Sekavčík horský (Sabanejewia balcanica)

Rozpoznávací znaky

Vypadá skoro stejně jako sekavec podunajský. Má dlouhé tělo, z boků zploštělé, pokryté velmi malými šupinami. Ústa má spodní, se šesti vousky. Oko je posazené v horní části hlavy, po okem má sekavec podunajský vyčnívající trn, který je větší a silnější, než má sekavec podunajský. Boky má zbarvené žluto-hnědě, břicho má zbarvené spíše od bíla. Má světlejší ploutve, jen hřbetní a ocasní ploutev je tmavěji žlutavé. Na hřbetě a po boku má hranaté nebo oválné skvrny ve dvou řadách, předělené tmavším pruhem podstatně menších skvrnek, které mají tendenci splývat, směrem k ocasu se tento pruh teček ztenčuje. Ocasní ploutev je rovná, bez vykrojení, hřbetní má krátkou bázi, která začíná na pomyslené svislici báze břišních ploutví. Na rozdíl od sekavce podunajského, má sekavčík horský dvě skvrny umístěné na bázi ocasu, sekavec tam má jen jednu skvrnu umístěnou více u linky hřbetu.

Výskyt

Žije v čistých, proudných vodách se štěrkovitým, či písečným dnem, většinou horského typu. Ovšem byl objeven i v méně proudné vodě částečně porostlé vodními rostlinami, hluboké do 1,5 metru.

Obecně

Žije většinu dne zahrabaný na dně. Dorůstá délky do 10 cm, ale vzácně i o něco více. Živí se korýši, larvami, ale i detritem a řasami. Vzhledem k tomu, že je velmi vzácný, běžný rybář téměř nemá šanci se s ním setkat.

Příprava v kuchyni:

Vzhledem k tomu, že sekavčík horský je velmi drobná rybka a ke všemu je v Česku celoročně chráněná a hodně vzácná, je bezpředmětné se zde bavit o gastronomickém využití této rybky v české kuchyni.

Způsob lovu

Neloví se, maximálně může náhodně uvíznout při lovu do čeřínku, ovšem, vzhledem k tomu, že je velmi vzácný, je i to nepravděpodobné.

Text: George, Rybářský rozcestník.cz, foto: fotky-foto.cz