Skokan zelený (Pelophylax esculantus)

Rozpoznávací znaky

Skokan zelený je až 12 cm velká žába, samci jsou pak o něco měnší. Kromě velikosti jsou si jedinci opačných pohlaví velmi podobní a v terénu se nedají prakticky rozlišit. Jedním z určovacích znaků, i když ne úplně objektivním, je délka zadních končetin. Při složení končetin kolmo k podélné ose těla by se paty měly většinou dotýkat. Holení kost by měla být stejně dlouhá nebo o něco kratší než chodidlo. Metatarzální hrbolek je ve srovnání s rodičovskými druhy přibližně uprostřed. Zbarvení je variabilní, od tmavé zelené přes šedo zelenou až po olivové odstíny zelené. Jako u většiny skokanů se i zde na bocích těla setkáme s kožními lištami. Na hřbetní straně, jež je většinou hladká, jsou nesystematicky rozesety tmavé skvrny. Břicho je bělavé nebo nažloutlé až mramorované, stejně jako hrdlo.

Výskyt

V Česku je skokan zelený poměrně hojně rozšířen. Jinak je to typický Evropský druh obojživelníka, chybí jen na jihu Evropy.

Obecně

Skokan zelený, je jako ostatní „zelení“ skokani, vázán na vodu. Obývá  zejména stojaté vody. Zdržují se na břehu v těsné blízkosti vodní hladiny. Zde se vyhřívá a sleduje okolí. Při vyrušení rychle skáče zpět do vody. V Česku obývá většinou nížinné oblasti, na horách ho nenajdeme. Aktiviní je většinou přes celý den, v noci spí, v létě je ale čilýcelých 24 hodin. Zimu přečkává ve vodě, kde je zalezlý od podzimu až do jara. Potrava je složená z velkého množství druhů bezobratlích. Obratlovci se v potravě skoro nevyskytují, zřídka si dovolí slupnout menší rybku. Ovšem je prokázán jejich občasný kanibalismus!

Samci v době páření velmi silně volají samice svým typickým krátce frekventovaným skřehotáním. Jejich hlas je velmi výrazný, slyšitelný i na vzdálenost několika desítek až stovek metrů. Jinak rozmnožován u nich probíhá stejně,m jako u ostatních žab. Stádium pulce se díky metamorfóze mění na žábu na podzim, zřídka pulci přežívají do jara. Dospělými, tedy reprodukčními jedinci se stávají v 3 až 4 roce života.