Rybářský rozcestník

Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis)

Žije při dně zabahněných stojatých nebo mírně tekoucích vod, též v rybnících. Bývá kořistí sumce. Hospodářský význam nemá. Je to ohrožený druh, u nás chráněný!

doba hájení Celoročně hájená rybka!
zákonná míra Není stanovena
Piskoř pruhovaný v akváriu

Název latinsky

Misgurnus fossilis

Jiný název

Weather fish, Schlammpeitzger, Čík obyčajný, Loche d´étang, Vjun, Piskun

Rozpoznávací znaky

Tělo má piskoř dlouhé, z boku zploštělé, má ho pokryté malými šupinkami. Ústa mají spodní postavení, 10 vousků. Oči má umístěné v horní části hlavy, pod každým má vztyčený trn. Tělo je drobně skvrnité, zbarvené do tmavě-hnědé barvy, někdy s načervenalým nádechem. Přes celé tělo od hlavy až k ocasu se táhne středem boku tmavý pruh, podél kterého se pak táhnou další jemné linky kopírující hlavní pruh. Ploutve jsou žluto-hnědé s černými skvrnami. Od ostatních rybek čeledi sekavcovitých se nejlépe pozná podle 10 vousků, ostatní rybky mají jen 6 vousků a také je pro něj typické, jak název napovídá, jeho pruhování.

Výskyt

Žije ve stojatých, nebo jen mírně tekoucích vodách s bahnitým dnem, najdeme ho i v rybnících.

Obecně

Většinou se přes den zahrabává do bahnitého dna, při náhlé změně tlaku pak vyplouvá těsně k hladině, kde čile dovádí. Pokud ve vodě klesne kyslík na nutné minimum, umí piskoř pruhovaný využít střevní dýchání, aby přežil. Živí se především larvami hmyzu a měkkýši.

Dorůstá délky kolem 30 cm, jeho délka věku není známá.

Vytírá se cca od poloviny dubna do června, jikry jikrnačky lepí na vodní rostliny nebo potopené kořeny stromů.

Kuchyňské zpracování piskoře:

Piskoř pruhovaný je chráněný a proto nemá uplatnění v české gastronomii. Ale je pravda, že po delším pobytu v čisté vodě ztrácí jeho maso pachuť bahna a je dobré.

Způsob lovu

Cíleně se piskoř nechytá. Náhodně ho lze chytit na drobnou živočišnou návnadu, spíše ale může uvíznout v síti při čeřínkování.

Nejčtenější články

Chytáme štiky – vhodné rybolovné techniky

Jak asi každý rybář ví, štika je v českých vodách hned po sumci druhá největší ryba dorůstající délky hodně přes 1 metr. Vážit pak může až ke 35 kg. Ovšem průměrná lovná délka v Česku je jen někde kolem 40 až 70 cm, o váze ryb sotva několika kilogramů. Je to predátor a zdravotní policie v jednom. Ráda totiž loví zraněné a nemocné ryby, nepohrdne ale ani mrtvou rybkou, drobnými hlodavci či mláďaty ptáků. A jak tedy na štiky? Využít můžeme hned několik metod. Chytáme je na plavanou, položenou, nebo také vláčením. Ovšem jde to i na mušku s muškařským náčiním!

Tyrolské dřívko, jeho použití

Tyrolské dřívko se používá především při vláčení, kdy má za úkol nadzvedávat nástrahu ode dna, díky čemuž se méně vázne. Dřívko při pohybu rozviřuje dno, což často také vyprovokuje dravce k útoku. Metodou vláčení s tyrolským dřívkem cíleně lovíme štiky, candáty, sumce, jelce tlouště a okouny. Podle velikosti nástražní rybky, hloubky lovného místa a síly toku pak volíme velikost tyrolského dřívka a také samotnou montáž.

Rybí pásma, aneb je dobré vědět, co nám plave pod nohama

Vodní toky jsou poměrně dost charakteristické v mnoha aspektech. Pokud je zkoumáme, sledujeme u nich různé, například to, zda protékají přirozenou krajinou, nebo regulovaným korytem, také hodnotíme jejich šíři, či členitost … Další důležitou roli hraje hloubka toku, síla proudu, typ dna, od toho všeho se právě odvíjí okysličení vody, teplota vody apod. A podobné je to i u vod stojatých. Ty mají také své charakteristické rysy. A právě charakteristika toku nebo nádrže má vliv na druhy živočichů a také ryb, které v daném pásmu žijí.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím