Vytrvalá plazivá, poléhavá bylina, vysoká až 30 cm s kořenujícím oddenkem z čeledi hluchavkovitých. Popenec je hojná, nenápadná rostlina, častá v lužních lesích, v křovinách, na loukách, hájích. Vyskytne-li se na zahradě nebo trávníku jde o úporný plevel, které se nejde jen tak zbavit.
Glechoma hederacea
Popenec břečťanovitý, obecný, lidový název je opoňka.
Plazivá, poléhavá bylina, vysoká až 30 cm s kořenujícím oddenkem z čeledi hluchavkovitých. Lodyha lysá nebo pýřitá, větvená na bázi listnatá s dlouhými výhonky. Listy řapíkaté, vstřícné, ledvinovité až srdčité, hrubě vroubkované. Květy drobné, fialové sedí v úžlabí středních a horních lístků, zřídka kvete i bíle, růžově, modře. Plodem jsou tvrdky. Doba růstu od března, kvete od konce dubna do června.
Jedna z prvních jarních bylinek, kterou si společně se sedmikráskou nebo mladou pampeliškou můžeme nasbírat a zpestřit si s ní jídlo, nebo popenec můžeme také rozmixovat do smoothie. Má rád vlhčí stanoviště, proto ho nejčastěji najdeme v lužních lesích, u potůčků, řek či mokřadů, ale také na loukách a stráních, či podél cest.
Rostlina má aromatickou, balzamickou vůni a nahořklou chuť. V kuchyni se používá z jara do polévek, omáček, velikonoční nádivky.
Má i léčivé účinky, předmětem sběru je kvetoucí nať. Usušená nať ve formě čajů tlumí průjmy, zlepšuje trávení, vzbuzuje chuť k jídlu a celkově podporuje látkovou výměnu. Detoxikuje játra, tlumí zánětlivé a svědící projevy při kožních onemocněních. Ve středověku byl považován za zázračnou bylinu proti moru a očarování. Popenec obsahuje vitamín C a provitamín A.
Text i foto: Dalibor Marounek