Rybářský rozcestník

Vlkouš obecný (mořský)

Rozenáváme dva druhy vlkoušů, vlkouše pruhovaného a skvrnitého. Maso obou druhů je pevné, tučné a chutné a prodává se na trhu jednak čerstvé, jednak vykoštěné a uzené. Přestože vlkouš není specifickým cílem rybářů, každý rok se na světě uloví přibližně 50 000 tun této ryby. Milovníci ryb jsou nadmíru potěšeni, když se vlkouš objeví na jídelních lístcích a jeho ekonomický význam koresponduje s touto popularitou.

Vlkouš obecný (mořský) na bílém podkladě

Jiný název

Atlantic wolffish, wolffish, seawolf, mořská kočka

Rozpoznávací znaky

Vlkouš obecný (mořský) má dlouhé oválné tělo, nejvyšší je v první části, směrem k ocasu se snižuje. Hlava je mohutná se zaobleným rypcem a širokými ústy. V obou čelistech jsou v jedné řadě velké zuby, ve spodní čelisti jsou další 1-2 řady menších zubů. Tělo není pokryto šupinami, ale kůží. Hřbetní ploutev je velmi dlouhá. Osadní ploutev je velmi malá. Břišní ploutve chybí. Tělo je zbarveno šedohnědě, hnědočerveně nebo hnědozeleně s tmavými příčnými pruhy, které zasahují i na hřbetní ploutev.

Výskyt

Žije v severním Atlantiku na dně v hloubce od 1 až do 435 metru, mladé ryby žijí v mělčích vodách.

Obecně

Vlkouši patří do čeledi vlkoušovitých. Jedná se o severské ryby, které vyhledávají chladnější vody. Tyto ryby vždy žijí u dna a jsou to velmi klidné ryby, které se nepohybují na velké vzdálenosti, ani ve velké míře neloví.

Vlkouš obecný měří v průměru jeden metr a váží přibližně 15 kilogramů. O jeho dlouhověkosti nemáme přesné informace, ale předpokládáme, že se vlkouš obecný dožívá až 25-ti let. Vlkouš obecný má protáhlé tělo a rozměrnou hlavu s širokými ústy a silnými konickými zuby. Hřbetní a řitní ploutve jsou velmi dlouhé a nejsou srostlé s ocasní ploutví, jak je tomu u mnoha jiných ryb. Kůže je pokryta malými šupinami, které se v kůži téměř ztrácí. Vlkouš obecný se vyskytuje v několika barevných variacích počínaje šedozelenou přes červenavě hnědou a černou konče. Vlkouši velmi rychle přijímají barvu prostředí, ve kterém žijí, což vysvětluje množství barevných variant.

Vlkouš obecný se živí především korýši, měkkýši a ostnokožci. Jejich skus je podobný skusu predátora a lehce rozdrtí krunýř nebo lasturu výše zmíněných živočichů, kterými se živí. Protože se jeho zuby rychle opotřebují, narůstají vlkoušovi pravidelně zuby nové. Vlkouš obecný pohlavně dospívá ve věku šesti až sedmi let. V období od října do ledna nakladou samičky na mořské dno až 25 000 jiker a samečci dohlížejí na larvy dokud se nevylíhnou.

Kuchyňské zpracování:

Maso vlkouše obecného má velice jemnou chuť a je šťavnaté. Jeho maso je zároveň velmi pevné a bílé. Před tepelnou úpravou se kůže stahuje. Maso mořských vlkoušů je nejchutnější tehdy, je-li nakrájené do tvaru karbanátku a upečené, ale i v ostatních úpravách je dobré.

Zdroj: Tepelná kuchyně II. – Vilém Vrabec a www.nordsee.com

Způsob lovu

Nejúčinnějším způsobem lovu vlkouše je přívlač s jigovými hlavičkami od 70 do 120 g. Twistery volíme v barevných kombinacích světle modrá – bílá, také červená – bílá, či jen čistě stříbrná. Vlkouš pak může zaútočit i po nástraze v podobě filety z tresky. Twister nebo filetu spustíme ke dnu a pomalým pokyvováním špičky prutu s nástrahou pracujeme tak, abychom nástrahu zvedali ode dna jen kousek, do 10 cm.

Nejčtenější články

Chytáme na boilies – úplné začátky – návazce a montáže

Chytání na různě velké a barevné kuličky již není ani u nás v Česku žádnou novinkou. Touto asi nejúspěšnější metodou pro lov kaprovitých ryb, cíleně pak hlavně velkých kaprů, propadlo mnoho českých rybářů. A není divu! Nejen, že se často na nastražené boilie nechá přemluvit velký kapr, ale například i amur a další karprovité ryby. Nabídnutým boilie pak někdy nepohrdne ani sumec. V tomto článku pro rybářské elévy, nebo pro ty, co to chtějí teprve s boilies kuličkami poprvé zkusit, si povíme a ukážeme, jak navázat montáže a nabídnout boilies rybám.

Chytat dravce na živou či mrtvou rybičku nebo jen na umělé nástrahy? Je lov na živou nástrahu přežitek?

V daleké minulosti to měli sportovní rybáři jednoduché, většinou chytali dravce na přirozenou nástrahu a to buď živou, nebo mrtvou, jinou volbu neměli. Časem se začali pro lov některých dravých ryb využívat i nástrahy umělé, což umožnil rozkvět sportovního rybolovu ruku v ruce s technickým vývojem, ten totiž dovolil výrobcům vláčecích nástrah nahradit dřevo umělými hmotami a dalšími materiály, z kterých se dnes vyrábí dokonalé napodobeniny rybek, ale i jiných vodních živočichů. Nejmodernější „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se velice rychle rozšířili jak do Evropy, tak i do Skandinávie. V severských zemích se tak s nastraženou živou rybkou již dnes téměř nesetkáte. V některých státech je pak chytání na živou nástrahu zakázané úplně!

Chytání sumců s montáží s podvodním splávkem

Bydlím v kraji, kde všichni co chytají sumce, chytají je tzv. „na trhačku“, tedy pomocí kačeny, ale i bez ní, sestavy uvázané buď na bójce nebo větvi pomocí trhacího vlasce. Tato metoda je velmi účinná předemvším v létě, o prázdninách, ale má dvě úskalí. Funguje hůře na velkých hloubkách a také bez lodi ji nelze použít. Jak tedy lovit sumce, pokud nemáte loď nebo jste u vody s opravdu velkou hloubkou? Je to jednoduché, chytejte sumce pomocí podvodního splávku!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím