Rybářský rozcestník

Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis)

Žije při dně zabahněných stojatých nebo mírně tekoucích vod, též v rybnících. Bývá kořistí sumce. Hospodářský význam nemá. Je to ohrožený druh, u nás chráněný!

doba hájení Celoročně hájená rybka!
zákonná míra Není stanovena
Piskoř pruhovaný v akváriu

Název latinsky

Misgurnus fossilis

Jiný název

Weather fish, Schlammpeitzger, Čík obyčajný, Loche d´étang, Vjun, Piskun

Rozpoznávací znaky

Tělo má piskoř dlouhé, z boku zploštělé, má ho pokryté malými šupinkami. Ústa mají spodní postavení, 10 vousků. Oči má umístěné v horní části hlavy, pod každým má vztyčený trn. Tělo je drobně skvrnité, zbarvené do tmavě-hnědé barvy, někdy s načervenalým nádechem. Přes celé tělo od hlavy až k ocasu se táhne středem boku tmavý pruh, podél kterého se pak táhnou další jemné linky kopírující hlavní pruh. Ploutve jsou žluto-hnědé s černými skvrnami. Od ostatních rybek čeledi sekavcovitých se nejlépe pozná podle 10 vousků, ostatní rybky mají jen 6 vousků a také je pro něj typické, jak název napovídá, jeho pruhování.

Výskyt

Žije ve stojatých, nebo jen mírně tekoucích vodách s bahnitým dnem, najdeme ho i v rybnících.

Obecně

Většinou se přes den zahrabává do bahnitého dna, při náhlé změně tlaku pak vyplouvá těsně k hladině, kde čile dovádí. Pokud ve vodě klesne kyslík na nutné minimum, umí piskoř pruhovaný využít střevní dýchání, aby přežil. Živí se především larvami hmyzu a měkkýši.

Dorůstá délky kolem 30 cm, jeho délka věku není známá.

Vytírá se cca od poloviny dubna do června, jikry jikrnačky lepí na vodní rostliny nebo potopené kořeny stromů.

Kuchyňské zpracování piskoře:

Piskoř pruhovaný je chráněný a proto nemá uplatnění v české gastronomii. Ale je pravda, že po delším pobytu v čisté vodě ztrácí jeho maso pachuť bahna a je dobré.

Způsob lovu

Cíleně se piskoř nechytá. Náhodně ho lze chytit na drobnou živočišnou návnadu, spíše ale může uvíznout v síti při čeřínkování.

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím