Rybářský rozcestník

Pstruhová sezóna 2017 pro vláčkaře je u konce!

A je to tady, velká nespravedlivost. Zatím, co muškaři mohou chytat na pstruhové vodě dále, my vláčkaři máme odedneška se pstruhy utrum! Jak moc je to nespravedlivé, to nechám na vás, já se dnes nebudu rozčilovat nad další zhovadilostí v rybářském řádu a raději si zavzpomínám na mé včerejší uzavření pstruhové sezóny s lehkým přívlačovým proutkem.

Ano, každý rok je to stejně smutné, když přijde ten poslední den, kdy ještě v daném roce mohu naposledy nahodit nějakou tu vláčecí nástrahu do vody a pěkně si zachytat na pstruhovce. Tuto možnost si většinou nenechám ujít, protože uzavření sezóny beru stejně vážně, jako zahájenou! 🙂

A mám tě! 🙂

Včera jsem vyrazil vyzbrojen „prcačkami“, lehkým přívlačákem a dalším potřebným vybavením na revír kousek od nás, který se táhne úžasným údolím přezdívaným „Peklo“. Ovšem název bych rozhodně změnil, protože údolí je tak malebné, že by se spíše mělo jmenovat „Ráj“. Nicméně řeka Metuje, táhnoucí se tímto přírodním skovostem, se nejen úžasně klikatí, ale je plná tůněk, hlubokých tůní, peřejí a skal trčících se nad vodou. Ti co se bojí vlézt do vody, pro ty jsou tu hodně zarostlé břehy plné kopřiv a dalšího plevele, kterým se často ani nedá projít. Dalším úskalím je břeh, která je na mnoha místech buď vysoký, nebo velice bahnitý. Letos jsem se již jednou plazil po čtyřech, když jsem neodhadl místo, kudy z vody ven a bahno celých mých 120 kg pěkně táhlo pod vodu. Ovšem jsem tu a tak to dopadlo dobře, ale tímto místem již určitě jindy nepůjdu. 🙂

Jeden z okounů, co tu nemá co dělat …

První čtyři kusy, co mě zaútočili po nástraze, byli okouni. Tři jsem vytáhl, ten poslední mě upadl. Ano, je to tak, ale i když je to pstruhovka, okounů a tloušťů, či dalších nechtěných vetřelců, je tu poměrně dost. Naštěstí asi 15 minut po vstoupení do řeky, mě na nástrahu, gumového smáčka, zaútočil konečně pěkný „duháč“. Jak se ukázalo, měl 34 cm, pěkně bojoval, ale zkončil v mém podběráku. Skoro z podobného místa pak přišel i potočák, který měl také něco přes 30 cm. Potěšil, potočáky nad 30 cm, těch moc za sezónu nechytnu. Tam kam chodím, je mraky prcků, ale ty větší se, alespoň mému prutu, vyhýbají. 🙂

V průběhu další hodiny jsem ještě chytil dobrou desítku menších pstruhů, vše pod 30 cm. Čekal jsem, zda nepřijde nějaká větší potvůrka. A dočkal jsem se! Stál jsem uprostřed řeky a nahodil těsně k břehu, k velkému klacku, co se houpal kousek pod vodou. Gumovou nástrahu jsem nechal dopadnout až na dno a škubnul. Byl tam, pěkně, s téměř celou nástrahou v hubě, prostě poctivý záběr hladového mazáka, který měl, jak se po chvíli ukázalo, pěkných 35 cm. Byl to pstruh duhový, pěkně vypasený, prostě krásná ryba. I když to nebyl zrovna trofejní kus, na závěr vláčecí pstruhové sezóny velice pěkná rybka!

Přesně 35 cm velký pstruh duhový, chycený na smáčka při vláčení dne 31.8. 2017

Nechápu, proč my vláčkaři nesmíme chytat na pstruhové vodě i v září, či říjnu, a muškaři ano. Přitom má zkušenost je taková, že zkušený muškař většinou vláčkaře přechytá. A tak si kladu otázku, proč tato nerovnost v zákoně vlastně je? Umíte mě někdo na toto odpovědět?

No nic, doufám, že jste si vy, vláčkaři, co jste celou sezónu chodili na pstruhovku, si také udělali pěknou tečku za sezónou a teď hurá na mimopstruhovou vodu na štiky a candáty. Nebo někdo z vás vláčkařů zkusí přezbrojit na muškařské náčiní? Já to mám v plánu. Ovšem i když mám celou výbavu, zkoušel jsem muškařit zatím jen dvakrát v životě a moc slavně to nedopadlo. A tak mě držte palce, třeba konečně letos se i mě podaří proniknout do tajů chytání na mušku … ale pochybuji, jsem prostě vláčkař! 🙂

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím