Ježdík obecný (Gymnocephalus cernuus)

Rozpoznávací znaky

Ježdík obecný má kratší, středně vysoké tělo s mírně vyklenutým hřbetem, z boku zploštělé. Přes téměř celý hřbet se táhne ploutev, která je v přední části vyšší, než v zadní části. Řitní ploutev z druhé strany těla kopíruje základnu hřbetní ploutve, tedy její druhé části, umístěné blíže k ocasu. Břišní ploutve jsou vysunuty dopředu, pod ploutve prsní. Ocas má homocerkní, méně vykrojený. Na hlavě má, vzhledem k velikosti těla, poměrně velké oči, které jsou umístěné ve vrchní části hlavy. Ústa má koncová, koutky úst dosahují do pomyslné svislice přední části oka, tedy při pohledu z bokou. Hřbet je zbarvený šedo-olivově, mírně do hněda, boky jsou hnědé, břicho žlutavé až špinavě-bílé. Na hřbetě a bocích těla se objevují nepravidelné hnědo, nebo černo-šedé skvrny, na hřbetních a ocasních ploutvích se žluto-hnědým až šedým nádechem. Podobný ježdík dunajský má o něco vyšší tělo, tmavé mramorování, které někdy přechází do svislých pruhů. Na žeberním víčku má dva dozadu nasměrované trny, zatím co ježdík obecný má tento trn jen jeden!

Výskyt

Žije v dolních tocích řek, v průtočných rybnících a také v některých údolních nádržích. Má rád písčité, nebo kamenité dno, někdy s nánosy tvrdé hlíny. Nemá rád silnější proudy, těm se vyhýbá.

Obecně

Ježdík obecný je typická ryba dna. Živí se drobnými organismy dna. V mládí si vystačí zooplanktonem, larvami hmyzu, či korýši, dospělé ryby loví hlavně měkkýše, larvy pakomáry, ale i berušky. Potravu přijímá po celý rok, tedy je aktivní i v zimě.

Dorůstá do průměrné délky 16-18 cm, o váze do 100 g, ale byly chyceny kusy velké i 25 cm, vážící skoro 0,5 kg. Dožívá se maximálně 11 let.

Vytírá se na písčitém či kamenité dně, jikrnačka také jikry často lepí na listy vodních rostlin.

Nepřehlédněte také náš článek o ježdících zde: Legenda rybích labužníků – ježdík obecný

Způsob lovu

Dá se bez problémů chytit na drobné živočišné návnady, při lehké plavané, nebo položené. Rád si pochutná na malých bílých červech nebo žížalkách.