Sekavec podunajský (Cobitis elongatoides)

Rozpoznávací znaky

Dlouhé až protáhlé tělo, z boků zploštělé, pokryté drobnými šupinami. Ústa má spodní, se šesti vousky. Oko je posazené v horní části hlavy, po okem má sekavec podunajský vyčnívající trn. Boky má zbarvené žluto-hnědě, břicho má zbarvené spíše od bíla. Má světlejší ploutve, jen hřbetní a ocasní ploutev je tmavěji žlutavé. na hřbetě a po boku má hranaté nebo oválné skvrny ve dvou řadách, předělené tmavším pruhem podstatně menších skvrnek, které mají tendenci splývat, směrem k ocasu se tento pruh teček ztenčuje. Ocasní ploutev je rovná, bez vykrojení, hřbetní má krátkou bázi, která začíná na pomyslené svislici báze břišních ploutví. Podobný je sekavčík horský, ten má skvrny na bocích podstatně větší než sekavec a před bází ocasní ploutve má dvě skvrny, na rozdíl od od sekavce podunajského, který má jen horní jednu skvrnu.

Výskyt

Většinou ho najdeme v mírně tekoucí vodě, kde je dno jílové, písčité, nebo hlína, a které je jen mírně zarostlé. Ovšem může se objevit i ve vodě stojaté, ovšem nemá rád bahno.

Obecně

Sekavec podunajský je samotář, žije osamocen. Během dne leží zahrabaný částečně ve dně. Živí se korýši, larvami, ale i detritem a řasami.

Dorůstá délky do 13 cm, žije 4 až 5 let.

Vytírá se v dubnu až červnu, jikry klade na listy a zbytky listů vodních rostlin.

Příprava v kuchyni:

Jako mizející ryba je sekavec na seznamu ohrožených druhů živočichů. Podle vyhlášky 395/1992 Sb. je řazen do kategorie „silně ohrožený“ a proto, by měl být vždy vrácen vodě. Je to stejně velmi malá rybka, která by nijak výrazně nemohla obohatit český kulinářský stůl.

Způsob lovu

Jen při čeřínkování může uvíznout v síti, ale je chráněný, tak by měl být okamžitě puštěn zpět do vody.