Rybářský rozcestník

A zase bez záběru aneb když rybářovi rupnou nervy

Ten kdo rybaří, musí být obrněný trpělivostí. Dalo by se říci, že rybaření přímo učí, jak být trpělivý. Ovšem někdy to je moc i na zkušené rybáře, například když jde cíleně po nějaké rybě a ona ne a ne přijít, a to ne jednou, ne dvakrát, ale někdy i několik let. Pak se člověk nesmí divit, že občas, i jinak klidnému rybářovi, prostě rupnou saze. 🙂

Občas je to opravdu k pláči ten náš koníček. Někdy ryby neberou a neberou. Nejde však vždy jen o to chytnout si nějakou pěknou rybu. Jde také o přátelství, pobyt v přírodě, odreagování se od běžného lidského shonu… Ale je pravda, cílem je lov, tedy chycení ryby. Ano, o to přelstít rybu a dostat ji na háček a samozřejmě pak o ten úžasný boj při jejím zdolávání. To všechno je rybařina, tedy koníček, kterému lze propadnout na celý život. Mám kamaráda, který jako já rybaření propadl. Poslední roky pak především chytání sumců…

Kdo někdy cíleně chytal sumce ví, že jde o pěkně adrenalinovou záležitost, někdy i dost nebezpečnou, pokud se zaměříme na opravdu velké sumce. Proto je příprava velmi důležitá. Je třeba si nachystat kvalitní rybářské vybavení, výbavu do špatného počasí a také obrnit se trpělivostí. Další předpoklad úspěchu je i správná nástraha. Tu je třeba například chytit, pokud chce rybář lovit sumce na živou nástrahu. Dobrá volba místa pak často bývá rozhodující. Ovšem svoji velkou roli hraje také počasí. Ano, sumcař, aby byl také dobrým meteorologem. Abych to dokončil, prostě rybaření je věda a cílený lov sumců jedna s těch obtížnějších rybářských disciplín. To rybáři nemusím povídat, ale tyto řádky jsou určené i pro nerybáře, proto tento zdlouhavý úvod! 🙂

Příběh, který vám chci dnes povídat, je z nedávné doby, vlastně poměrně čerstvý zážitek. Minulý týden jsem vyrazil na jedno naše oblíbené místo na sumce s mým kamarádem Romanem. Je to sumcař tělem i duší, zkušený rybář, který má již nespočet sumčích zářezů a to i větších sumců. Byly roky, kdy jich chytil za sezónu deset i více kusů, podařil se mu i tzv. duble, tedy dva větší sumci za jeden den. Ovšem letos ne a ne chytit nějaké pěkného vousáče. Je to pan pečlivý, opravdu si dává záležet na tom, jak přichystat nějakou tu pochutinu sumcům a naservírovat ji co nejblíže k jejich tlamám. Ví kam strčit návazce s rybou, jak ji šetrně přidělat na montáž, aby se co nejpřirozeněji mrskala a lákala sumce k útoku… a je neuvěřitelně trpělivý. Dokáže jezdit na jedno místo, kterému věří, že tam sumci jsou, třeba obden. Vše nastraží a čeká, den, dva…

Ani nevím, kolik to bylo výprav bez sumce, ale na této naší krátké, jen jednodenní výpravě, jsme spolu opět dorazili k vodě v pozdní odpoledne. Rychle nachytaly pár nástražních rybek a hurá na loď na vodu, umístit nástrahy do těch nejlepších míst, kousek nade dno. Nastražené rybky byly pěkně rozdivočené. Prostě paráda. Nutno podotknout, že jak Roman, tak já, dáváme přednost pravděpodobnosti chycení ryb před svým pohodlím a tak vyrážíme k vodě v momentě, kdy sváteční rybáři od vody utíkají. Tedy za bouřky, v lijáku, při razantním ochlazení. To je často ten správný sumčí čas. Tentokráte nám ale počasí nepřálo. Bylo pěkně, jen mírně pod mrakem, žádný větší vítr, teplo, prostě krásné počasí, ale ne skvělé zrovna na lov sumců. Ale jak říkáme, když to nemáš ve vodě, nemáš šanci rybu chytit. A tak jsme nastražili, tři pruty tzv. na trhačku, jeden na podvodní splávek. Byly jsme na revíru, kde se musí pruty o půlnoci vytáhnout a tak jsme měli před sebou jen necelé tři hodiny chytání.

Řeka byla ten den až moc klidná. Občas sice něco ve vodě šplouchlo, ale žádný dravec v okolí nelovil. Bylo prostě ticho, pěkně se sedělo v křesílkách a přemítalo o životě, ale rozhodně to nebyl ideální den na chytání sumců. Díky pohodě a klidu, filozofování mém i Romana, nám čas rychle utekla a byla tu téměř půlnoc. Hlavní téma bylo, jak jinak, než sumci, a proč letos zrovna moc neberou. Seděli jsme a diskutovali, zda něco neděláme blbě. Každý jsme sice již měli letos jednoho většího chyceného, ale proti předchozím rokům to je tuto sezónu pro nás se sumci velká bída. Roman posledního vousáče chytil za šílené bouřky, blýskalo se, že bylo vidět jako ve dne. Hromy burácely tak, že by se hodily u vody traktoristická sluchátka. 🙂

Roman vyslovil názor, že možná je chyba, že při chytání sumců jsme tak potichu. Neboucháme dveřmi auta, snažíme se nesvítit do vody apod. „Zkusme to naopak! Udělejme pěkný rachot, třeba se sumec objeví.“ Roman nelenil, hodil kámen mezi nástražky, pak bouchl dveřmi od auta, začal blikat čelovkou do vody a co mě tedy opravdu dostalo, vytáhl plynovku a několikrát vystřelil poplašnou municí. To byl rachot! 🙂

Vzhledem k tomu, že bylo těsně po půlnoci, my již měly vytažené pruty, stejně o nic nešlo. Ale ukázalo se, že jsme možná měli tento pokus provést ještě před tím, než jsem nastražené pruty vytáhly z vody. Pod nohama se nám totiž otočilo nějaké velké monstrum! Opravdu nepřeháním. Otočil se nám pod nohama nějaký větší sumec. Byl krásně vidět jeho ocas, protože blikající čelovka Romana skvěle osvětlovala vodu. Výr se objevil jen kousek od místa, kde jsem ještě před chvíli měl nastraženou kačenu s montáží a plotičkou. Oba jsem zůstali stát jako opaření a nevěřícně koukali na mizející kola na hladině od sumce. Nakonec blikání a bouchání sumce vyprovokovalo, zvedl se ode dna a vyplaval na hladinu se podívat, co že za magory je to na břehu. 🙂

A jaké je tedy poučení z této historky? Rozhodně nedoporučuji dělat větší rámus u vody, ale nějaké to nechtěné bouchnutí, například dveřmi auta, rozhodně nějak sumcům nevadí. A asi to platí i pro ostatní ryby. Ovšem já i tak raději příště budu u vody zase jako myška. Ale pokud mě jednou popadne amok, jako mého kamaráda Romana, rozhodně rybám také udělám nějaké to tóčo! 🙂 Ale budu chytřejší a montáže s nástrahou nechám ve vodě. Co kdyby…

Nejčtenější články

Chytání nástražních rybek, jejich přechování

Jedna věc je nástražní rybky umět chytit a druhá věc je dokázat uchovat tak, aby vydržely a neumřely dříve, než jsi je doneseme na lovné místo, kde chceme dostat nějakou tu svoji vysněnou dravou rybu.

Chytání sumců na položenou se silonkovými koulemi

Občas je třeba sumce překvapit něčím novým, zvláště v místech, kde je velký tlak ostatních rybářů. Sumci se stávají k běžným nástrahám, na které narážejí na každém kousku revíru, pak se hodí je překvapit něčím, co neznají. Silná vůně je může přesvědčit k nasátí právě té naší nástrahy. A k tomu jsou skvělé právě silonkové sumčí bomby, přesně tedy koule ze silonek, což je velmi účinná nástraha na sumce.

Rybářská technika chytání – plavaná

Plavaná, tedy lov se splávkem, to je základní rybolovná technika, kterou musí umět, tedy alespoň její základy, každý rybář. Je to snad jedna z nejstarších technik chytání ryb na udici. A pro vás, úplné začátečníky, o co vlastně jde? Jak název napovídá, jde o chytání na splávek, pod kterým je zátěž, která vyvažuje splávek, pak také vlasec s háčkem a nástrahou. A k čemu ten splávek? Ten má několik funkcí, ale ta nejdůležitější je, že podle jeho pohybu rybář pozná záběr ryby.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím