Migrace ryb

Již naši předkové věděli o migraci ryb, vypozorovali, že na některých místech se pravidelně objevují ryby, které se tam jindy nevyskytují, nebo jen v menším množství. To začalo v období úbytku ryb, tedy někdy v polovině 19 století zajímat i tehdejší vědce. Právě v tomto století byly odhaleny daleké cesty úhořů i lososů, tyto poznatky pak byly využity k jejich ochraně a chovu.

Nejprve vědci a rybáři ryby jen tak pozorovali, zkoumali stavy ryb chycených v sítích, později je začali značkovat, nejdříve jim odstřihovali malé částo ploutví, později jim k tělu přidělávali neškodné značky s údaji. Dnes se ryby čipují a díky počítačům a jiným vyspělým technologiím mohou vědci důkladně zmapovat pobyt, chování i cestování ryb velmi detailně.

Co se týče migrování ryb, to se dělí takto:

• aktivní migrace – cílená migrace ryb – ryby plují za určitým cílem, například se chtějí rozmnožovat, nebo díky stavu vody mění své běžné stanoviště, nebo se vydávají na hojnější loviště
• pasivní migrace ryb – využití proudů, například v moři, kdy jikry úhoře jsou unášeny proudem

Podle doby konání pak dělíme migrace na pravidelné, například pravidelné sezónní migrace do trdlišť v době tření, nebo na místa, kde ryby přezimují a na nepravidelné, které jsou většinou zapříčiněny vnějšími okolnostmi, například při povodních, kdy voda příliš stoupne, nebo naopak při drastickém snížení vody v údolních nádržích v době veder apod.

Dále rozlišujeme migrování ryb proti proudu, migrování ryb po proudu a také obousměrné migrace ryb (daidromní), například, když ryby ze sladké vody migrují do moře (katadromní migrace), nebo naopak (anadromní migrace), tedy ryby z moře migrují do ramen sladkovodních řek. V našich podmínkách kromě lososa a úhoře mluvíme o migraci potamodromní, tedy o migraci ryb v rámci jednoho toku.

Co se týče lososů a úhořů v Česku, konec migrace nastal v 19. a 20. století díky velkým stavbám přehrad, které zapříčinily nemožnost ryb cestovat na svá přirozená stanoviště přes tyto stavby. Vše se dohánělo vysazováním ryb, tedy lososů a úhořů, ale ukázalo se, že pouze vysazování ryb není dlouhodobě řešením. Až ke konci 20. století a na začátku 21. století lidé pochopili, že se dá rybám pomoci rybími přechody a začaly je postupně budovat. Nová vodní díla tak dnes pak již neprojdou schvalovacím stavebním řízením bez vyprojektování rybích přechodů.

Rybí přechody se nebudují jen u velkých přehrad, ale i u menších vodních děl, jako u mokrých či suchých poldrů, malých elektráren apod., přes které vedou také migrační cesty ryb.

Slovo závěrem

Je dobře, že lidé pochopili, že by měl být obnoven přirozený běh života i u ryb a tak začali při stavbách vodních děl brát ohledy i na ryby a jejich potřeby. Také u stávajících přehrad a jiných vodních překážek se postupně dobudovávají rybí přechody tak, aby časem mohl být plně obnoven migrační tah i těch největších cestovatelů žijících přechodně i u nás v Česku, tedy lososů a úhořů. Snad se časem dočkáme úplné obnovy těchto cest a možná i díky tomu budeme v budoucnu moci chytat i na našem území krásné, bojovné lososi, jako ti medvědi nahoře na obrázku :).