Rybářský rozcestník

Historie rybářství

Je nepochybné, že lidé začali chytat ryby pro obživu a to od samotného počátku lidských dějin, kdy lovili nejen zvěř v lesích, ale právě i ryby v mořích, jezerech a potocích. Postupem, času, jak se lidstvo vyvíjelo, začalo se také bavit a lov se stal i náplní jejich volného času. A to již byl jen krůček ke studiu přírody, zvěře a také ryb. Nejprve si lidé zkušenosti z lovu předávali ústně, po generace, později, když bylo vynalezeno písmo, poznatky všeho druhu byly zapisovány do knih. A tak vznikly i první zápisky o životě a chytání ryb.

Historie rybářství

Na našem území byli lovci ryb prokazatelně již v době paeolitu, tedy v období 40 000 až 10 000 před Kristem. Nejdříve používali jen zbraně bodné, tedy oštěpy a šípy a to i na lov ryb. Později se naučili z kostí vyrábět háčky a tak začalo první seriozní chytání ryb na nástrahu!

Opravdový rozmach rybářství pak započal v době vynálezu zpracování kovu, tedy v době bronzové, asi 3 000 let před Kristem a později i v době železné 1 200 let před Kristem a to především ve středomoří, kde se začaly objevovat již moderní pomůcky rybáře, jako háčky a dvojháčky s protihrotem, nebo rybářské dvoj a trojzubce. Jelikož tyto pomůcky zásadně zvyšovali úspěšnost lovu, rychle se začaly šířit po celém světě.

Již z dob Velké Moravy jsou dochovány také nálezy rybářských sítí a vrše, což dokládá tehdejší masový lov ryb. A dokazuje, že ryby byly poměrně významnou složkou tehdejší potravy.

Období středověku pak do rybolovu přineslo něco nového. Doposud bylo maso ryb jídlo sprosté, tedy jídlo chudých, ovšem po příchodu křesťanství se staly ryby postním jídlem. Rybářství se začalo dále rozvíjet, a také štěpit, protože v našich končinách nebylo moře a vodní toky nestačily zásobovat lidi rybami. Hlavně mniši z klášterů začali budovat u svých klášterů rybníky. Tuto znalost si přivezli z Francie. Voda v rybnících pro ně měla dvojí užitek, popoháněla jejich mlýnská kola sloužící na mletí mouky a zároveň v rybnících začali chovat ryby. A tak právě v tomto období se začaly tvořit dějiny rybnikářství a rybářství se začalo štěpit na dvě samostatné odvětví, na říční rybářství a právě na rybníkářství.

 Journal des Voyages, Travel Journal, (1880-81).

Journal des Voyages, Travel Journal, (1880-81).

První vzdělávací zařízení, tedy škola pro profesionální rybáře, byla otevřena na našem území v roce 1920 a to ve Vodňanech. V roce 1996 byla pak tamtéž založena také Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie. Od roku 1951 bylo otevřeno rybářské učiliště v Třeboni. V současnosti funguje a jmenuje se Střední odborná škola rybářská a vodohospodářská Jakuba Krčína. Vysokoškolské vzdělání pro rybáře pak zajišťovaly a dodnes zajišťují vysoké školy zemědělské v Praze a Brně.

Říční rybolov – sportovní rybaření

Historie rybaření pro zábavu má také dlouhé kořeny v lidských dějinách. Již v době starého Říma, tedy 2 století před naším letopočtem, jsou v knihách zmínky o oddechovém rybolovu, tedy lovení ryb jen tak, pro zábavu. A první sportovní klání v chytání ryb bylo uskutečněno (doloženo!), v 1 století našeho letopočtu. Toto klání se konalo v Římě k poctě boha Vulkánu, ovšem ryby se rozhodně nepouštěly, nýbrž pak sloužily jako pohoštění při obětní hostině.

Ovšem až v roce 1496 byla vydána první kniha o sportovním rybaření, kdy žena, benediktinská řeholnice Juliana Bernersová sepsala Pojednání o rybaření na udici, tedy první naučnou práci o chytání ryb.

Paris - Auguste VITU – 1890.

Paris – Auguste VITU – 1890.

Na našem území bylo sportovní rybářství bráno živnostenskými rybáři, tedy rybáři, co se rybařením živili, za lehkomyslné lidi, co kazí zažité pořádky. První sportovní rybáři zase nemuseli profesionální rybáře, protože to pro ně byli ti, co ničí v řekách rybí obsádku. Tyto nevraživost trvala až do roku 1948, tedy do doby, kdy platil zákon umožňující profesionálním rybářům chytat ryby na řekách pro obživu.

Rybářské organizace

Nejdříve se na našem území objevily první spolky rybářů, tzv. rybářské cechy. Zmínka o prvním z nich je již z roku 1430! Ty fungovaly až do roku 1849, kdy byly oficiálně zrušeny a nahrazeny rybáři evidovanými jako živnostníci. Tato doba byla dlouhá, trvala přes 100 let.

Právě v důsledků nevraživosti profesionálních rybářů a rybářů rekreačních a chuti sdružovat se a bránit své zájmy, začaly vznikat první spolky sportovních rybářů, které sdružovaly rekreační rybáře. Po roce 1900 jich již bylo několik. První rybářský zákon byl pak na našem území vydán v roce 1885. Ten zapřičinil masivnější vznik dalších rybářských organizací.

Slovo závěrem

V současnosti české rybáře sdružuje Český rybářský svaz, což je organizace patřící mezi největší zájmová sdružení v Česku. Sdružuje cca 250 tisíc členů v 7 územních svazech a téměř 500 organizací po celé České republice. U nás, máme v současnosti téměř 1 300 revírů spadajících pod svaz s úctyhodnou plochou vody přes 35 hektarů! Nesmíme však zapomenout ani na chovnou vodu, kterou ČRS obhospodařuje a má rozlohu téměř 35 000 hektarů.

Ovšem protipól svazové vodě jsou soukromé revíry, které posledních 20 let rostou, jako houby po dešti. I když na této vodě neplatí pravidla platná pro svazovou vodu, určitě se soukromé revíry umějí prosadit a najít své příznivce. Jak ukazuje situace ve světě, je pravděpodobné, že jejich rozvoj a množství nejen poroste, ale možná v budoucnosti nahradí i některé svazové vody. Zda je to dobré nebo špatné pro běžného rybáře, to ukáže až čas, ale stejně trocha konkurence určit neuškodí v žádné oblasti lidské činnosti!

Zajímavé fotografie z historie rybářství najdete zde: Historie rybářství ve fotografii

Nejčtenější články

Rybářské bajky, mýty, pověry a přísloví

No, co rybář, to nějaká pověra. Někdo jim věří, jiný ne. Ale občas si říkám, že na každém šprochu je pravdy trochu! 🙂 A tak jsem je začal sbírat.

Chov a skladování žížal

Dnes se dají koupit žížalky, či i jiné živé rybí nástrahy, ve specializovaných obchodech, ale leze to dost do peněz. Pak máme další možnosti, jak my rybáři přijít k žížalám. Buď si je pracně nakopeme venku na zahradě, což může být dost zdlouhavé a za sucha či mrazu marný boj, nebo můžeme žížalám vytvořit ideální podmínky a vypěstovat si je doma ve sklepě, nebo na zahradě.

Výroba závaží z kamene

Někdo se snaží celou montáž co nejvíce zneviditelnit ve vodě. Jiný zase používá klipsy na odhození zátěže při záseku, kdy je opravdu vhodné a také lacinější nechat ve vodě kus kamene, než zátěž olověnou. O šetrnosti k přírodě nemluvě! Ostatní chtějí třeba jen ušetřit. Vyrobte si tedy, za dlouhých zimních večerů, šetrné závaží z kousku drátu a kamene, v létě se jistě, tyto náhražky olova, budou hodit.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím