Rybářský rozcestník

Jak se ze sumce vyklubala zlodějka vydra

Moji kamarádi, při klasickém lovu ryb, chytili již několik roztodivných tvorů, jako labuť, kačenu, exotickou želvu a dokonce i koně za oháňku, když se brodil vodou. Mě se zatím, kromě ryb, na háček nic nepřipletlo, tedy donedávna. Při lovu na jednom NONSTOP revíru se mě totiž místo sumce na háček zavěsila dospělá vydra a vůbec se jí to setkání se mnou nelíbilo. Ostatně já z ní také nebyl úplně nadšený. Ale povím vám to celé pěkně od začátku…

štika-říjen

S mým kamarádem Davidem jsem vyrazili na jeden NONSTOP revír, tedy úsek Labe, kde je v letních měsících povoleno chytat i po půlnoci. V vzhledem k tomu, že jsme měli v plánu u vody strávit minimálně 14 dní, chodili jsme spát po čtvrté ráno na střídačku. Jeden vždy bděl, druhý se trochu prospal. To jen pro úvod.

Na jeden můj sumcový prut jsem nastražil, pod špičku prutu, hned u břehu, menší kačenku s cejnkem o velikosti asi 20 cm. Pěkně pod splávkem dováděl a druhý den mě, díky cejnkovi, přišla krásná, 80 cm veliká, štika. Cejnek její dva útoky zázrakem přežil a tak jsem ho nechal pracovat ve vodě i další den.

Byla ještě tma, něco málo po čtvrté hodině. David zrovna zabral a já hlídal pruty. Naráz jízda jako o život, sumcový prut se začal mlátit, kačenka zmizela pod vodou. Měl jsem nastraženo hned vedle větví pod vodou a tak jsem se nažil seknout a rybu zastavit co nejrychleji. Bohužel jsem nebyl dost rychlý, kačena zmizela pod větve. Zaklel jsem a začal zdolávat. Bohužel, po chvíli, se kmenová šňůra zasekla a zůstala vyset i s rybou na konci. Cítil jsem ji tam, jak se vzteká, lomcuje s návazcem i kačenkou a snaží se odplavat.

I když svítil měsíc, chtělo to čelovku, kterou jsem ale zapomněl ležet na stolku u židle, držel jsem prut, kmenová šňůra napnutá, na konci u hladiny lomcovala nějaká potvora slušných rozměrů. Sumec? Asi ano.

Zavolal jsem na Davida, ale tomu se zdálo něco moc pěkného a tak hodnou chvíli nereagoval. Boj probíhal jednoduše, já tahal, na druhém konci také nějaká ryba tahala a tak jsem si připadal jako dědek s babkou, když tahali řepu. Marně, kmenová šňůra byla pod větvemi, u břehu u hladiny se to plácalo o sto šest, David ne a ne se probudit. Nakonec jsem řval tak silně, že jsem se mu asi vloudil do snu, tak to alespoň později vykládal, nakonec pochopil, že to volání do jeho snu nepatří a ráčil se probudit. „Jo, už lezu, co se děje?“. „Asi sumec na háčku a zajel mě pod větve!“ udýchaně jsem odpověděl. „Vezmi si čelovku, já ji nemám a mrkni se, co tam visí a za co, a zda to vůbec půjde nějak z pod těch větví vydolovat. Já se s ním přetahuji již nějakou dobu.“ Myslel jsem samozřejmě sumce, domnívajíce se, že právě sumec si to se mnou rozdává, kdo z koho.

Ulevilo se mi, David doběhl k vodě, zapnul čelovku a svítil si pod nohy někam do míst, kde tušil rybu. Voda se vířila, vypadalo to na pěknou, nejméně metrovou, rybu. „Sumec tak metrový“ vykřikl, „ale co to, ono to na mě funí, sumec snad nefuní ne?“ David si přepnul červenou bludičku na čelovce na silné bílé světlo. „Ty vole, to není sumec, ale vydra a pěkně nasraná!“ Omlouvám se za ta sprostá slova, ale chci být co nejvíce autentický! 🙂 „Vydra?“ vyjekl jsem, „no potěš, jak ji od tam vydolujeme?“ David převzal můj prut a já se šel podívat na tu potvoru, co mě posledních cca 30 minut držela při vysoké tepové frekvenci kousek od menšího infarktu. 🙂

Na hladině, na kousku větve napůl ležela, napůl plavala vydra, snažila se zmizet, syčela a byla opravdu hodně navztekaná. Ani se jí nedivím, vždyť ji lahodné sousto skončilo sice v krku, ale asi i s háčkem. Já byl také trochu po náladě. Sumec nikde, za to lupička vydra, chráněný tvor, kterého chtělo co nejšetrněji vysvobodit z mých háčků. Ovšem jak se k ní dostat? Břeh byl v těch místech vysoký, všude samé větve a to jak na břehu tak ve vodě pod ním.

A jak to celé dopadlo? No nakonec nezbylo, než kmenovou šňůru odříznout, vydra pak vytočeně odplavala na druhou stanu řeky, kde, za hlasitého praskání větví, zmizela někde ve tmě ve křoví. Nechala mě jen kačenku, zbytek šňůry si asi i s háčky odtáhla sebou. Naštěstí i na sumce navazuji olovo tak, že se po utržení samo vyvleče z kmenové šňůry a tak se zbytkem si snad paní vydra nějak poradí.

Už jsem to ráno nenahazoval, raději jsem se dal do klidu, uvařil kafíčko a vstřebával divoké noční dobrodružství. Tak konečně i já jsem si chytil nějakou tu potvoru, co zrovna nepatří k běžným rybářským úlovkům. Vydru. Kdo by to čekal! Mě ani náhodou nenapadlo, že to není sumec, co se mnou lomcuje.

A tak mám o čem povídat v hospodě u pivka! 🙂 Mám nový zážitek od vody a příběh, jak z filmu. Jak se ze sumce vyklubala lupička vydra.

Nejčtenější články

Zimní rybářské vybavení pro komfortní rybolov

Ženete se za kapitálními úlovky, nebo máte ambice chytit nejvýše rýmu, ale zrelaxovat se přitom v klidu přírody? Zimní rybaření má svoje nezaměnitelné kouzlo – čistá voda, ticho a jasný svit slunce odrážející se ve třpytu ledových krystalů. A pokud se důkladně vybavíte a obléknete, nemusíte chytit ani onu příslovečnou rýmu. Poradíme vám, co s sebou i na sebe.

Tinktura z koňského kaštanu

Kaštan koňský nebo také jírovec maďal a jeho plody bývají díky velkému obsahu bezpečných přírodních látek, jako jsou flavonoidy a glykosidy součástí mnoha mastí, které mají příznivé účinky na žilní a lymfatický systém. Zkuste si vyrobit domácí tinkturu ze zralých a čerstvých kaštanů, která pomáhá při otokách, křečových žílách, pocitu těžkých nohou.

Pokračování s boilies Chill Banana. Tohle boilies od Mastodont Baits musíte mít!

Povedená výprava, krásné ryby, naši Chillinu prostě musíte vyzkoušet! – Ahoj všem příznivcům Mastodont Baits, přidávám pokračování mých výprav s boilies Chill Banana od Mastodont Baits. Po minulé výpravě jsem vzal opět tuhle příchuť boilies k vodě. Tentokrát to bylo na jiný revír, kde jsem prozatím chytal pouze na dvou výpravách. Chtěl jsem zkusit všechny možné varianty od popky, přes neutrálně vyvážené boilies až po těžkou kuličku.