Rybářský rozcestník

Štětinatec laločnatý (Echinocystis lobata)

Jednoletá popínavá, liánovitá rostlina z vlhkých stanovišť, lužních lesů až s 12 m dlouhou dutou lodyhou s vejčitými ostnatými plody z čeledi tykvovitých – Cucurbitacea.

štětinecštětinecštětinatec

Název latinsky

Echinocystis lobata

Jiný název

Lidové názvy štetiplod, indiánská okurka.

Rozpoznávací znaky

Lodyha vyrůstá z mělce kořenujícího kořene, rostlina začíná klíčit v květnu. Dlanitolaločné listy až s 5 laloky veliké až 12 cm, s dlouhým řapíkem pokrývají celou lodyhu ve vzdálenosti kolem 10-12 cm. Naproti listům vyrůstají kroutivé úponky, dlouhé až 15 cm, které se obtáčí kolem opěry. Květy samčí i samičí, 6četné, květenství v mnohokvětých latách nebo úborech., doba květu červenec až září. Plody připomínají malé, oválné zelené štětinaté tykvičky veliké až 6 cm. V tykvičkách po uzrání se vytváří 2-3 tvrdá semena veliké až 2 cm na okraji vroubkovaná, která připomínají semena melounu, semena se z plodu dostanou hydrostatickým tlakem, uvolněná semena roznáší ptáci a hlodavci a tak dochází k šíření této rostliny.

Výskyt

Domovinou je severní Amerika, kde roste v lužních lesích kolem vodních toků. V ČR je výskyt potvrzen v lužních lesích v Polabí, podél toku Berounky, jihozápadní Čechy a jižní Morava. V Polabí se vyskytuje nejčastěji v porostech pobřežních vrb.

Obecně

Zahraniční zdroje uvádějí halucinogenní účinky semen. Jde o invazní druh, který se v ČR poprvé objevil v roce 1911.

Rostlina roste neobyčejně rychle a vytlačuje původní druhy a byla zařazena do seznamu 100 druhů invazních rostlin. Rostlinu v letním období v bujné vegetaci v lužních lesích snadno přehlédnete, patrné jsou jen květenství nebo ostnité tykvičky V podzimním období, kdy většina vegetace zaschla, jsou dobře viditelné dlouhé liány s ostnitými tykvičkami.

Zajímavosti

Někde se pěstuje i okrasně a suché plody, tykvičky se přidávají do vázaných sušených květin.

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím