Ropucha zelená je druh žáby z čeledě ropuchovití. Ropucha zelená velikostí málokdy přesáhne 8 cm. Její oční duhovka je žlutá až zelenavá. Zbarvení hřbetu je bělavé s zelenými až olivovými skvrnami. Břicho pak má bílé až nažloutlé.
Bufo viridis
Ropucha zelená je na rozdíl od své příbuzné ropuchy obecné nápadná jak svým zbarvením, tak i hlasem. Na svrchní straně má pestré mramorování v zelené, šedé a olivové s červenými tečkami, břicho je světlé, u dospělých někdy s řídkými tmavými skvrnkami. Ušní bubínek je dobře vidět. Mají na hrdle nepárový ozvučný měchýřek, díky kterému se v době páření v dubnu a květnu ozývají dlouhým trylkem, který připomíná zvonivý ptačí hlas. Jinak je celkově menší, než ropucha obecná, samičky dorůstají asi 9 cm, samci jsou ještě menší.
V Česku je hojná hlavně v nížinách, jinde ji najdeme spíše roztoušeně. Ve světě ropucha zelená obývá větší část Evropy, dále ji najdeme v severní Africe, a v části Asie.
Tato hezky zbarvená, flekatá ropucha je snad nejběžnějším obojživelníkem, s nímž se můžeme setkat, protože žije v nižších polohách a člověku se nevyhýbá, naopak, ráda vyhledává zahrady a v noci vysedává pod lucernami na ulicích a sbírá hmyz, který přilétá na světlo. Není citlivá na kvalitu vody a její pulci se často úspěšně vyvíjejí i v mělkých rozlehlejších loužích, návesních rybníčcích a větších zahradních bazénech. Snáší poměrně dobře sucho a vedro a tak ji můžeme potkat i ve dne.
Vajíčka ropuchy zelené jsou menší než vajíčka ropuchy obecné, dosahují délky do 1,5 cm. Její pulci jsou světlejší, olivoví, s šedobílou přední polovinou břicha. Vývoj pulců bývá zpravidla zakončen počátkem léta, kdy se malé ropušky rozlézají po okolí a opouštějí své rodiště. Rostou velmi pomalu a pohlavní dospělosti dosahují samci ve třetím a samice ve čtvrtém roce věku, jako ostatně u ostatních druhů ropuch.