Šalvěj lékařská – Salvia officinalis

Rozpoznávací znaky

Lodyhy čtyřhranné, přímé, obvykle nerozvětvená, nebo jen krátce. Lodyžní listy vstřícné, podlouhle kopinaté, velmi jemně vroubkované, plstnaté, mladé lístky našedlé. Květy dvoupyské, fialové barvy vytváří lichopřesleny o 4-10 květech. Doba květu červen - červenec, plodem jsou hladké tvrdky.

Výskyt

Roste na výživných a propustných půdách, má ráda slunečná stanoviště, můžeme se s ní setkat i na březích vodních toků, kde je humózní půda.

Obecně

Šalvěj lékařská se v Čechách objevila už v 10. století, pěstovali ji mniši v klášterních zahradách, rychle se rozšířila ze zahrad i do volné přírody, původem je ze Středozemí. Významná bylina v ledovém léčitelství, antibiotické účinky, snižuje pocení, léčba močových cest, bolesti v krku, záněty dutiny ústní, atd.

Využití je široké, předmětem sběru je list, někdy i kvetoucí nať. Šalvěj má i široké zastoupení v kuchyni, pro její aromatickou vůni, kdo by neznal ryby na šalvěji, přidává se i k masům, ochucení omáček, nádivek, ochucení sýrů, výroba sirupů atd. Ve staročeské kuchyni hojně používaná jako libeček, petrželka.

Zajímavosti

V ČR kromě šalvěje lékařské roste ještě 6 jiných druhů, nejznámější je šalvěj přeslenitá - Salvia verticillata - lidově babské ucho.