Rybářský rozcestník

Má dlouhá cesta za mírovým vousáčem

Když to teď beru zpětně, musím se pochválit, když to nikdo jiný neudělá. 🙂 Chci se vám svěřit a popsat svoji zdánlivě nekonečnou cestu za vysněnou rybou, mírovým sumcem ze svazové vody. Musel jsem si na něj počkat dlouhé 4 roky!

sumec-muj-92-7-7-2018-1sumec-muj-92-7-7-2018-1-facebooksumec-muj-92-7-7-2018-3UkázkaSplávekSplávkyChytáníprcek-non-stopprcek-2018-rousnice1sumec-40-2018-3

Dlouho jsem se bránil cílenému lovu sumců i přesto, že jsem s kamarády občas na ně vyrazil. Zatím, co oni chytali sumce, já si vždy políčil na menší dravce či pěkného kapříka. Ovšem v momentě, kdy jeden z nich chytil pěknou metrovku a já jsem si vousáče mohl prohlédnout na břehu, pěkně z blízka, začali mě sumci zajímat. Nakonec mě dostali tři malí prckové chycení na feeder na žížalku dalším mým kamarádem. Do těch vousatých mrňousků jsem se opravdu zamiloval! A tak vlastně začala má dlouhá cesta za mírovým sumcem ze svazovky.

Záměrně píši za mírovým sumcem, protože hned první rok se mě povedlo nachytat šest sumců, ovšem všichni to byli prckové pod 40 cm. Tehdy jsem lovil výhradně na podvodní splávky, montáže jsem měl poctivě navázané podle videí na internetu a jako nástrahu používal především tlusté rousnice. Ano, dalo by se říci, že na první rok chycených šest kusů sumců velkého, je docela dobrý výsledek. Ovšem vzhledem k tomu, že to byli všechno sumčí miminka, nemírové kusy, tak to zase takový úspěch nebyl.

O to horší pak byly další dva roky, kdy jsem se nechal od kamarádů přemluvit na chytání sumců na živé rybky, na karásky, cejny či plotice. Také podvodní splávky jsem vyměnil za kačenky a bójky a začal chytat tzv. na trhačku. Přikoupil jsem loď, echolot, vybavil se těžkotonážními pruty na sumce s pořádnými navijáky a začal jezdit k vodě v době, kdy všichni od vody utíkali. Tedy před bouřkou, za bouřky, také při studených nocích jsem máčel nástrahy a trpělivě čekal na vysněnou mírovou rybu.

Vyzkoušel jsem desítky montáží, na háčky věšel různé druhy ryb včetně barevných karásků. Nakonec jsem otestoval i koňské pijavice, ale další dva roky jsem o sumce nezavadil a to ani o malé kusy. Za to jsem na jednu montáž určenou k nahazování ze břehu dokázal, ze jeden měsíc, vytáhnout čtyři krásné štiky velké kolem 60 cm. To byla také radost, ale štika není sumec. 🙂

Podvodní splávek – montáž na sumce s třemi trojháčky – jedna z montáží, co jsem vyzkoušel …

Rybář musí být trpělivý, to vím. Když jsem cíleně lovil candáty, tak jsem si na prvního musel počkat dokonce 72 návštěv! Při cíleném lovu sumců jsem se již také k takovému to číslu pomalu blížil.

Letos jsem se opět nevzdal, pořídil si feederový prut na velké ryby, nasadil silnější šňůru a začal hon na větší ryby s feederem. Ještě před začátkem dravcové sezóny se mě povedlo chytit 5 úhořů, ten největší měl 72 cm a byl pěkně vypasený, jediný, kterého jsem bral domů. Pak mě přišel kapr 93 cm, 18 kg, tehdy jsem při zdolávání myslel, že tahám konečně sumce. Jaké bylo mé překvapení, když śe mě pod nohama asi po 15 minutách boje, objevil velký kapr, který se mě ani nechtěl vlézt do podběráku. Byl jsme šťastný, je to doposud můj trofejní kapr, protože cíleně po kaprech nejdu, spíš je lovím pro zábavu a potěšení a raději zaseknu několik malých kusů, než bych čekal na nějakého velkého krasavce. Proto spíše něž boilies preferuji kukuřici, menší peletky, domácí těsto či různé foukačky.

A tak jsem chodil dál k vodě. Něco bylo tento rok jiné, jak se říká, štěstí se někdy unaví a padne i na tragéda, jako já, protože mě na feeder na montáž na úhoře s napíchnutou silnou rousnicí začali v noci chodit malí sumci. Nejprve přišel krasavec 40 cm velký, pak i další prckové. Den před samotným zahájením dokonce dva. Ovšem opět jeden měl pouhých 30 a druhý dokonce jen 25 cm. Ale vzhledem k tomu, že jsem dva roky před tím žádného nechytil, radost byla veliká.

Prcek také potěší, ale mírový je mírový ….

16. června jsem tedy na Labi poprvé nastražil větší rybku pěkně pod kačenu, kousek nadedno. Vzhledem k tomu, že jsem s kamarádem seděli na svazové vodě, kde pro letošní rok platila možnost chytání non-stop, tedy 24 hodin, revír byl po obou březích plný rybářů. Napočítal jsem asi 40 prutů na úseku jednoho kilometru. Ovšem za další dva dny, co jsme tam seděli, ani nám ani sousedům žádní sumci nezabrali.

Týden jsme si dali díky pracovnímu zaneprázdnění pauzu a pak opět vyrazili na svazovou vodu, tentokráte jinam, blíže k domovu. Po čtyři dny jsme opět máčeli pruty do vody zbytečně, sumci ne a ne přijít a to ještě ke všemu se nám přestalo dařit ulovit náhradní nástražní rybky, protože nám je z montáží trhali boleni. Důkaz, že zloději našich nástrah byli právě boleni se dostavil v momentě, kdy jednoho 50 cm dlouhého můj kamarád zasekl v chvíli, kdy mu začal potápět kačenu s rybkou. Ano, boleni jsou stejní zloději nástražních rybiček, jako štiky!

Další tři noci, podotýkám v režimu non-stop a zase bez sumce, tedy mírového, přišel jeden prcek, potěšil, ale byl už čtvrtý nemírový. I když je vlastně teprve začátek sezóny, být bez pořádného záběru je opravdu někdy dost flustrující záležitost. To mě dá zapravdu každý, kdo marné čekání na vysněný záběr zažil…

Hladovec 🙂 narval si do pusy velký háček …

Další týden, další krátká výprava, tentokrát na stejné svazovce, ale na jiném místě. Zavezeno dost pozdě, až po 19:00, pak kafíčko a klid, doufaje, že před bouří. 🙂 Pánové a dámy, jestli si myslíte, že nám něco zabralo do čtvrté ranní hodiny, tak se mýlíte. Zrovna jsem přemítal, že legální non-stop lov a stejně jsem bez ryby. Tento den jsem si mysle, že je odpískáno a opět, že jsem dostal kontumačně od sumců KO. Ovšem to jsem se mýlil, tedy díky bohu a to jsem v podstatě ateista!

Přesně v 4:15 jsem vstal, zkontroloval pruty a rozhodl se, že si zajdu pro dalekohled a podívám se, zda se vůbec kačenky na hladině nějak pohybují. Na prutech totiž nebyl poznat žádný jejich pohyb. V momentě, kdy jsem se otáčel k autu, koutkem oka jsem zahlédl, jak bližší kačena na mém prutu prudce zajela do vody, podotýkám, že jsem byl unavený, beze spánku, jen s občasným nechtěným zdřímnutím, stál jsem tak 8 metrů od prutů. Rozběhl jsem se, až, když jsem byl u prutu, utrhla se trhačka, rozezvoněly se rolničky, já popadl prut a prudce sekl, pak začal navíjet. Mezi tím přiběhl můj kamarád, dotáhl mě brzdu a poradil opětovné zaseknutí. Ano sumec má tvrdou hubu a tak dvakrát či třikrát přiseknout se vyplatí. Poslechl jsem, sekl a tahal a tahal. Šlo to dost dobře, jsem kus chlapa v ruce držíce těžkotonážní prut na velké ryby, a tak jsem jen tahal, navíjel, tahal, navíjel až se objevil vousáč u břehu pod mýma nohama! Ten pocit je teď nepopsatelný. Adrenalin, únava, očekávání ….

Právě vytažený z vody ….

Byl to kluk, jak se později ukázalo, mírový, měl 92 cm a pěkných 5,5 kg. Měl jsem z něho velikou radost a nedivte se, vždyť jsem na něj čekal dlouhé 4 roky!

Slovo závěrem

Na pěkného candáta jsem čekal 72 návštěv, na sumce téměř stejně tak dlouho. Ale ten zážitek, když vám konečně zabere vysněná ryba a vám se jí nejen podaří dotáhnout ke břehu, ale také vytáhnout z vody, ten je nepopsatelný. Když to teď po sobě čtu, ani z poloviny jsem nedokázal popsat své pocity a zážitky z mého snažení ulovit sumce velkého, poctivě na svazové vodě u nás v Česku. To se prostě musí zažít! A proto pánové a dámy, vyzkoušejte to také ulovit si cílen nějakou svoji vysněnou rybu, vřele doporučuji. Ta doba strávená u vody stojí za to. Ani jeden den nebyl zbytečný i když byl zrovna bez ryby. Kdysi jsem četl jednu knížku, kde bylo napsáno: „Rybář je především člověk trpělivý, který se nevzdává a jde za svým snem. A musí si věřit, že jeho chvíle přijde.“ Chci se vám tedy pochlubit, já jsem rybářem!

Velká radost, dočkal jsem se ….

P.S. Moc děkuji všem, co mě k mému vysněnému sumci dopomohli, hlavně Romanovi a Filipovi, mým kamarádům od vody.

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím