Lovem sumců se zabývám delší dobu. Rád se podělím s rybáři o mé zkušenosti, jak takový úlovek zpracovat. Ideální sumec pro kuchyňské zpracování je, podle mě, do 130 cm jeho délky. Větší kusy jsou příliš tučné a to i na uzení, ty já osobně vracím vodě. Často čtu, že sumce je potřeba, před jeho kuchyňským zpracováním celého stáhnout, což je nesmysl. A to platí i v momentě, když chci sumce vyudit. Ze sumce nejprve použiji první 40 cm za hlavou, říkám tomu sumčí svíčková, ideální část sumce na sumčí guláš, filety a nugety (kostky) na opečení a na další kuchyňskou úpravu, například na pomazánky z vařeného masa, ceviches atd. Břicho a maso z hlavy používám na polévku. Zbytek sumce s kůží nařežu na 10-15 cm velké kusy, samozřejmě jdou udělat i menší kusy, na uzení. Mnoho rybářů také neví jak sumce šetrně zabít. V tomto článku najdete můj osvědčený postup zabití sumce a rozdělení sumčího masa podle způsobu tepelné úpravy masa sumce.
Číst článek
Lín obecný – Tinca tinca patří mezi rybáři k oblíbeným rybám, proto také jeho lov byl od roku 2021 omezen na čtyři kusy denně. Málokterý rybář však ví jak lína správně připravit ke kulinářským účelům. Hodně rybářů lína stahuje z kůže, vadí jim sliz nebo se snaží oškrábat drobné šupinky z kůže, což je ale škoda, protože po upečení šupinky změknou a jsou poživatelné, u mnoha gurmánů je pak upečená kůže z lína se šupinkami považována za lahůdku. Za lahůdku je lín považován nejen u nás v Česku ale také ve Francii, Itálii, či Německu, kam je státní rybářství před rokem 1989 vyváželo za devizy.
Číst článek
V tomto posledním dílu našeho seriálu se budeme věnovat mořským rybám, které se na českém stole konzumovaly již od středověku viz. třeba první díl seriálu svatba Viléma z Rožmberku, kde se zkonzumovalo 2309 mořských ryb uzených a 350 tresek a oblíbených sudových slanečků prostým lidem. O masovější uvedení mořských ryb na český stůl se ve 30-40 letech 20. století se zasloužil podnikatel Jindřich Vaňha. Jeho proslulé rybárny (viz. minulý díl), které po znárodnění v roce 1948 přešly do socialistického sektoru, byly na tehdejší dobu reálného socialismu celkem slušně zásobované.
Číst článek
Kamkoliv přijedu na oblíbené rybářské místo, obvykle najdu zbytky ohniště a to většinou na nejméně vhodném místě. Když pak pominu českou legislativu a fakt, že například oheň se nesmí rozdělávat blíže jak 50 metrů od lesa, na místech se vzrostlým porostem, tedy i na louce nebo na strništi, za silného větru a podobně, divím se, kolik rybářů na tyto pravidla kašle.
Číst článek
Jedno staré čínské přísloví praví, chceš-li být šťastný jeden rok, ožeň se, chceš-li být šťastný celý život, staň se rybářem. Rybářství bylo kdysi jen řemeslo, byla to tvrdá práce a staré rybáře by nikdy nenapadlo, že někdo bude chytat ryby pro potěšení a házet je zpět do vody, v tehdejších dobách byl by považován opravdu za blázna. Až koncem 19. století, v dobách Rakousko-Uherské monarchie, se začaly v Čechách organizovat rybářské spolky. Tato móda přišla z Anglie, šlo o chytání ryb nejen pro maso, ale také pro zábavu, na pruty vyrobené většinou z bambusu.
Číst článek
Pro ty, co si rádi nějakou tu rybu od vody odnesou domů tu máme tip našich dědů a pradědů na předúpravu rybího masa a kůže před samotnou tepelnou úpravou, případně i před zamražením. Pokud takto ryby upravíte, snížíte tak zásadně pachuť rybího masa, díky které hodně lidí ryby nemají rádi.
Číst článek
Kapr na vánoce, jak jsme psali v minulém díle, se objevil na stole v průběhu 19. století, všude však oblíbený nebyl. V některých místech, například výše postavení úředníci, statkáři na Šumavě, ryby nejedli vůbec, považovali je za stravu chudých a dávali přednost zvěřině a houbám. Židům zakazovalo náboženství jíst šupinaté ryby, tak přicházel v úvahu jen kapr lysec. Romové jedli ryby velmi málo nebo vůbec. I dnes už na vánočním stole kapr nemá takovou oblibu jako dříve. Ceny za kapra jsou vysoké (loni se pohybovaly za 1 kg od 130-150 Kč i více), když pak přineseme domů kapra živého, zpracujeme ho, odečteme odpad (hlavu, ploutve, vnitřnosti, šupiny) rybí polévku nevaříme, vyjde nás 1 kilogram kapra přes 200 Kč a za tu cenu dnes koupíme v obchodech kvalitnější filety mořských ryb, které navíc obsahuje tělu prospěšné mastné kyseliny omega 3. A tak kapra na vánočním stole v současnosti nahrazují filety z tresky, lososa, tuňáka.
Číst článek
Během 18 století začínají některé rybníky mizet, majitelé je začali přeměňovat na louky, pastviny a pole. Příčinou byla především produkce sena, potom brambor a dalších plodin. Ve velkém se začínal chovat skot, seno bylo rovněž potřeba pro koně. Nezanedbatelná byla i produkce hnoje, která chovaná zvířata produkovala, používal se na hnojení polí. V roce 1791 na Českokrumlovsku vyšlo nařízení, že na každém panství se má vypustit několik rybníků a přeměnit v louky a pole…
Číst článek
Zhruba před 150 lety bylo možno ulovit na jediné české řece Labi ryby, které se v jiných řekách v Čechách nevyskytovaly. Bylo to dané tím, že Labe v helgolandském zálivu v Německu ústí do Severního moře. Mnoho mořských ryb se dostalo z moře do Labe a proto se zde náhodně lovily, viz minulý díl, lososi. Ale nejen oni! Jsou zaznamenány úlovky například labských jeseterů. Šlo o jesetera obecného – Acipenser sturio, dnes nazýván jeseter velký. Že šlo o mohutné ryby, dokládají kroniky a staré zápisy.
Číst článek
V minulém díle jsme se seznámili s říčními rybáři na Vltavě a jejich úlovky, kterými většinou zásobovali pražský rybí trh. Nejvíce však bylo rozvinuto říční rybářství na jiné řece a to na naší největší řece Labi. Labe je, na české podmínky, opravdu mohutná řeka a rybami v tehdejší době opravdu oplývala. U Mělníka, kde se do Labe vlévá Vltava u obce Dolní Beřkovice je její šířka 240 metrů, nejširší je ovšem pod Lovosicemi u obce Libochovany, kde je široká úctyhodných 340 metrů.
Číst článek