Rybářský rozcestník

Maloštětinatci (Oligochaeta)

Maloštětinatci mají dlouhé válcovité tělo s nepočetnými štětinami na tělních článcích, které jim usnadňují se pohybovat. Obdivuhodná je pak jejich velká regenerační schopnost. Patří sem žižalice pestrá, nítěnky, žížaly obojživelné … V Česku žije asi 70 druhů maloštětinatců, z nichž velká část tvoří významnou složku rybí potravy.

Microscopic view of Oligochaete worm. Rheinberg illumination. Maloštětinatci (Oligochaeta)

Název latinsky

Oligochaeta

Rozpoznávací znaky

Maloštětinatci jsou dlouzí živočichové válcovitého tvaru. Jejich tělo se skládá ze článků, na kterých vyrůstají 4 páry štětinek, které jim usnadňují pohyb. První článek je tzv. hmatový prstík. Jejich pokožka se skládá z bazální laminy, okružní a podélné svaloviny. V pokožce jsou zapuštěné slizové žlázy, v jícnu pak vápnité "Morenovy" žlázy. Trávicí ústrojí obsahuje tzv. střevní řasu, skládá se z ústní dutiny, hltanu, volátka, žaludku, střeva ...

Výskyt

Ve vodách, močálech, bachnitých terénech ...

Obecně

Všichni máloštětinatci se rozmnožují pohlavně. Jsou to hermafrodit! Při páření si navzájem vymění spermie, pak jdou každý svou cestou. Spermie si uloží do semenných schránek a čekají na dozrání vajíček. Opasek s dozrálými vajíčky se začne pomocí peristaltiky přesouvat k hlavě, cestou narazí na semenné schránky, kde nabere spermie druhého hermafrodita. Nakonec máloštětinatec opasek sundá a začne se vyvíjet kokon. Z něj začnou po nějaké době vylézat mladí jedinci.

Jedním ze zástupců této třídy je žížalice pestrá (Lumbriculus variegatus), ta žije v lesních tůňkách v naplaveninách ze spadaného listí apod. Dalším zástupcem jsou nám více známí tvorové, nítěnky (Tubificidae), které se zavrtávají do dna, odkud vykukuje jen jejich zadní část těla. Objevují se nejvíce v organicky znečištěných vodách. Další představitelem této skupiny vodních živočichů je žížala obojživelná (Eiseniella tetraedra), ta má zajímavé tělo, ze zadu na průřezu hranaté.

Nejčtenější články

Jak zpracovat sumce

Lovem sumců se zabývám delší dobu. Rád se podělím s rybáři o mé zkušenosti, jak takový úlovek zpracovat. Ideální sumec pro kuchyňské zpracování je, podle mě, do 130 cm jeho délky. Větší kusy jsou příliš tučné a to i na uzení, ty já osobně vracím vodě. Často čtu, že sumce je potřeba, před jeho kuchyňským zpracováním celého stáhnout, což je nesmysl. A to platí i v momentě, když chci sumce vyudit. Ze sumce nejprve použiji první 40 cm za hlavou, říkám tomu sumčí svíčková, ideální část sumce na sumčí guláš, filety a nugety (kostky) na opečení a na další kuchyňskou úpravu, například na pomazánky z vařeného masa, ceviches atd. Břicho a maso z hlavy používám na polévku. Zbytek sumce s kůží nařežu na 10-15 cm velké kusy, samozřejmě jdou udělat i menší kusy, na uzení. Mnoho rybářů také neví jak sumce šetrně zabít. V tomto článku najdete můj osvědčený postup zabití sumce a rozdělení sumčího masa podle způsobu tepelné úpravy masa sumce.

Čeští handicapovaní rybáři vezou bronz z mistrovství světa!

Skvělého úspěchu dosáhl tým českých handicapovaných rybářů na Mistrovství světa v bulharském Plovdivu (14. – 15. 6.), kde získal bronzové medaile. Skončilo tak osmileté čekání na cenný kov. Český tým handicapovaných rybářů tvořili téměř výhradně členové místní organizace Kladruby u Vlašimi. Zisk medaile je o to cennější, že Češi na světovém šampionátu startovali s největšími zdravotními handicapy z všech zúčastněných týmů…

Obal na plynovou láhev o objemu 10 kg

Kdo pravidelně jezdí k vodě a používá plynové bomby ví, že především v podzimních a zimních měsících, když přituhne, je venku pod 10 °C, ale i méně, plyn zlobí, nemá takový výkon, jako v letních měsících, když je okolní teplota mnohem a mnohem vyšší. Pak se hodí bombu uchovávat v teple. Ale jak to zařídit?