Mořský ďas (ďábel)

Rozpoznávací znaky

Vzhledem je to jedna z nejošklivějších dravých mořských ryb. Má krátké, zavalitě připloštělé tělo s menším, zúženým ocasem. Tvar těla se podobá tvaru hrušky. Vpředu na širší straně je umístěna nepřirozeně veliká hlava, s velikou, širokou tlamou. Spodní čelist je osázena několika řadami špičatých zubů. Hlava váží skoro dvě třetiny celkové váhy ryby. Na vrchní straně je mořská ďábel hnědého až černého zbarvení, břicho má bílé. Páteř mořského ďasa je zakončena pružným, vysouvatelným útvarem, utvořeným z paprsků hřbetní ploutve a zakončeným zvláštním světélkujícím útvarem. Ten je používán jako návnada k přivábení ryb. Jakmile se kořist přiblíží na dosah ďas po ní chňapne svými obrovskými ústy a svým typickým způsobem ji celou spolkne. Protože ústa ďasa jsou extrémně široká, může tato ryba pozřít kořist téměř tak velkou jako sama. Jakmile je jednou kořist chycena, ostré zuby zahnuté dovnitř jí zabraňují v úniku.

Výskyt

Žije v severním Atlantickém oceánu a ve Středozemním moři.

Obecně

Přestože přední část těla se zdá obrovská, oči mořského ďasa jsou velmi malé, což mu dodává ještě podivnějšího vzezření. Bezprostředně za hlavou se nachází hřbetní ploutev s ostny a za ní další hřbetní ploutev, která sahá téměř k ocasu. Kůže ďasa je velmi hebká, bez šupin, ale s mnohými pahrbky, což mořskému ďasu na atraktivitě nepřidává.

Mořský ďas může dorůst do délky až dvou metrů, ale průměrná délka zástupců tohoto druhu prodávaných v Německu je kolem jednoho metru. Období tření mořského ďasa nastává mezi dubnem a červnem. Samičky nakladou přibližně milion jiker, které jsou potom volně unášeny mořskými proudy. Larvy zpočátku dávají přednost volnému moři jako přirozenému prostředí a teprve později migrují do mělčích vod.

Kuchyňské zpracování:

Mořský ďas má maso sněhobílé, pevné a trvanlivé, velmi chutné. Na trh přichází pouze zužující se část těla bez hlavy, neboť hlava se hned po výlovu oddělí. Maso mořského ďasa je nechutnější pečené nebo uzené. Dá se však upravit i jinými, pro ryby obvyklými způsoby. Před tepelnou úpravou se kůže stahuje.

Poznámka:

Zejména štikozubec, vlkouš obecný nebo pilobřich trnitý (John Dory) jsou vhodnou náhradou mořského ďasa.

Zdroj: Tepelná kuchyně II. – Vilém Vrabec a www.nordsee.com, foto: fotky-foto.cz a pixabay.com

Způsob lovu

Žije u dna, dá se chytit pilkrováním s kusy rybího masa na konci. Skvělé jsou kusy masa z mastnější ryby, například z kelera nebo tresky jednoskvrné.