Rybářský rozcestník

Maloštětinatci (Oligochaeta)

Maloštětinatci mají dlouhé válcovité tělo s nepočetnými štětinami na tělních článcích, které jim usnadňují se pohybovat. Obdivuhodná je pak jejich velká regenerační schopnost. Patří sem žižalice pestrá, nítěnky, žížaly obojživelné … V Česku žije asi 70 druhů maloštětinatců, z nichž velká část tvoří významnou složku rybí potravy.

Microscopic view of Oligochaete worm. Rheinberg illumination. Maloštětinatci (Oligochaeta)

Název latinsky

Oligochaeta

Rozpoznávací znaky

Maloštětinatci jsou dlouzí živočichové válcovitého tvaru. Jejich tělo se skládá ze článků, na kterých vyrůstají 4 páry štětinek, které jim usnadňují pohyb. První článek je tzv. hmatový prstík. Jejich pokožka se skládá z bazální laminy, okružní a podélné svaloviny. V pokožce jsou zapuštěné slizové žlázy, v jícnu pak vápnité "Morenovy" žlázy. Trávicí ústrojí obsahuje tzv. střevní řasu, skládá se z ústní dutiny, hltanu, volátka, žaludku, střeva ...

Výskyt

Ve vodách, močálech, bachnitých terénech ...

Obecně

Všichni máloštětinatci se rozmnožují pohlavně. Jsou to hermafrodit! Při páření si navzájem vymění spermie, pak jdou každý svou cestou. Spermie si uloží do semenných schránek a čekají na dozrání vajíček. Opasek s dozrálými vajíčky se začne pomocí peristaltiky přesouvat k hlavě, cestou narazí na semenné schránky, kde nabere spermie druhého hermafrodita. Nakonec máloštětinatec opasek sundá a začne se vyvíjet kokon. Z něj začnou po nějaké době vylézat mladí jedinci.

Jedním ze zástupců této třídy je žížalice pestrá (Lumbriculus variegatus), ta žije v lesních tůňkách v naplaveninách ze spadaného listí apod. Dalším zástupcem jsou nám více známí tvorové, nítěnky (Tubificidae), které se zavrtávají do dna, odkud vykukuje jen jejich zadní část těla. Objevují se nejvíce v organicky znečištěných vodách. Další představitelem této skupiny vodních živočichů je žížala obojživelná (Eiseniella tetraedra), ta má zajímavé tělo, ze zadu na průřezu hranaté.

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím