Vytrvalá bylina s přímou lodyhou, vysoká až 75 cm z čeledi hvozdíkovitých – Caryophyllaceae. Vlhkomilná rostlina, rostoucí roztroušeně na březích vodních toků, na vlhkých loukách, ale i lesních mýtinách, podél železničních náspů atd.
Saponaria officinalis
Přímá a drsná lodyha, je částečně větvená, lístky vstřícné, vejčitě kopinaté, s drsnou čepelí, přisedlé. Květenství tvoří koncové, úžlabní vidlany, květy s trubkovitým kalichem bílé až narůžovělé s 5 okvětními plátky, doba květu červen, říjen. Plodem jsou podlouhlé hnědé tobolky.
V Česku se rozšířila po celém území kromě vyšších poloh. Ve světě roste od Středozemí přes střední Evropu po Kavkaz a západní Sibiř. Dnes je rozšířena až do Skandinávie a na východ přes Sibiř na Dálný východ. Najdeme ji také v Severní i Jižní Americe.
Původně pobřežní porosty u větších vodních toků a stojatých vod. Ovšem dnes ji najdeme často i na vlhkých okrajích cest. Jde o zavlečený, tedy nepůvodní druh rostliny.
Od středověku uznávaná léčivá rostlina, která se také používala místo mýdla. Přidaná do vody změkčuje vodu, saponiny obsažené v rostlině mají antibakteriální, antimykotické účinky. Předmětem sběru je kořen, který se sklízí v září, říjnu, někdy se suší i nať.