Rybářský rozcestník

Vodomil černý (Hydrophilus piceus)

Vodomil černý je největší vodní brouk žijící na světě a také vzácně u nás v Česku. Najít ho můžeme ve stojatých vodách s hustou vegetací. Larvy jsou dravé, dospělci jsou pak býložravci. Larvy jsou pak oblíbenou rybí potravou.

Vodomil černý (Hydrophilus piceus)

Název latinsky

Hydrophilus piceus

Rozpoznávací znaky

Zástupci této čeledi bývají dobří letci s typickým tmavým zabarvením. Velikost dospělých brouků je závislá na druhu, nejmenší druhy mají pouze jeden milimetr a největší druhy dosahují délky až pěti centimetrů. Pro celou čeleď je typický způsob dýchání, kdy je na zadeček vzduch dopravován pomocí tykadel.

Výskyt

Čeleď vodomilovitých obsahuje značné množství druhů, které jsou rozšířeny téměř po celém světě. U nás žije vzácně například tento vodomil černý, kterého najdeme ve stojaté, hodně zarostlé, vodě jak v nížinách, tak i středních polohách.

Obecně

Tento obr mezi vodními brouky není dobrý plavec, spíše se jen tak prochází podně, nebo leze na listech a stoncích vodních rostlin. Je obrovitý, v dospělosti dosahuje délky až 4.5 cm, což je na brouka dost. Obývá stojaté, hodně vodní vegetací zarostlé vody. Živí se převážně vodními rostlinami, ale občas nepohrdne ani rybími jikrami. Děláto asi na oplátku, protože v jeho larválním stádiu je oblíbenou rybí potravou.

Jeho larvy jsou úplně jiné, než dospělci. Jsou dravé, požírají hlavně vodní měkkýše. Líhnou se z vajíček, které samice naklade do zvláštního lodičkovitého pouzdra tzv. kokonu. Dorostlé larvy vylezou na břeh a v zemi se zakuklí. Pak z nich vylezou samotní brouci.

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím