Rybářský rozcestník

Skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus)

Skokan skřehotavý je středně velký obojživelník z čeledi skokanovití. V Česku se jedná o kriticky ohrožený druh. Na území Česka žijí 3 druhy zelených skokanů. Tento, skokan skřehotavý, dále skokan zelený a skokan krátkonohý. Skokan zelený je hybridní druh, který vznikl spárováním skokana skřehotavého a skokana krátkonohého.

Skokan skřehotavý na listech leknínu

Název latinsky

Pelophylax ridibundus

Rozpoznávací znaky

Skokan skřehotavý je velký do 16 cm a to samičky, samci jsou obvykle o něco menší, ale to platí i pro ostatní druhy žab. Zbarvení má velmi varibilní, často má hřbet olivově zelený či hnědý s velkými, nepravidelnými, tmavými skvrnami. Břško má pak většinou šedivé a černě mramorované či skvrnitá. Na zadní straně stehen mívá bělavé, šedavé nebo někdy zelenavé skvrny. Jinak je stavbnou těla skokan skřehotavý spíše štíhlý obojživelník, má menší hlavu, kulatý čenich. Zadní končetiny má výrazně delší než přední, což mu umožňuje provádět dlouhé skoky.

Výskyt

V Česku žije spíše v nížánách, objevuje se dost vzácně. Skokana skřehotavého ve světě najdeme v západní, střední, severní a východní Evropě a ve východní, severní, střední a západní Asii.

Obecně

Skokan skřehotavý se vyskytuje převážně v nižších polohách, ve stojatých i tekoucích vodách. Obývá rybníky, pískovny, řeky, slepá ramena i lesní tůňky a louže. Skokan skřehotavý je aktivní ve dne. Ozývá se výrazným a z filnů známým „bre ke ke ke kek“. Živí se vodním hmyzem, pavoukovci, členovci a měkkýši, větší jedinci si pak dovolí chytnout a pozřít menší myš, mloka nebo rykbu. Skokan skřehotavý zimuje převážně ve vodě.

Skokan skřehotavý - více jedinců

Skokan skřehotavý – více jedinců

Samice klade do porostu vodních rostlin několik tisíc vajíček, z kterých se zhruba po 10 dnech líhnou larvy, těm se říká pulci. Pulci tohoto skokana jsou dlouzí maximálně 11 cm, z počátku dýchají žábrami a mají pouze ocásek, který jim během vývoje odpadá. Na podzim se pak díky metaformóze přemění na malé žabky, které dospívají až ve třetím roce života. Ve volné přírodě se průměrně dožívají 6 až 10 let.

Nejčtenější články

Změny v rybářském řádu pro rok 2019

Jako každý rok i letos tu máme výpis těch nejdůležitějších změn v rybářském řádu platných od 1.1.2019. Musím však upozornit, že ne ve všech krajích byly schváleny všechny změny doporučené Radou ČRS! Rada ČRS totiž nemá kompetenci direktivně vstupovat do výlučné pravomoci uživatele revíru a tak záleží na nich, zda schválí doporučení rady v plném znění, nebo ne.

Největší rybí obři – rybářské trofejní kusy

Dnes je mezi námi sportovními rybáři modní trend honit se za velkými trofejními kusy. Nevím, zda tuto mánii odstartoval svými dokumenty Jakub Wágner, tedy u nás v Česku, nebo zda se rybáři již v minulosti i u nás předháněli v tom, kdo chytí tu největší rybu. Já osobně si raději dobře zachytám a po extra velkých rybách zase tak neprahnu, ale poctivě řečeno, kdo by nechtěl na prutu opravdu trofejní kus? Ale začněme odjinud. Víte vůbec, jaká je ta největší ryba, co brázdí vody na naší planetě?

Chytání na feeder – úplné začátky

Coje je tedy ten feeder? Je to prut, který se používá na chytání metodou položená, tedy se závažím položeným na dně. Pruty na feeder jsou opatřeny tenkými, ohebnými signalizačními špičkami, podle kterých rybář pozná i jemné záběry. Pruty i celá tato metoda pochází z Anglie. U nás feeder tak zdomácněl, že si ho osvojily i starší rybářské ročníky, dříve chytající jen na krmítko a klasický kaprářský prut. Feeder je skvělý pro ty, co chtějí opravdu aktivně strávit čas u vody. Pro ty, co od prutu rádi odcházejí, nebo u chytání rádi podřimují, feeder rozhodně není!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím