Rybářský rozcestník

Karas obecný (Carassius carassius)

Vyskytuje se především ve stojatých vodách zarostlých a zabahněných, v tůních a rybnících. Sportovní rybáři ho používají jako nástražní rybku. Větší jedinci se loví i na udici. Karas je oblíbená potrava dravých ryb. Kříží se s kaprem. Kříženec se nazývá kaprokaras a má dva vousky. Průměrná váha lovných ryb je 0,25 až 0,40 kg.

doba hájení Není stanovena
zákonná míra Nemá
Karas obecný v akváriu
KarasKarasrawKarasi

Název latinsky

Carassius carassius

Jiný název

Crucian Carp, Karausche, Karas zlatistý, Carassin

Rozpoznávací znaky

Vysoké krátké tělo, z boku mírně zploštěné, vzhledem připomíná kapra, jen mu chybí vousky v koutech úst a také dorůstá jen do průměrné délky 40 cm a váhy pod 2 kg. Ústa má malá, umístěná mírně nahoru. Ploutve jsou vypouklé, i hřbetní (karas stříbřitý, za kterého lze karase obecného zaměnit, je má mírně vykrojené). Tělo má pokryté šupinami, které jsou o něco menší, než šupiny kapra a jsou zbarvené do šedo-zelena až do šedo-zlatova, břicho má nažloutlé. Obecně tělo karase žijícího v hlubších a zarostlejších vodách bývá tmavěji zbarvené, než tělo karasů žijících na slunných, tedy světlejších místech. Oproti karasi stříbřitému má karas obecný břišní výstelku světlou (karas stříbřitý ji má tmavou).

Výskyt

V ČR jeho populace klesá na úkor rozšiřování karase stříbřitého. Jinak ho najdeme ve stojatých a mírně tekoucích vodách, v zabahněných rybnících, tůních.

Obecně

Karas obecný nežije ve velkých hejnech, žije spíše skrytě. Aktivní je především na večer, ve dne potravu nepřijímá. Živí se především zooplanktonem a částmi rostlin. Je potravou dravců, oblíbená nástražní rybka, která hodně vydrží.

Dorůstá délky do 40 cm, o váze pod 2 kg.

Vytírání probíhá opakovaně, na konci jara na vodní rostliny.

Kuchyňské zpracování:

Maso má karas poměrně chutné, ale v Česku není moc populární, spíše je využíván jako nástražná rybka. Větší kusy můžeme připravovat stejně jako kapra. Vařit, dusit, péci, smažit nebo také grilovat. Menší karasy zpracováváme jako jiné menší bílé ryby. Nejčastěji je smažíme nebo nakládáme do sladkokyselého láku.

Způsob lovu

Nejčastěji se loví na plavanou, na červy, hnojáčky, rýži, pečivo či kousky těsta, většinou těsně nadednem, aby návnada nezapadla do bahna. Dá se lovit i na položenou, lépe v méně bahnitém terénu, nebo i v bahně, ale s placatými a lehkými zátěžemi.

Zajímavosti

V nehostinných tůních s nedostatkem kyslíku žijí pomalu rostoucí, menší jedinci, kteří se nazývají Carassius porpha humilis, dorůstají jen do délky 10 cm, mají nižší tělo a jsou zbarvení spíše do černa.

Nejčtenější články

Rybářské bajky, mýty, pověry a přísloví

No, co rybář, to nějaká pověra. Někdo jim věří, jiný ne. Ale občas si říkám, že na každém šprochu je pravdy trochu! 🙂 A tak jsem je začal sbírat.

Chov a skladování žížal

Dnes se dají koupit žížalky, či i jiné živé rybí nástrahy, ve specializovaných obchodech, ale leze to dost do peněz. Pak máme další možnosti, jak my rybáři přijít k žížalám. Buď si je pracně nakopeme venku na zahradě, což může být dost zdlouhavé a za sucha či mrazu marný boj, nebo můžeme žížalám vytvořit ideální podmínky a vypěstovat si je doma ve sklepě, nebo na zahradě.

Výroba závaží z kamene

Někdo se snaží celou montáž co nejvíce zneviditelnit ve vodě. Jiný zase používá klipsy na odhození zátěže při záseku, kdy je opravdu vhodné a také lacinější nechat ve vodě kus kamene, než zátěž olověnou. O šetrnosti k přírodě nemluvě! Ostatní chtějí třeba jen ušetřit. Vyrobte si tedy, za dlouhých zimních večerů, šetrné závaží z kousku drátu a kamene, v létě se jistě, tyto náhražky olova, budou hodit.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím