Bolen nemá zrovna výtečné maso. Také jeho svalovina obsahuje mnoho jemných kůstek a tak nepatří mezi oblíbené ryby ke konzumaci. Je to však skvělá trofej pro sportovní rybáře! Bolen je totiž velmi opatrná, nedůvěřivá ryba a tak se těžko chytá. Je to také úžasný bojovník, který se o svůj život bije jako lev po celou dobu, co visí na konci rybářova prutu a tak je to pro nás, sportovní rybáře, úžasný zážitek přemluvit bolena k záběru a dokázat ho vytáhnout z vody až na břeh.
Jsou rybáři, co tvrdí, že nemá smysl cíleně lovit boleny, protože chytit je je prý téměř nemožné. Osobně mám trochu jiné zkušenosti, ulovit se dají, ale jsou to ryby velice opatrné, se skvělým zrakem a tak přemluvit je k záběru bývá, hlavně za pěkného počasí a v čisté vodě, opravdu velice těžké. Naštěstí jejich žravost a zběsilé výpady po všem, co se se leskne a rychle uhání vodou, to je jejich slabá stránka, které šikovný rybář umí využít.
Můžeme je zkusit chytat například na plavanou s živou rybkou na konci návazce. Také muškařům se občas podaří chytit bolena, ale pokud jde o mě, já volím pro cílený lov bolenů zásadně přívlač! Dalekými hody s těžkými woblery nebo pilkry se mě jich podařilo ulovit nejvíce. Pilkry? Opravdu jsem se nespletl, používám totiž větší stříbrné pilkry, které dokáži, díky jejich váze, nahodit 100 i více metrů daleko od břehu a pak je rychle stahuji. Snažím se, abych je vedl vodou těsně pod hladinou. Při mírně zakalené vodě nebo v podvečer se mě často daří nějakého toho bolena dostat právě na stříbrně zářící, vodou rychle tažené pilkry. Ale jen vhodná nástraha při lovu bolenů nestačí a tak si uveďme základní pravidla pro cílený lov bolenů.
Boleny navečer a z rána, ale často i po celý den prozrazuje cákání a šplouchání, které vydávají při svých útocích těsně pod hladinou. Já osobně jsem úspěšnější při lovu bolenů na stojatých vodách, ale obecně je to přesně naopak. Řeky bývají častěji více zakalené a také proud dokáže s nástrahami dělat vylomeniny, které se bolenům líbí. Výhoda stojatých vody je v tom, že se často, při dobrém lomu světla, dají boleni lépe najít. Ovšem někdy bývají daleko za hranou případného náhozu, což je problém u velkých vodních nádrží. Pak musíme najít ta místa, kam boleni putují. Většinou je to za kořistí, tedy u stojaté vody v místech vtoku potoků, u mělčin, pod hrázemi apod. Při jejich cestování vodou se pohybují podél hran mezi hloubkou a mělčinou, v době vykulení potěru i podél mělčin, ale vždy kousek pod hladinou. Boleni jsou totiž ryby horní poloviny části vodního sloupce.
Na tekoucích vodách je najdeme nejčastěji na vývařištích jezů a propustí, také pod mostními pilíři, hledejte je prostě tam, kde se nejvíce čeří voda. Na řekách je ovšem najdeme spíše u břehu, pod jejich převisy, u skal a různých kolmých stěn. Právě tam je na večer a zrána prozrazuje pro ně tak typické šplouchání.
Při vláčení rozhodně používáme delší pruty, s kterými dokážeme dohodit dost daleko, navijáky s rychlým navíjením. Používáme klasické neprůtažné šňůry, návazce pak raději slabší, ale s větší nosností. Skvělý je fluorocarbon. A pak těžší, ale menší nástrahy. Jde o to, abychom dokázali nahodit dost daleko od břehu nebo podél břehu a tak eliminovali to, že nás ryby uvidí. Bolen je důstojný, velice zdatný bojovník, který prověří každou montáž a tak nepodceňujte v žádném případě ani navázání nástrah při lovu bolenů. Přesto je dobré používat jemnější montáže, díky opatrnosti bolenů, ale které vydrží i větší nápor v tahu.
Konečně jsme se dostali k tomu, na co vlastně chytat boleny, konkrétně při vláčení, zde je výběr těch nej!, jak je preferuji já:
Při chytání sumců nám často rybku pod kačenou strhávají štiky, ale také právě boleni. I když jsem já osobně cíleně nikdy boleny nechytal na živou rybku pod splávkem, díky chytání sumců vím, že jsme pár bolenů nechtěně dostali právě při nastražení na sumce. Pokud si chci opravdu nějakého bolena chytit, vždy volím vláčecí prut a nějakou těžší stříbrnou nástrahu. Ovšem je pravda, že jsem bolena již chytil i na gumovou zelenou žabičku, či na červené woblery, které na sobě neměli ani kousek stříbrné barvy. Přesto u mě osobně stříbrná barva vede. Odlesk slunce na stříbrné nástraze, podvečer, když slunce zapadá, je pro boleny prostě neodolatelná záležitost.
Vím-li, kde se právě boleni nacházejí, snažím se nahodit nástrahu doprostřed jejich hejna, pokud nenastane okamžitý výpad po nástraze, rychle stahuji nástrahu ke břehu, snažím se ji držet těsně pod hladinou, stejně, díky její váze, o něco klesne ke dnu, důležité je tahat nástrahu v horní polovině vodního sloupce. Útoky přicházejí razantně, špička prutu se zatřepe, ohne, držíme-li prst na blanku prutu, cítíme útok přes prst, pak okamžitě mírně přisekáme. Pokud se nám podaří bolena dobře zaseknout, začíná boj. Rozhodně je třeba mít mírně povolený naviják, abychom zvládli větší prudké výpady, které většinou pokračují po celou dobu, co stahujeme bolena ke břehu. Ani na konci své cesty většinou nedává pokoj a bojuje až do vytažení z vody. Je to prostě úžasný zážitek dostat bolena na břeh!
Pokud nevíme, kde boleni jsou, stejně nahazujeme co nejdále od břehu, ovšem nezapomeňte vyzkoušet ani směr podél břehu, kde se hlavně navečer a brzy z rána často vyskytují. Buď vám to vezme nějaká štika nebo právě bolen. Zbytek je stejný, jak jsem psal výše. Stahujeme poměrně svižně, těsně pod hladinou a držíme si palce, že tam bolen nejen bude, ale že bude mít zájem právě o tu naši nástrahu.