesmysl. Ba naopak, na soukromých revírech je třeba stejné trpělivosti, jako na vodách svazových i když kumulace ryb tu bývá mnohem větší, než na některých revírech ČRS či MRS.

Velkou předností soukromých revíru je ten fakt, že člověk nemusí mít rybářské papíry, dokonce ani nějaké základní rybářské minimum znalostí a přesto si může jít, zaplatit místní povolenku a zkusit chytit nějakou tu rybku. Dalším velkým plusem soukromých revírů je ten fakt, že se na nich většinou dá chytat NONSTOP, tedy celou noc, což se na většině svazových revírů nesmí. To si vedení ČRS a MRS uvědomuje a tak již několik let žádá Ministerstvo životního prostředí o výjimky na některé revíry pro letní měsíce. A tak například příští rok bude již něco málo přes 40 % svazové vody v létě v režimu NONSTOP. Ale pořád je ještě dost svazových revírů, kde rybář prostě o půlnoci bude muset vytáhnout pruty z vody.

Dalším problémem svazových revírů je nesmyslný počet různých zákazů, jako chytán ryb z lodi, zakrmování ryb z lodi, používání echolotů, ale i dalších elektronických hraček a mnoho dalších nesmyslů, které dnes moderní sportovní rybáře velice omezují a často jim znemožňují, nebo alespoň zásadně omezují, možnost chytit si nějakou tu trofejní rybu. To na soukromých revírech je také mnoho omezení, ale většinou jen, co se týče přímé ochrany ryb. Ovšem i tam se rybář může setkat s nějakým tím zákazem. Žhavým tématem minulých let byly například háčky s protihrotem a bez protihrotu, používání prostředků na ošetření ran po háčcích a další různé nařízení platné na některých soukromých revírech. Stále se vedou diskuze, zda ten či onen požadavek je oprávněný, nebo je to zbytečná šikana ze strany provozovatelů některých revírů. Ovšem výhodou vlastníků soukromých vod je v tom, že si sami mohou nastavit pravidla lovu ryb podle svého přesvědčení a je jen na jednotlivých rybářích, zda jim pravidla daného revíru vyhovují, nebo ne. Ale konkurence začíná být i v Česku, co se týče soukromé vody, poměrně veliká a tak si majitelé revírů musí dobře rozmyslet, jak moc přísní na své zákazníky vlastně budou.

Další výhodou soukromých revírů je možnost dopředu si rezervovat nějaké místo, což na svazových vodách prostě nejde. Stejně tak některé svazové revíry jsou často přeplněné rybáři, to majitelé soukromých revírů si většinou hlídají, kolik rybářů a kde jim sedí a nepřipouštějí, aby byl jejich revír přeplněný. Ale ty ceny! Jednoznačně je chytání ryb na soukromých revírech podstatně dražší záležitostí, než na svazové vodě. Rybář, který často jezdí k vodě, toho může chytání ryb na „soukromácích“ přijít za rok na pěkných pár tisíc, na těch nejvyhlášenějších i pěkných pár desítek tisíc. Stejně tak je problém vůbec na některých soukromých revírech sehnat místo v těch nejexponovanějších měsících. To ceny povolenek pro svazové vody nejsou tak vysoké, také míst je na revírech ČRS a MRS podstatně více, než na soukromých revírech. A ta rozmanitost! Opravdovou výhodou svazové vody je množství úseků řek, potoků, ale i velký výběr rybníků. A velké údolní nádrže, kde platí soukromé povolenky, tak těm se vyrovná jen málo soukromých revírů.

Ještě tu máme problém s úlovky. Na většině soukromých revírů se dnes chytá v režimu „Chyť a pusť“. Nemám nic proti pouštění ryb, ale občas si prostě nějakou tu rybu rád ugriluji. V tom má výhodu přeci jen svazová voda. Vím, že na některých soukromých revírech si rybář může také občas nějakou tu rybu přivlastnit, nebo si ji může koupit. Ale ty ceny, například za kapra, bývají nesmyslně vysoké. V tomto tedy svazová voda zatím nad soukromou vyhrává.

A co trofejní ryby? Pokud jde o kapry, díky K70 se i na svazových revírech začínají objevovat velcí kapři, ale přeci jen, pokud si chce rybář chytit vysněného kapra o váze přes 20 kg, pak má asi větší šanci na vodách soukromých. A to platí i pro některé jiné druhy ryb, například líny, štiky, atd. Velkou výhodou je pak na některých soukromých revírech si chytnout pěkného koi kapra či jesetera. Na svazové vodě, tedy na většině území, například jesetera nepotkáme. Škoda, právě jeseter je pro sportovního rybáře oblíbenou cílovou rybou, zvláště, pokud měří více, jak jeden metr.

Já osobně si rád jezdím oddechnout a jak já říkám, pokecat si, na nějaký ten soukromý revír, zatím co na svazovou vodu vyrážím zkoušet překonávat rekordy a cíleně chytnout nějakou tu rybu, co jsem ještě nikdy nechytil. Také se někde v lese na „svazovce“ mohu skrýt před lidmi, pokud jsem zrovna v náladě, kdy mě všichni štvou. 🙂 V momentě, kdy nemám k sobě nějakého toho parťáka k vodě, a nechci být u vody sám, je pro mě soukromý revír jasnou volbou, tam je vždy někdo, s kým si mohu dát kafíčko a dobře poklábosit.

Suma sumárum

Asi se nedá říci, která, z výše uvedených alternativ, je lepší. Někdo rád chytá na soukromých revírech, jiný naopak rád vyráží na vodu svazovou. Všude je něco, člověk si prostě nemůže nikdy a nikde dělat, co chce. Mě osobně nevadí zákazy, co přímo chrání ryby, ale štvou mě některé zbytečné nařízení a to jak na svazových vodách, tak i na některých soukromých revírech. Ovšem tak to je a naštěstí je jen na mě, kam vyrazím příště. Často si vybírám místa intuitivně, ale někdy i podle toho, co a kde si mohu u vody dovolit. Ovšem hlavní roli, při mém rozhodování, nakonec stejně hraje ten fakt, po které rybě zrovna ten den chci jít a co chci vlastně chytit. Pak jde stranou jak mé pohodlí, tak i má nechuť podřídit se některým omezením, kterým se prostě podvolit musím. Stejně do toho jdu. Hlavní přeci je si to u vody užít a chytnout nějakou tu pěknou rybu. To ostatní je nepodstatné.