Rybářský rozcestník

Bez trochy toho rybářského štěstí to prostě nejde

Občas člověk zažije příhodu, která se při vyprávění zdá pro ostatní neuvěřitelná, tedy až vylhaná. A přesto je to často pravda. Já vám zde předkládám tři příběhy, které do této kategorie mohu směle zařadit.

My rybáři máme opravdu spousty historek ze života od vody. Některé zní věrohodně, jiné tak trochu nepravděpodobně, ale u piva či sklenice vína je to jedno, hlavně že se člověk dobře baví. Já vám ale přísahám, následující povídání jsem sám zažil a co vám zde píši, je opravdu pravda a stalo se to tak…

Když je žena v akci, muži mají často smůlu

Tuto příhodu u vody jsem zažil před nějakými 6 či 7 roky. Tehdy jsem po dlouhé pauze, kdy jsem nechytal více jak 25 let, opět začal pravidelně vyrážet na kratší i delší výpravy k vodě se snahou chytit nějakou tu pěknou rybu. Bylo léto, vedro, teploty vzduchu tehdy překračovala přes den běžně 30 °C, dusno a bez deště. I noční teploty se držely nad 20 °C, tedy i když jsme byli na Labi pod Pardubicemi, jako by jsme chytali někde v tropech. Tehdy jsme měli políčeno na kapry. Každý dva pruty položené v tripodech, konce zavěšené na druhé straně řeky pěkně na trhačku. Proud v té části Labe byl opravdu silný, břehy strmé a tak udržet nástrahu na dně bylo bez trhaček téměř nemožné.

Sedělo nás tam 6 rybářů. Pět chlapů a jedna žena, naše kamarádka Erika. Tripody (pro nerybáře stojany na pruty) jsme měli postavené kousek od sebe. Zakrmovali jsme pomocí lodě partiklem, ve kterém převládala kukuřice a chytali na boilies zavěšené na přívěsu háčku. Já tehdy teprve s kapry začínal, celý život jsem byl vláčkař, tedy rybář, co chytá dravce a ne kapry. S metodou chytání kaprů na trhačku jsem se tedy teprve seznamoval a povím vám, že mě to moc nebavilo. Několik dní jsem si na prut ani nesáhnul. Při této metodě se jen kontrolují nástrahy na háčku, občas zakrmí a jen čeká, kdy nějaký ten kapr zabere. Je to taková dost pasivní rybařina.

Snad díky vedru, tlaku či z jiného důvodu ryby nechtěli moc spolupracovat. Jen Erika, ta si každý den chytila dva až tři pěkné kapry. Její tripod s pruty stál pěkně uprostřed té naší kavalérie a tak jsme si říkali, že to je ten důvod, proč jí občas nějaký ten kapr zabere a nám ne. Když to tak pokračovalo asi třetí den a já byl bez ryby, asi bylo na mě vidět, jak moc mě to mrzí. Prostě Erika zavelela a kluci mě pomohli přendat tripod s mými pruty a postavit ho za ten její. Kolíčky mě kluci zavěsili hned vedle kolíčků Eriky a pod háčky jsme dali stejné boilies, jako měla na prutech Erika. A hádejte co se stalo. Erika dále chytala kapry a my ostatní nic tedy ani já, který jsem měl nástrahy hned vedle těch Eričiných.

A tak Erika opět zavelela a její tripod si přendala až na konec naší řady, na místo, kde jsem ho měl původně já. Můj tripod teď stál ne jejím místě, mé nástrahy pak byly zavěšeny na kolíčkách Eriky. Asi již tušíte, proč vám vykládám tuto historku. Ano, máte pravdu, Erice dále chodili kapři na pruty, měla další a další záběry a občas vytáhla z vody pěkného kapra. A my ostatní opět dostali od ryb na frak, tedy i já. I mé nástrahy byly opět nedotknuté. Kapři je nechtěli.

Když Michal měl své šťastné dny

Další můj příběh je vlastně hodně podobný, ale tentokráte jsme v pěti lidech seděli na břehu jednoho, moc pěkného, soukromáčku, pískovny plné kaprů, ale také dravců, jako štik a candátů. My se tentokráte zaměřili na lov štik. Nahazovali jsme kačeny, pod kterými se třepaly na háčku nástražné rybky. Měli jsem nachytané pěkné plotičky, všechny skoro stejně velké. I montáže jsme měli podobné. Proč vymýšlet vymyšlené a řadu let prověřené. A tak, sedíce na břehu, jsme mudrovali o rybách a čekali, až nám nějaká ta zubatá zabere.

Michal seděl na kraji, kousek od keře, který se tyčil částečně z vody. Bylo to na dravce moc pěkné místo. A tak není divu, že vytáhl první štiku. Byla to sice taková malá kudlička, měla sotva míru, ale byla pěkná. Michal ji pustil a znovu nahodil. Za ten den chytil ještě dvě další, podobně velké štiky, my ostatní nic. Ovšem to je při rybaření docela běžné, že se občas daří jen jednomu a ostatní vyjdou s prázdnou. Měli jsme tehdy naplánovanou výpravu na tři dny. Druhý den jsme se prohodili, Michal se usadil uprostřed naší bandy, já konkrétně dostal místo právě tam, kde před tím seděl Michal. Super, chytím si štiku! Myslel jsem si. Ale ouha. Michal ten den chytil další dvě zubaté, dokonce jednu větší, měla kolem 70 cm. Já nic a ostatní kluci z naší party také nic.

Třetí den jsme se opět všichni prohodili místa. Michal tentokráte seděl úplně na kraji, ale zleva. Podotýkám, měli jsme téměř stejné montáže a hlavně stejně velké nástražní rybky. Každý jsme ten den nastražili další plotičku. Když Michalovi opět zabrala zubatá, chtěli jsme ho fakt hodit do vody. Tak moc nás vytáčel! 🙂 I když člověk přeje rybu i svým kamarádům, občas nastanou situace, kdy je těžké svému kamarádovi prostě nezávidět. A to byla ta situace. Co vám mám povídat, ten den byla chycená jen jedna ryba a to Michalem. My ostatní opět odcházeli od vody bez záběru.

A do třetice vám povím tento příběh, který se stal opravdu nedávno, vlastně na poslední mé výpravě s mým kamarádem Davidem…

Jak jsem přiváděl Davida do stavu nepříčetnosti

Podle dvou předchozích vyprávění vám je asi jasné, že opět půjde o nevysvětlitelný jev s rybami, kdy jednomu berou a druhému ne a ne. Vyrazil jsem na výpravu na Labe, na mé oblíbené místo, zakrmil, začal chystat tábor a do toho první jízda, kapr uháněl s mojí nástrahou řekou a já měl co dělat, abych ho zastavil, otočil a nakonec přitáhl ke břehu. Měl pěkných 59 cm, byl to dlouhý šupináč, sezan, prostě pěkný říční kapr. Pustil jsem ho, nahodil, hodil lopatku partiklu a začal rozdělávat plachtu nad mým karavánkem. V tu nejméně vhodnou dobu opět jízda. Odhodil jsem plachtu, aniž bych ji stihnul zajistit a hurá k prutu. Opět pěkný boj, kapr měl nějakých 55 cm. Byl to lysec, pěkně stavěný taková ta slunečnice, byl jak dlouhý, tak vysoký. Prostě parádní kousek.

Celé se to opakovalo stále dokola. Chytal jsem jen na jeden prut, rozbaloval tábor, kapři jezdili, já nestíhal. Ten večer jsem chytil několik pěkných kaprů. Ovšem byl jsem mírně rozmrzelý, protože já vlastně od začátku chytal nástražky, tedy menší plevelné rybky určené pro lov dravých ryb. Mě ale ten večer chodili samí kapři a když již přišel nějaký cejn, pak měl více, jak 40 cm. No prostě průšvih. Zatím, co jsem chytal nástražní ryby stále mě chodil kapr za kaprem a velcí cejni. Už jsem z toho byl na prášky, protože jsem chtěl chytat dravce a ne kapry!

David přijel po dvou dnech, tak jsme ostatně byli domluveni. Pomalu začal rozbalovat své bydlení, pustil jsem ho na mé rozkrmené místo. Byl rád, letos mu kapři moc nešli a tak doufal, že si pěkně zachytá, když mě ti kapři, předchozí dny, tak dobře jezdili. Bohužel, byl celé odpoledne i večer bez záběru. Nechápal jsem, co se děje, protože já z mého místa ještě ten den ráno vytáhl dva pěkné kapry a většího cejna. Podle mě tam ryby byly.

Druhý den, když byl opět David celé dopoledne bez záběru, jsem mu dal svůj návazec, později i mé mikro boilies, co jsem na něj předcházející dny ty kapry chytal. A co by jste řekli, že se dělo? Kapr nikde, alespoň mu přišli dva prckové cejni hurá! Měli jsme nástražky. Další den už to bylo opravdu k smíchu. Diskutovali jsme s Davidem na téma, že kapři prostě odtáhli z lovného místa, to na řece dělají a že časem se zase objeví. Mě pořád vrtalo hlavou, proč kapři Davidovi nejezdí. David měl zase pochybnosti, jestli jsem si z něho nestřílel, když jsem mu psal, že chytám kapra za kaprem.

David je vlastně kliďas, ale přesto ho vytáčelo, že nemůže žádného kapra chytit. Dokonce mu nakonec přestali chodit i cejni. Byl bez záběru, přesto, že krmil o sto šest, což je na řece třeba. Napadlo ho, když jsem si ho opět kamarádky dobíral, ať mu to předvedu a vytáhnu nějakého kapra, za něj. Pustil mě na mé místo, já nahodil a čekal. První hodinu se nic nedělo, já přehodil prut a pak jízda. Pěkný kapr hodně přes 50 cm. David jen kroutil hlavou. Opět jsem nahodil a do 30 minut jsem měl další jízdu. Tentokráte mě kapr upadl, ale následující nához mě přinesl dalšího pěkného kapra. Já vytáhl prut, opět přenechal místo Davidovi, ten nahodil… Zase žádný kapr, alespoň ten den. Bál jsem se, že mě David vzteky utopí, jestli si nějakého toho kapra nechytne. Naštěstí další den si jednoho pěkného vytáhl a tak já mohl, další dny, v klidu spát. 🙂

Co mají společného tyto tři příběhy? Že občas se i u vody děje něco mezi nebem a zemí, co se nedá normálně vysvětlit. Možná jen jedním rybářských pořekadlem: „Bez trochy toho rybářského štěstí to prostě nejde“.

Text: Jiří Langer, ilustrační foto: pixabay.com

Nejčtenější články

Hybridní techniky lovu ryb

Občas rybář prostě musí vytáhnout ze šuplíku nějakou techniku lovu, co zrovna nepatří k těm obvyklým, aby buď přelstil nějakou tu chytrou rybu, nebo v tu chvíli, kdy to vyžaduje momentální situace na revíru a lovném místě například díky špatnému počasí. A někteří z nás prostě kombinování různých technik milují. I já patřím mezi tyto neortodoxní rybáře, co se nebojí propojovat různé techniky lovu i když na první pohled mohou vypadat pro někoho tak trochu bizarně.

Zmrazené nástražní rybky

Při chytání například candátů, je skvělou nástrahou menší živá, nebo i mrtvá rybka. Ovšem tu nemáme vždy po ruce, naopak někdy zase nevíme, co s přebytečnou nástrahou. Pak malé rybky můžeme prošít návazcem s háčkem a zamrazit!

Zatraktivnění návnady pomocí červů nebo žížal

Pokud do krmné směsi přidáte něco živého, například masové červy nebo nasekané žížaly, dokáže vaše návnada nejen lépe přilákat bílou rybu, ale také ji déle udrží v lovném místě, což je druhý důvod, proč zakrmovat.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím