Rybářský rozcestník

Hrouzek běloploutvý (Romanogobio albipinnatus)

Žije v hlubších tocích s mírně proudící vodou. Vyskytuje se zejména v povodí Dunaje, v dolním toku Moravy a Dyje. Je potravou dravcům. Ohrožený druh, přesto v současné době není v Česku celoročně chráněný. Kříží se s hrouzkem obecným.

doba hájení Není stanovena
zákonná míra Nemá
Hrouzek běloploutvý Autor obrázku: akademický malíř K. Hísek

Název latinsky

Romanogobio albipinnatus

Jiný název

Whitefinned Gudgeon, Weissflossiger Gründling, Hrúz bieloplutvý, Bianco goujon, Běloperyj peskar

Rozpoznávací znaky

Krk hrouzka je bez šupin, zbytek těla je pokryt šupinami, po bocích s fleky v jedné vodorovné čáře. Má jich 8-10. Zbarven je žluto-hnědě. Ústa má usazená ve spodní části rypce, dva vousky, jeden z každé strany úst má dlouhé, dosahují až k pomyslné svislici zadní části oka. Ocas má vykrojený.

Výskyt

Najdeme ho pouze v povodí toku Dyje a Moravy.

Obecně

Žije v mělčích vodách s kamenitým, štěrkovým nebo pískovým dnem. Má rád místa se slabším proudem. Živí se larvami, korýši, máloštětinatci, také rozsivkami.

Tření hrouzků běloploutvích probíhá od května do června.

Dorůstá do délky 12 cm, výjimečně až do 17 cm. Žije pouhé 2 až 3 roky.

Kuchyňské zpracování:

I když rybáři používají hrouzky i k jiným účelům než na vaření, je třeba podotknout, že mají velmi jemné a chutné maso. Naši předkové je upravovali při nedostatku mřenek jako známe „grundle“, pokládané na přelomu minulého století za velikou lahůdku, žádanou v mnoha restauracích. Největšími konzumenty hrouzků jsou Francouzi.

Způsob lovu

Loví se na plavanou, s háčkem na dně, ale s jemným náčiním zabere i na těžko. Oblíbená nástraha: kousky žížal, larvy vodního hmyzu, masné červy, rohlík. není vzácností, že se objeví v síti i při čeřínkování.

Nejčtenější články

Rybářské bajky, mýty, pověry a přísloví

No, co rybář, to nějaká pověra. Někdo jim věří, jiný ne. Ale občas si říkám, že na každém šprochu je pravdy trochu! 🙂 A tak jsem je začal sbírat.

Chov a skladování žížal

Dnes se dají koupit žížalky, či i jiné živé rybí nástrahy, ve specializovaných obchodech, ale leze to dost do peněz. Pak máme další možnosti, jak my rybáři přijít k žížalám. Buď si je pracně nakopeme venku na zahradě, což může být dost zdlouhavé a za sucha či mrazu marný boj, nebo můžeme žížalám vytvořit ideální podmínky a vypěstovat si je doma ve sklepě, nebo na zahradě.

Výroba závaží z kamene

Někdo se snaží celou montáž co nejvíce zneviditelnit ve vodě. Jiný zase používá klipsy na odhození zátěže při záseku, kdy je opravdu vhodné a také lacinější nechat ve vodě kus kamene, než zátěž olověnou. O šetrnosti k přírodě nemluvě! Ostatní chtějí třeba jen ušetřit. Vyrobte si tedy, za dlouhých zimních večerů, šetrné závaží z kousku drátu a kamene, v létě se jistě, tyto náhražky olova, budou hodit.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím