Rybářský rozcestník

Jak jsem (ne)chytil sumce, aneb zahájená dravců 2019

Tak tedy zahájení sezóny dravců máme za sebou. Byly to hektické čtyři dny. Nejprve se se mnou první den chtěli kamarádit rezatí mravenci, pak se k obědu přihlásili i ti černí. Ale to k rybaření patří, nějaké to nepohodlí u vody. Ovšem těch zážitků bylo opět mnohem a mnohem více!

sumec-ja-roman-zahajena-2019-1sumec-ja-roman-zahajena-2019-4sumec-ja-roman-zahajena-2019-2sumec-ja-roman-zahajena-2019-5sumec-ja-roman-zahajena-2019-6pruty-sumci-zahajen-2019uhor-labe-makro-2019-2cinka-romancinka-roman2

K vodě jsem dorazil poměrně pozdě, až v pátek kolem oběda. Nejprve jsem se stavil na jednom z mých nejoblíbenějších míst, kde jsem narazil na prima rodinku, co si to již od soboty dávala dostaveníčko s kapry a další bílou rybou, čekajíc také na zahájení dravcové sezóny. Jak se ukázalo, byly to moc skvělí lidé, z kterých se, za čtyři dny, stali moji bezva kamarádi, kteří, mimochodem, sehráli velkou roli v příběhu, který vám v následujících řádcích popíši.

Zakrmil jsem si lovné místo hned vedle na dalším místě, tak sto metrů od nových kamarádů. Večer jsem chytil jednoho menšího úhoře, ráno druhý den pak několik okounů, cejnů a plotic. Kapříci mě odmítali podstít svojí přízní, ale to mě nevadilo, protože jsem se těšil na sumce, na které jsem se chystal políčit v povolený den lovu dravců. Noc byl pro mě peklo. V noci se ke mě do spacáku nastěhovali rezatí mravenci a nechtěli mě v něm. Kousali a tak jsem utekl z postele pod stříškou do auta, kde jsem ráno našel desítky černých mravenců, kteří se mě snažili odnést můj proviant. 🙂 Nebyly to kamarádi a tak jsem zbořil svůj tábor, posunul o pár metrů auto, vyprášil rezáče ze spacáku, vyskládal auto a vyfoukal většinu mravenců. Stejně jsem další nacházel po celou dobu výpravy.

K vodě za mnou přijel druhý den můj dlouholetý kamarád, který mě také již několik let zasvěcuje do lovu sumců. Byly jsme na „nonstopce“, tedy na revíru, kde se může chytat v létě po zahájení lovu dravců 24 hodin. Přesně o půlnoci 16. jsme tedy tři pruty nastražili tzv. „na trhačku“ já si pak ještě jeden prut nechal lodí zavést do středu řeky, pěkně do proudu s montáží s podvodním splávkem. Já měl na háčcích menší plotice, kamarád Roman menší karásky.

Kdo již někdy byl na zahájené dravců ví, že to není jen o chytání ryb, ale také o kamarádech, bezva lidech, co mají společný koníček a rádi sedí u vody s cílem ulovit nějakou pěknou rybu. Povídání o rybách, nás rybářích, o zážitcích od vody, to je samozřejmostí. Většinou studené pivko, či trocha toho ostřejšího pití, to k tomu také patří. Ovšem všeho s mírou, což se některým rybářům často vymkne z rukou, což naštěstí není případ můj či mého kamaráda Romana. Nalevo od nás proti proudu seděli mí noví kamarádi, nalevo pak další sumcaři, kluci, co je některé známe z minulých sezón. A tak zahájená roku 2019 po půlnoci začala družným klábosením, mírným popíjením a čekáním u nastražených prutů na nějakého toho vousáče.

Ještě jsem se zapomněl zmínit o počasí, které je tak důležité právě při lovu sumců. Odpoledne před povolenou dobu dravců, se začali na nebi ženit čerti, začalo strašně foukat, vítr se měnil ve vichr, stromy se nakláněly, ty slabší, při poryvech větru až k zemi, začalo pršet a nastalo prudké ochlazení. Teplota vzduchu klesla o 15 až 20 °C. Tedy ideální čas na lov sumců. Kolem půlnoci pršet na chvíli přestalo, i foukat, což nám umožnilo nastražit pruty. Později již jen mírně mrholilo. Ovšem až do rána žádný sumec nepřišel a to ani u našich sousedů i když bylo počasí ideální.

Sumcové počasí, zlom teploty, ochlazení, déšť....

Sumcové počasí – zlom teploty, ochlazení, déšť….

Když druhý den byla téměř doba oběda, rozhodl jsem se zajít na návštěvu k sousedům a trochu si s nimi popovídat. Roman jistil pruty a odpočíval na lehátku. Sotva jsem došel k rodince lovících kousek od nás, proti proudu, začali jsme rozhovor na jaké jiné téma, než na lov sumců. Konkrétně jsem se bavili o metodě mého kamaráda Romana, který místo kačenek na sumce používá ručně dělané „činky“, díky kterým nástražné rybky mají větší volnost a ve vodě dokáží svým cákáním lépe zaujmout nějakého toho vousáče či občas i štiku zubatku. Koukáme směrem k našim nástrahám, ukazuji jak jsou činky nastražené a očima dojdu k místu, kde jsem čekal tu svoji klasikou kačenku. Ale ouha, ona nikde! A tak nahlas povídám: „asi od sud není vidět“. „Ale ano, vždyť jsme na ni koukali“, dostal jsem odpověď. Zděšení, svírání žaludku, šok, naštvání … neumím ten pocit popsat. Vždyť jsem tam byl jen pár minut! Prostě jsem vyrazil ke svým prutům, kde už Roman právě dobojoval s prutem a sumcem. Byl ještě vzteklý, u břehu, skvěle zaseknutý. Roman na mě provinile koukal. „Musel jsem ho seknout!“ „Jasně, ok, díky!“ Odpověděl jsem. A tak jsem přišel o svého prvního letošního sumce, tedy ne o něj, ale o zážitek z boje se slušně velkým kusem. Jak se později, když jsem ho vytáhl z vody, ukázalo. Měl pěkných 15 kg.

A poučení? Nebudu nikoho poučovat, to se stává. Stejně tak Romanovi bych já v momentě, kdy například zaváží nebo kontroluje nějaký prut, nebo je „na pokecu“ u sousedů, také popadl prut při záběru a zdolával bych vlastně jeho rybu. Jsme tak domluvení. Kamarádi si prostě mají hlídat záda a pomoci jeden druhému a to i pohlídat pruty. Nezaseknutí sumce by znamenalo, že by jsme o něho asi přišli, nebo by také mohl napáchat pěknou škodu na prutech. A tak to nakonec dopadlo dobře, kamarád má další zářez, další zážitek, já sumce. A na oběd, na sumčí gulášek, jsem samozřejmě Romana pozval.

Slovo závěrem:

Už vidím ty hlášky pod článkem, že rybář se nemá vzdalovat od svých prutů. Nemá! Je to krutá zkušenost, protože mě osobně nejde o to dovést domů nějaké maso, ale o ten boj s úctyhodným protivníkem, sumcem. A já o ten zážitek opravdu přišel. Ale kdo pravidelně jezdí na ryby ví, že družnost a přátelství k rybaření patří. Popovídat si ostatními rybáři okolo, to je pro mě osobně samozřejmostí. Rád se seznamuji s novými lidmi, jejich praktikami při lovu a vůbec, nejsem rybář samotář. Ale věřte mi, že si příště dvakrát rozmyslím, než se vzdálím od prutů! 🙂 U kaprařiny je to jednoduché, prostě pruty vytáhnu z vody a mohu si třeba dát i kafíčko a i delší pauzu u sousedů. Ale při nastražení na sumce, vytáhnout na chvíli pruty, to prostě nejde. Pak se ale může stát i vám, že o něj přijdete, tedy, pokud vás nepodrží nějaký kamarád, jako nedávno mě. Ovšem o zážitek přijdete určitě!

Nejčtenější články

Chytáme štiky – vhodné rybolovné techniky

Jak asi každý rybář ví, štika je v českých vodách hned po sumci druhá největší ryba dorůstající délky hodně přes 1 metr. Vážit pak může až ke 35 kg. Ovšem průměrná lovná délka v Česku je jen někde kolem 40 až 70 cm, o váze ryb sotva několika kilogramů. Je to predátor a zdravotní policie v jednom. Ráda totiž loví zraněné a nemocné ryby, nepohrdne ale ani mrtvou rybkou, drobnými hlodavci či mláďaty ptáků. A jak tedy na štiky? Využít můžeme hned několik metod. Chytáme je na plavanou, položenou, nebo také vláčením. Ovšem jde to i na mušku s muškařským náčiním!

Vyvěšená – chytání štik pod špičkou prutu

Tato metoda lovu štik je vhodná všude tam, kde hned u břehu je dost velká hloubka. Pomocí delšího prutu, většího splávku (kačenky) a živé nástražné rybky plavající pod splávkem, se právě štiky vyhledávající kořist u břehu dají často přemluvit k útoku.

Chytání sumců na malých vodách na položenou

Sumce najdeme skoro všude, tedy nejen na velkých údolních nádržích, pískovnách a řekách, ale také v menších potocích a říčkách. Na malé vodě je však třeba přizpůsobit rybářské nádobíčko podmínkám i velikosti ryb. Ale nenechte se zmást. I v malé louži lze chytnout poměrně velkou rybu.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím