Ostrucha křivočará (Pelecus cultratus)

Rozpoznávací znaky

Ostrucha křivočará má protáhlé, z boku zploštělé tělo s klikatou postranní čárou umístěnou po celé její délce a kopírující spodní tvar těla. Má rovný, tedy ve sladkovodní rybí říši trochu netypický hřbet. Ústa má umístěná nahoře, spodní čelist přesahuje přes horní. Šupiny chybí na kýlu jejího těla. Hřbet má zbarvený do zelena, boky a břicho do stříbrna. Hrdlo a skřele jsou zbarvené do modra, duhovka oka je stříbřitá. Ploutve hřbetní a řitní jsou šedé, ostatní ploutve má nažloutlé až načervenalé. Ocasní ploutev je vykrojená, s ostrými konci, spodní je delší jak horní. Řitní ploutev má hodně dlouhou základnu báze. Hřbetní ploutev je krátká, posunutá dost dozadu nad řitní ploutev. Prsní ploutve má šavlovitě zahnuté, ostré a dlouhé.

Výskyt

V Česku žije pouze v povodí Moravy a Dyje.

Obecně

Ostrucha křivočará je hejnová rybka dorůstající u nás délky do 40 cm a váze něco pod 1 kg, ale byly chyceny kusy velké až 60 cm a vážící dost přes 3 kg. Živí se zoolanktonem, starší kusy pak loví i menší rybky.

Vytírá se v hejnech, ve slabém proudu, a to v dubnu až červnu nad hustě zarostlým, ale i písčitým dnem. Zajímavostí je, že jikry obsahují tuk, díky kterému hned neklesnou na dno, ale jsou unášeny proudem dolů, po řece.

Zpracování ostruchy křivočaré v kuchyni:

V Česku je ostrucha celoročně chráněná, je u nás poměrně vzácná. Je to škoda, protože má maso velmi chutné. V zahraničí jsou ostruchy oblíbené především nakládané v soli a vyuzené.

Způsob lovu

U nás se ostrucha cíleně neloví, je chráněná. Jinak ji náhodně lze chytit jak na plavanou, tak při vláčení nebo muškaření.