Rybářský rozcestník

I kačení dámy umí být pěkně vzteklé

Tuhle tu historku s oblibou povídám často svým známým a přátelům nejen pro pobavení, ale také poučení. I ptáci se umějí pěkně vztekat! Já to zažil, při jedné mé rybářské výpravě, s jednou kačení dámou. 🙂

kacena-s-kaceremrozkos-svitani-nebo-zapda

Tak jsem si zase jednou přivstal a vyrazil časně ráno k vodě na ryby. Vybaven kaprářskou výbavou jsem šel zkusit chytit si nějakého krasavce z Rozkoše. Postavil jsem tripod, rozmíchal krmení do krmítek, připevnil návazce a nahodil pruty. Netrvalo moc dlouho a objevil se u břehu pár kačen. Pan kačer a jeho vyvolená. To není vůbec nic divného, každý rybář zažil jistě nesčetněkrát setkání s kačenami. Jsou na nás rybáře poměrně zvyklé, nebojí se rybářů a není divu. Většina z nás jim podstrojuje a podělí se s nimi nejen o svačinu, o kousek chleba či rohlíku, ale často i o trochu toho krmení pro ryby. To jim zvláště šmakuje.

Ten den jsem chytal s krmítky a tak jsem v kbelíku měl namíchanou krmítkovou směs. Už si nepamatuji, jakou měla příchuť, ale určitě voněla do dálky, protože kačeny si to namířili na břeh přímo k mému kbelíku. Ten stál kousek od mého křesla, já popíjel čaj a koukal, co se bude dít. Kačer byl trochu nesvůj, hlídal svoji družku a pořád mě kontroloval, zda jsem v klidu a kačena? Ta se bezostyšně pustila do mého krmení. Hlava ji nebyla vidět, hltala zakrmovací směs, jak kdyby týden nejedla. Ne že bych byl lakomec, ale chtěl jsem, aby mě také něco zbylo pro ryby, vždyť jsem teprve přišel k vodě a měl jsem v plánu chytat celý den. Proto jsem po chvíli vstal, šel ke krmení a to zaklopil poklopem. Byl to takový ten průhledný, umělohmotný, který se zavírá tak, že často nejde ani otevřít. A kačeny, ty jen kousek odběhly stranou, kačer jen zíral, zato kačena začala ječet, jako bych ji chtěl vraždit. Ovšem to není pointa mého příběhu! 🙂

Kačer s paní kačenou….

Co se stalo po chvíli, na to nikdy nezapomenu. Když jsem si sedl zpět do křesílka a věnoval se rybaření, kačení dáma, mimochodem stále vydávající nepříjemné zvuky, které jistě znamenaly spousty kačeních nadávek, se přišourala k mému kbelíku a chtěla pokračovat v hodování. Ovšem průhledný dekl jí v tom bránil. Kačena začala vztekle mlátit zobákem do poklopu kbelíku, poskakovat kolem něj a vydávat ještě horší a intenzivnější jekot, než před tím. Dováděla tak, že se ji její partner klidil z očí, odletěl kousek dál na vodu, kde se v klidu pohupoval na mírných vlnkách a dělal, že tam vůbec není. Kačena se vydržela vztekat ještě několik minut, než pochopila, že se k mému krmení nedostane. Pěkně rozparáděná, s výkřiky, které bych si jistě za rámeček nedal, pokud bych jim rozuměl, po chvíli odkráčela k vodě, hupsla na vodu a odplula ke kačerovi.

Řekli by jste, že to je konec mé historky, ale celá ta situace měla ještě epilog! 🙂 Jakmile totiž kačena připlula ke svému partnerovi, několikrát do něho klovla a začala mu nadávat. Jen si můžeme domyslet, za co to vlastně schytal, ale je neuvěřitelné, jak moc se někdy ptáci, ale i jiná zvířata, chovají podobně jako my lidé. Nebo že by jsem se my lidé někdy chovali jako zvířata? 🙂

Nejčtenější články

Uzení ryb podle baštýřek

Ženy baštýřů byly mistryně na přípravu pokrmů. Jejich muži se starali o skupinu rybníků v rámci panství, později rybářského střediska. Rybářská bašta byla závětřím, kde se scházeli i ostatní baštýři, sádečtí, rybáři. Baštýřky, nebo také poněmčeně fišmajstrové, se staraly o žaludky mužů, připravovali dobrou rybí baštu do žaludku. Konzumace ryb na baštách byla nadprůměrná, než v jiných rodinách, kde se ryba na talíři objevila zřídka, nebo jen o Vánocích. Recepty, které zde vznikaly, patřily k rodinnému stříbru, předávaly se ústně, nebo rovnou na talíři. Spotřeba 20 kilogramů ryb na hlavu ročně na baštách byl průměr. Ryby se zde připravovali na mnoho způsobů a vznikaly zde opravdu nejlepší a originální recepty na jejich úpravu. Běžně se zde ryby také udily. Samotnou přípravu ryb a jejich naložení do láku zajišťovali baštýřky, samotné uzení pak většinou byla práce jejich mužů.

Legenda rybích labužníků – ježdík obecný

Tahle malá okounovitá ryba byla před 150-100 lety v kuchyni ve velké oblibě, ovšem už ne tak u rybářů při výlovech. Byla doslova postrachem, v rybnících v minulosti ježdíků bývalo tisíce a při výlovu byli všude přítomní, při brakování (přebírání ryb) pak působili rybářům jejich hřbetní ploutve hluboké, špatně hojící se rány. Pro rybáře to byl bezvýznamný škůdce, ale naši předkové si dovedli vážit každé přírodní poctivé potraviny.

Český tým vybojoval bronz na 28. Mistrovství Evropy v muškaření

Český reprezentační tým zaznamenal úspěch na 28. Mistrovství Evropy v muškaření, které hostilo Polsko. V silné konkurenci evropských týmů se naši rybáři umístili na skvělém třetím místě za domácím Polskem a Francií.