Rybářský rozcestník

Hrouzek obecný (Gobio gobio)

Hejnová ryba tekoucích i stojatých vod s písčitým až kamenitým dnem s úkryty. Je vhodnou nástražnou rybkou, oblíbená potrava dravců. Kříží se s hrouzkem běloploutvým.

doba hájení Není stanovena
zákonná míra Nemá
Hrouzek obecný (Gobio gobio) - detail hlavy
HrouzekHrouzekHrouzekHrouzek

Název latinsky

Gobio gobio

Jiný název

Common gudgeon, Goujo commun, Gründling, Obyknovenyj peskar, Hrúz škvrnitý

Rozpoznávací znaky

Hrouzek má protáhlé tělo s delší ocasní částí a hlavou s ústy postavenými ve spodní části. Ústa mají v koutcích dva vousky. Velké oči má hrouzek posunuté k temeni hlavy. Má větší šupiny, hřbet je hnědý, až nazelenalý, boky má posety řadou tmavých skvrn. Také na párových ploutvích se objevují skvrny, jinak jsou mírně nažloutlé. Ocas má vykrojený,m opět se skvrnami, které jsou uspořádány v několika řadách.

Výskyt

Hrouzek žije poměrně hojně v mimopstruhových pásmech, ale někde se objevuje i v klidnějších částech podhorských pstruhových vod. Najdeme ho i v rybnících s průtokem i v údolních nádržích.

Obecně

V hejnech žije hrouzek jen v době tření, jinak žije roztroušeně po pár kusech. Najdeme ho mezi kameny, v různých úžlabinách a nerovnostech dna, kde svými vysouvacími ústy nasává usazeniny hledaje potravu. Hlavu při této činnosti často zanoří až po oči do měkkého terénu. Je aktivní jen ve dne. Živí se se zooplanktonem a larvami.

Hrouzci dorůstají délky do 14 cm, vzácně do 20 cm, žije maximálně 8 let. Tření hrouzků probíhá v hejnech od května do června, vytírá se na pískový podklad nebo na vodou omyté listy vodních rostlin.

Hrouzek je oblíbenou nástražní rybkou.

Kuchyňské zpracování:

I když rybáři používají hrouzky i k jiným účelům než na vaření, je třeba podotknout, že mají velmi jemné a chutné maso. Naši předkové je upravovali při nedostatku mřenek jako známe „grundle“, pokládané na přelomu minulého století za velikou lahůdku, žádanou v mnoha restauracích. Největšími konzumenty hrouzků jsou Francouzi.

Způsob lovu

Loví se na plavanou, s háčkem na dně, ale s jemným náčiním zabere i na těžko. Oblíbená nástraha: kousky žížal, larvy vodního hmyzu, masné červy, rohlík. není vzácností, že se objeví v síti i při čeřínkování.

Nejčtenější články

Rybářské bajky, mýty, pověry a přísloví

No, co rybář, to nějaká pověra. Někdo jim věří, jiný ne. Ale občas si říkám, že na každém šprochu je pravdy trochu! 🙂 A tak jsem je začal sbírat.

Chov a skladování žížal

Dnes se dají koupit žížalky, či i jiné živé rybí nástrahy, ve specializovaných obchodech, ale leze to dost do peněz. Pak máme další možnosti, jak my rybáři přijít k žížalám. Buď si je pracně nakopeme venku na zahradě, což může být dost zdlouhavé a za sucha či mrazu marný boj, nebo můžeme žížalám vytvořit ideální podmínky a vypěstovat si je doma ve sklepě, nebo na zahradě.

Výroba závaží z kamene

Někdo se snaží celou montáž co nejvíce zneviditelnit ve vodě. Jiný zase používá klipsy na odhození zátěže při záseku, kdy je opravdu vhodné a také lacinější nechat ve vodě kus kamene, než zátěž olověnou. O šetrnosti k přírodě nemluvě! Ostatní chtějí třeba jen ušetřit. Vyrobte si tedy, za dlouhých zimních večerů, šetrné závaží z kousku drátu a kamene, v létě se jistě, tyto náhražky olova, budou hodit.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím