Slunka stříbřitá (Leucaspius delineatus)

Rozpoznávací znaky

Malá rybka se štíhlým, po bocích zploštělým tělem. Ústa má posazená v horní části hlavy. Od malých ouklejí ji rozeznáme především díky nedokončené postranní čáře, která začíná od hlavy a pokračuje jen na několika šupinách, dál se ztrácí. Šupiny má na velikost rybky poměrně velké. Hřbet má nazelenalou bravu, po bocích bývá často umístěný namodralý, či našedlý pás, z vrchu světle orámovaný, jinak má boky stříbřité, až bílé. Ploutve má až průhledné, nepárové pak zbarvené mírně do šeda. Lze zaměnit za malé oukleje a také za střevličku východní, která má však dokonanou postranní čáru lemovanou tmavým pruhem.

Výskyt

Má ráda stojaté a vody s mírným tokem. Žije v ramenech řek a v rybnících.

Obecně

Tato malá, čilá hejnová rybka se živí především zooplanktonem u hladiny, nebo na ní. Rybky se vytírají v dubnu až červnu, opakovaně, jikry pak kladou na spodní část listů vodních rostlin, také na spadenou kůru ponořenou kousek pod hladinou, nebo na kořeny pod vodou.

Dorůstá do délky 10 cm, dožívá se nejvíce 5 let.

Někteří rybáři ji s oblibou používají jako nástražnou rybku na dravce, ovšem je dost křehká.

Příprava slunky v kuchyni:

Díky své velikosti je pro účely gastronomické rybkou bezvýznamnou. Její maso není příliš dobré a tak si raději v kuchyni připravíme jiný, větší a chutnější typ kaprovité ryby. Je pravda, že v minulosti se zapékala do těsta. Drobné rybky se pak také upravují v celku, nevykuchané, pomoučené, okořeněné o opečením v oleji. Jsou to tzv. grundle.

Způsob lovu

Lze chytat na tu nejjemnější plavačkovou výbavu, na malé mušky, kousek těsta či drobné červy. Ovšem nejčastěji ji běžný rybář chytne při čeřínkování.

Zdroj foto: Lubomír Hlásek, text: George, Rybářský rozcestník.cz