Rybářský rozcestník

Rejnok

Rejnoci (Batoidea) jsou nadřád příčnoústých paryb, zahrnující přes 500 druhů zařazených ve 13 čeledích. Jako rejnoci se také označují zástupci řádu Rajiformes, tedy praví rejnoci. Všichni jsou blízce příbuzní žralokům.

Rejnok na bílém podkladě

Rozpoznávací znaky

Rejnoci mají kosočtverečné zploštělé tělo. Zašpičatělý okraj prsních ploutví tvoří křídla, ocas některých druhů je protažen v bičíkovitý výběžek. Na spodní straně těla je 5 žeberních štěrbin, čichové jamky a ústa. Avšak ne všichni rejnoci mají takovou stavbu těla, výjimku tvoří pilouni a zástupci čeledě pilohřbetkovití.

Výskyt

Piloun obecný (Pristis pectinatus) žije v tropických mořích, nejraději poblíž ústí vekých řek (Mekong, Zambezi), do nichž často vplouvá. Rejnok ostnatý (Raja clavata) se vyskytuje poměrně řídce v západní části Baltského moře, častěji u břehů Afriky, v Jaderském a Černém moři. Rejnok paprskový (Raja radiata) žije v Atlantiku, a to jak na severoevropském, tak i na americkém pobřeží. Trnucha obecná (Trygon pastinaca) žije při březích Evropy a Afriky. V Severním moři je řídká, častější je ve Středozemním, v Jaderském a v Černém moři. Rejnok skvrnitý (Bathyraja maculata) se vyskytuje v Atlantském oceánu, a to od jižního pásma polárního kruhu až po jižní Afriku. Sporadicky se objevuje také v jihozápadním Indickém oceánu. Podél evropského pobřeží obývá Severní moře, západní části Baltského moře, celé Středomoří a západní oblasti Černého moře.

Obecně

Rejnoci mají kosočtverečné zploštělé tělo, což jim umožňuje splynout se dnem, číhat na kořist a ukrýt se před dravci. Některé druhy (parejnok elektrický, rejnok ostnatý) jsou schopny vydávat silné elektrické výboje – jejich elektroplaxy fungují jako fyziologický elektrický zdroj.

Jiné druhy jsou vybaveny jedovým ostnem. Jejich párové ploutve srůstají a tvoří lem těla, hřbetní ocasní ploutve zakrňují.

Rejnoci jsou dobří plavci, mnoho z nich je ale přizpůsobeno životu na dně. Jsou to noční živočichové, den tráví zahrabaní v písku. Potravu si hledají u dna. Parejnok elektrický používá k lovu elektrické výboje, piloun rypcem rozrývá dno a plaší drobné živočichy.

Většina rejnoků žije na mořském dně, existují ale i sladkovodní druhy. Žijí v pobřežních vodách po celém světě, některé druhy jsou hlubinné, manty žijí na otevřeném moři.

Někteří zástupci rejnoků:

Piloun obecný (Pristis pectinatus)

Tento rejnok z čeledi „Pilounovití“ žije v tropických mořích, nejraději poblíž ústí vekých řek (Mekong, Zambezi), do nichž často vplouvá. Dorůstá délky až 6 metrů. Většinou se zdržuje u dna, ale přichází i k hladině. Živí se bezobratlými živočichy a drobnými rybkami. Délka pily nepřesahuje délky dvou metů, přičemž tvoří třetinu celkové délky ryby.

Rejnok ostnatý (Raja clavata)

Ryba, která se vyskytuje poměrně řídce v západní části Baltského moře, častěji u břehů Afriky, v Jaderském a Černém moři. Tělo všech zástupců je ploché, deskovité, tvaru kosočtverce. Zdržuje se na mělkých místech, ale lze ho nalézt i v hlubinách do čtyřset metrů. Rejnok ostnatý se živí rybami a korýši, jeho játra obsahují hojně tuku.

Rejnok paprskový (Raja radiata)

Žije v Atlantiku, a to jak na severoevropském, tak i na americkém pobřeží. Největší exempláře dorůstají délky 1 m, obyčejně však 62 cm. Živí se rybami a je loven tralovými sítěmi a na šňůry s háčky.

Trnucha obecná (Trygon pastinaca)

Je živorodý druh s holým tělem patřící do čeledi „Trnuchovití“. Samice jsou vždy větší než samci (dosahují nejvíce 22 kg, samci však pouze 13 kg). Trnucha obecná žije při březích Evropy a Afriky. V Severním moři je řídká, častější je ve Středozemním, v Jaderském a v Černém moři. Maso trnuchy obecné je poživatelné, tuk z něho se blíží kvalitou tuku tresčímu. Hromadně se loví v Černém moři.

Rejnok skvrnitý (Bathyraja maculata)

Tento rejnok se vyskytuje v Atlantském oceánu, a to od jižního pásma polárního kruhu až po jižní Afriku. Sporadicky se objevuje také v jihozápadním Indickém oceánu. Podél evropského pobřeží obývá Severní moře, západní části Baltského moře, celé Středomoří a západní oblasti Černého moře. Tento druh upřednostňuje písčité a bahnité mořské dno a zdržuje se jak v mělkých vodách, tak v úsecích do hloubky zhruba 300 m. Hlavní oblastí výlovu je v severní Evropě a Středozemním moři.

Kuchyňské zpracování rejnoků:

Z kulinářského hlediska jsou jednotlivé druhy rejnoků plně rovnocené. Rejnok má bílé maso s nízkým obsahem tuku. Je zdrojem omega 3-mastných kyselin, které se při konzumaci dostávají do našeho těla a pozitivně ovlivňují nervovou soustavu, působí proti zánětům. Velkou výhodou je snadná stravitelnost masa, obsahuje vitamíny A, B, D. Pokud se rozhodneme připravit si rejnoka doma, pak nejlépe chutná s ovocnou šťávou, jemně okořeněný.

Velmi oblíbená jsou také křídla rejnoků. Tato křídla zbavená kůže a chrupavek, by se při teplné úpravě neměla vystavovat příliš vysoké teplotě, aby zůstala uchována jejich chuť. Nejvhodnějším způsobem úpravy je dušení nebo pošírování, přičemž je délka vaření od 15 do 20 minut zcela postačující i při velkých křídlech. Rejnočí křídla se také hodí ke smažení, nesmí se však smažit při příliš vysoké teplotě. Nejlepší je zlehka je osmažit na másle, které ještě podtrhne jemné aroma této speciality.

Zdroj: Světem zvířat IV. – Ryby, obojživelníci, plazi

Způsob lovu

Loví se na vláčenou na kousky rybího masa. Ale lze ho chytit i na položenou ze břehu.

Nejčtenější články

Sumec kanibal, aneb čím vším sumci nepohrdnou. Mohou napadnout i člověka?

Kanibalismus u sumců je přirozeným jevem a setkáme se s ním všude, nejen tam, kde je moc přemnožený a má málo potravy. Pokud hájí své teritorium, klidně vystartuje po stejně velkém jedinci, který nepatří mezi jeho nejbližší rodinu. Jde o teritoriální chování. Ovšem cizí jedinci svého druhu nejsou jeho hlavní potravou. Kromě menších ryb nepohrdne ani hlodavci, menšími ptáky apod. Může si ale sumec udělat zálusk i na člověka?

Způsoby uzení ryb

Známe různé způsoby uzení ryb, liší se teplotou kouře, dobou uzení a také trvanlivostí výsledného produktu.

Koule z DECATHLONU jsou trnem v oku některým českým výrobcům

Boilies z DECATHLONU se stále probírá na diskuzních fórech na různých rybářských webech a také na Facebooku. Jde o to, že zásadně konkuruje cenou běžným výrobcům a tak někteří testeři renomovaných značek začali koule z DECATHLONU ve svých článcích hanit. My jsme byli donedávna zcela neutrální, ale po sérií negativních článků na Facebooku jsme se naštvali a zašli do obchodu a „dekatloňácké“ koule koupili. Boilies jsme pak testovali na stojaté svazové vodě, také na jednom soukromém revíru a nakonec i na proudné vodě na Labi. A jak jsme s koulemi dopadli?

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím