Rybářský rozcestník

Jak na okouny, aneb cílený lov pruhovaných zbojníků

Ještě před pár lety jsem bral okouny jako příjemné zpestření na háčku při cíleném lovu jiných ryb. Ovšem to se změnilo, když jsem si poprvé z řeky vytáhl 40 cm velkého krasavce. V ten den jsem dostal zálusk na dalšího zbojníka, klidně i většího, trofejního. Začal jsem zkoušet různé metody lovu okounů. Přes zimu jsem si pak naštudoval i montáže, které jsem do té doby neznal. V další sezóně jsem se pak pustil do zkoušení novinek. Je pravda, že větších okounů jsem si moc nechytil, ale počty těch menších se za rok zvýšily o stovky procent, což dokazuje, že načíst si nějaký odborný článek má smysl. Nyní vám tedy zkusím všechny moje zkušenosti s lovem okounů za poslední roky shrnout do jednoho mého článku.

Pěkný pruhovaný chlapák chycený při klasickém vláčení ...
okoun-zari-2017-2okoun-zaver-pstruhove-sezony-2017HygienickéOkouniOkoun

Asi u každého druhu ryb je to stejné. Nejprve musíme ryby, na které jsem se zaměřili, najít, než se je pokusíme chytat. A kde najdeme právě okouny?

Okouny najdeme téměř všude, jak na údolních nádržích, tak v rybnících, řekách či potocích. Nacházejí se všude tam, kde se vyskytuje jejich potrava. Na podzim a v zimě v hlubších teplejších místech na hranách a zlomech, kam se stáhly i menší rybky. Přes léto pak také v méně hluboké vodě u mělčin a břehů. Obecně nejčastěji je najdeme na hranách, kde hloubka přechází v mělčinu. Právě v hloubce v blízkosti mělčin odpočívají a do mělčin vyrážejí na lov.

Zajímavá jsou pro ně místa s proměnlivým typem dna a prudkými zlomy. Jejich stanoviště jsou různé vázky z kamenů, zatopené pařezy, spadlé kmeny apod. Dno mají okouni rádi spíše čisté, s pevným podkladem. Bahnu a rozkládajícímu se listí se vyhýbají. Často si okouni volí i místa, která nejsou přírodní, jako potopené vraky lodí, mostní pilíře, zatopené stavby či přístavní mola.

I když je najdeme běžně v řekách a potocích, moc prudký proud okouni nemusí, spíše na ně narazíme v klidnější zóně toků, v meandrech řek, v rákosí podél břehů apod. Všude tam, kde voda zpomaluje nebo přechází ve vracák.

Na stojaté vodě okouny najdeme spíše u mělčin a opět u zlomů a propadů, vázek apod. Také z vody tyčící se skály jsou signálem, že by se u nich pod vodou mohli zdržovat i okouni.

Jeden z okounů, chycený při klasickém vláčení na gumovou nástrahu …

Dalším místem častého výskytu okounů jsou přítoky potoků a řek, zvláště místa, kde je hrana zlomu, pod ní pruhovaní zbojníci často s oblibou číhají na kořist, co připlavala právě z těchto ramen.

Hlavně na stojatých vodách nám pomůže echolot, či dobrá znalost dna. Skvělé jsou mapy například původního nezatopeného koryta, podle kterých se lze docela dobře orientovat. Také zkušenost vaše či případného průvodce, znalce revíru, mohou být někdy zásadní! V neposlední řadě pak zkušenost rybáře, který zkouší sví štěstí ve výše uvedených místech.

Dost už bylo hledání okounů, prostě víme kde jsou a je třeba se na ně připravit a zvolit tu nejlepší metodu jejich lovu na daném revíru!

Kdo by nechtěl na prutu takového macka …

Metody lovu okounů

  • lehká a střední přívlač, (klasická, vertikální, pilkrování, drop shot)
  • chytání na ploženou (například lov s feederovým prutem)
  • plavaná

Lehká a střední přívlač

Asi nejčastější metoda lovu okounů je přívlač a to jak klasická, tak vertikální (s gumovými nástrahami, pilkerování). Při klasické přívlači používáme jak woblery a třpytky, tak dnes velice populární gumové nástrahy, nejvíce smáčky, twistery a rippery, barvy bílé, červené … Při chytání vertikálně pak využijeme nejčastěji gumy s těžší jigovou hlavičkou, nebo můžeme pilkrovat s různými pilkry (vhodné o váze 30 g), cikádami či marmyškami. A jaké woblery použít na okouny? Mnoho rybářů si myslí, že největší okouny lze chytnout právě na woblery. Volíme woblery kolem 10 cm. Chceme-li cíleně lovit velké okouny, pak zvětšíme nástrahu až na 14 cm. A barvy? V létě volíme tipy woblerů, co připomínají právě okouny, na podzim se pak nebojíme využít křiklavějších barev. Při klasické přívlači si můžeme pomoci speciálními montážemi určenými právě pro cílený lov okounů a candátů texas-rig a carolina-rig. Jde o montáže s korálkem a klouzavým (průběžným) olovem umístěným před samotnou nástrahou.

Důležité je také vedení nástrahy! Tu se snažíme táhnout vodou co nejpomaleji. Měníme tempo, můžeme i na chvíli úplně zastavit, pak nástrahou zacukat … To platí i pro třpytky. Okouni zaútočí nejčastěji na rotační třpytky o velikosti 4 až 5. Důležité je snažit se mít vlasec či šňůru s montáži stále napnutou a to již od dopadu na hladinu, držet prst na blanku prutu a čekat zadrbnutí do nástrahy, pak okamžitě sekat!

Lehká přívlač, díky lehkému náčiní a jemným montážím lze nachytat mnoho krásných okounů …

Položená

Položenou využijeme především v ledové vodě, tedy na podzim, také z jara (v době vzniku tohoto článku jsou okouni aktuálně na jaře hájení na všech svazových vodách, stejně jako ostatní dravci, ale snad se to opět někdy změní). Volíme pruty s jemnou špičkou, skvělé jsou feederové pruty. Montáže s jednoháčkem, můžeme použít tenká lanka nebo fluorocarbon. A nástraha? Na okouny platí žížaly, červy, hlavně barevní a také malé živé rybky. Zvláštní prim pak hrají také vařené krevetky.

Důležité je, aby při záběru okoun necítil větší odpor, jinak se zachová podobně jako candát, nástrahu zcela nedobere a vyplivne ji. Rozhodně se vyplatí při použití krmítek volit průběžné montáže, to platí i pro zátěž.

Jednou z velice úspěšných montáží na položenou je například fluorocarbon o síle 20-25 mm, na který tak 10 až 15 cm od jednoháčku připneme tři větší, nebo až pět menších bročků. Toť vše. V jednoduchosti je krása! Nahodíme, po pár minutách nástrahu po dně posuneme, opět necháme chvíli v klidu.

Plavaná

Typický plavačkář snad ani nevolí jinou metodu lovu. Ale i milovníci dalších technik se často uchylují k použití menšího splávku při cíleném chytání právě okounů. A není divu. Díky plavané můžeme nástrahu prezentovat jak u dna, tak i ve vodním sloupci a to ve všech vrstvách. Také díky delšímu prutu můžeme na plavanou chytat i v těsné blízkosti překážek ležících u břehu. Mezi větvemi stromů a keřů ve vodě apod.

Na plavanou na okouny, při chytání na živou rybku, volíme tak 0,1 až 0,20 mm pletenou kmenovou šňůru, splávek o nosnosti 5 až 10 g, ocelové lanko o nosnosti kolem 7 kg a jednoháček velikosti tak 1/0, který připneme nebo uvážeme přímo na lanko. Velikost rybky dáváme tak 4 až 8 cm, jdeme-li cíleně po těch největších kusech, klidně volíme i rybičky o velikosti 12 až 14 cm. Při chytání na žížaly můžeme montáž ještě zjemnit, stejně tak při lovu na červíky. Samozřejmě můžeme použít i silon, pak volíme raději méně průtažný, raději dimenzovaný na větší váhu, a proč? Často místo okouna přijde i větší štika, úhoř, candát …. a je třeba s tím počítat.

Drop shot je velice úspěšná technika lovu okounů ….

Dají se okouni také vnadit?

Jsou dvě možnosti jak přilákat okouny na vaše lovné místo. Bud´ zakrmit na drobné rybky, které by měly následně přilákat dravce, tedy i okouny, nebo navnadit přímo na okouny. Například můžeme použít nasekané žížaly či nasekané kousky ryb. Množství záleží na velikosti revíru. Čím větší revír, tím je třeba většinou větší množství zakrmení. Samozřejmě volíme přirozená místa výskytu okounů, je nesmysl je vnadit tam, kde běžně nejsou.

Slovo závěrem

Cukání, popotahování patří k častým úkonům, aby jste přemluvili okouna k útoku a to platí nejen při vláčení, ale také při plavané či při chytání na položenou. Jinak okouny nejčastěji přemluvíme podvečer, z rána a samozřejmě jako ostatní dravce, za deště, větru a vůbec pro rybáře špatného počasí. Vyplatí se použít deštník či pláštěnku a být u vody v marastu při zatažené obloze a dešti. To je ten správný čas na okouny! A ještě jedna rada na závěr. Okoun je takový malý bonzáček a když ho pustíte tam, kde jste ho zasekli, poví to ostatním a hejno odplave jinam. Stačí ho odnést kus po proudu a než najde své hejno, máte šanci ulovit dalšího pruhovaného zbojníka.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím