Užovka podplamatá (Natrix tessellata)

Rozpoznávací znaky

Užovka podplamatá bývá až 1 metr dlouhá. Její hlava má trojúhelníkovitý tvar a je znatelně oddělena od trupu. Oči má postavené vysoko, jsou velké a mají kruhovou zornici. U většiny jedinců jsou šupiny uspořádány v 19 řadách. Zbarvení u tohoto druhu užovky je značně proměnlivé. Hřbetní strana těla je v různých odstínech, od hnědé, šedé, až po olivově zelenou, někdy hlinito-žlutou či okrovou. Na hřbetu má tmavé skvrny, které jsou často uspořádány do šachovnice či příčných nebo podélných pruhů. Břicho má světlé, bělavé, žlutavé či oranžové s tmavými skvrnami, které tvoří jemně kostkovaný vzor nebo někdy splývají v pruhy. Někdy lze nalézt černou užovku podplamatou, což je také její možná barevná mutace.

Výskyt

Užovka podplamatá je jihoevropský a jihoasijský druh hada. V Česku se tyto užovky vyskytují na několika místech, u řeky Berounky a u Vltavy od Orlíku po Mělník, pak u řeky Ohře a také u Dyje, dále byly zaznamenány kusy žijící na Brněnsku v okolí řeky Svitavy, Svratky a Jihlavy a také na Ostravsku a Karvinsku.

Obecně

Užovka podplamatá je druh plaza, který je vázán na vodní prostředí, proto se zařazuje mezi vodní užovky (rod Natrix). U nás obývá okolí vodní toků, slepá říční ramena, přehradní nádrže apod. Tam kde žije voda většinou nabízí hodně ryb. Má ráda sluncem prohřívané mělčiny a střídání volných a zarostlých břehů. Přezimování pak probíhá v blízkých skalnatých svazích či suťových lesích.  Aktivní jsou nejvíce od dubna do konce října. Hlavní složkou potravy jsou ryby, menším měřítku obojživelníci a jejich larvy.

A jaký je jejich dení režim? Ráno a dopoledne se užovky vyhřívají na slunci, poté následuje lov ve vodě a opětovný návrat na místo odpočinku. Vše je závislé na teplotě, při vysokých teplotách se prodlužuje doba, kdy tráví svůj čas ve vodě. Užovky jsou dobré plavkyně a také se rády potápí. Loví drobné rybky otevřenou tlamou, tak, že si je přidrží zuby, kolem kořisti se neobtáčí. Pod vodou vydrží cca čtvrt hodiny. Pokud se brání, většinou nekouší, ale syčí, široce zvětšují hlavu a vypouští páchnoucí trus a kloakální výměšky. Další projevem jejich obrany je hra na mrtvého, což umí dokonale.

Páření probíhá na souši, tesně před tím, než se ze zimního stanoviště přemístí k vodě. Samice klade do tlejících zbytků a rostlin nebo říčních naplavenin během června nebo července od 6 až po 30 vajec, někdy i více. Mláďata se líhnou ke konci srpna a v září.